Království

Ač se jedná o druhý díl této trilogie, můžu říct, že i člověk, který první díl vynechal, se nemusí bát, že by mu něco podstatného pro pochopení zápletky scházelo. Království totiž rozehrává úplně novou hru s tajemným městečkem Asher Falls v hlavní roli. Pár narážek na díl první se sice objeví, ale do příběhu jako takového skoro vůbec nezasahují. Na Amelii totiž čeká úplně nová zakázka a s tím i úplně nová dějová linie.

"Nejsilnější pouto představuje krev a půda. Ty přetrvávají. Romantická láska je příliš prchavá."

Oproti prvnímu dílu je hned od začátku cítit určitá změna. Nejedná se jen o to, že pomalé tempo prvního dílu je vyměněno za rychlý spád a napětí by se dalo krájet, ale i samotná hlavní hrdinka je podstatně jiná. Poklidná Amelie, která se drží zpátky, je pryč a na její místo nastupuje žena, která si sice udržela určitý odstup a klidnost z předešlého dílu, ale už se nesnaží stále stát v pozadí a sama hledá odpovědi. Hodně jsem tuhle změnu uvítala, protože jediné co mi na prvním dílu vadilo, bylo právě to pomalé tempo. I duchové jsou tady intenzivnější a jejich hrozba se stává naléhavější, než tomu bylo v Okřídlené duši. Dá se říct, že celý příběh přitvrzuje a čtenáře tak nutí číst dál a dál.

Tento díl se také stává klíčovým (i když uvidíme, co přinese závěr této trilogie) v celém příběhu o Amelii, jelikož čtenář konečně odhalí střípky hrdinčiny minulosti. Je sice pravda, že člověk, který už má leccos načteno, snadno pár zvratů odhalí, ale mě osobně to nijak neubíralo na poutavosti a čtivosti celého příběhu. Výběr místa, kde se děj odehrává mě opravdu zaujal, protože horské lesy, malé skoro liduprázdné městečko a nedaleký vodopád v sobě ukrýval sám o sobě jisté tajemno, které krásně podtrhovalo celou atmosféru příběhu.

I když se v tomto díle dozvíme odpovědi na mnoho otázek, které vyplývaly z prvního dílu, věřím, že si autorka pořád uchovává zásobu es v rukávu a poslední díl mě ještě několikrát překvapí.

Hodnocení
Přestože se mi první díl opravdu líbil, měla jsem k němu jisté výhrady, které jsem nemohla jen tak přehlížet. Proto mě tak překvapil díl druhý, který všechno to, co se mi na Okřídlené duši nelíbilo, ztratil a ponechal si jenom to dobré. Stránky ubíhaly jedna za druhou a nuda rozhodně nebyla na pořadu dne.
Poslední stránka přímo řve, abych si rychle přečetla poslední díl, a já už teď odpočítávám čas do českého vydání. Celkově se jednalo o skvělý duchařský příběh se správným množstvím tajemna, ze kterého vám chvilkami bude naskakovat husí kůže.

Autorka recenze: Pavla Dostálová
http://betweenpaperandmind.blogspot.cz/

Přidat komentář

To by nebylo Amélie, aby se do všeho nezamotala. Ikdyž v tomto případě to není úplná náhoda, je to spíše cílem. Co se zprvu zdá jako nevinná pozvánka, to má smysl mnohem hlubší. K potěše všech se pravdu dozvídáme až na těch posledních stránkách :-)

Hned v úvodu se seznamujeme s prvním Asherem – Thanem. Opět fešák, který skrývá mnohá tajemství. Je nám naprosto jasné, jak to s ním a s Amélií dopadne. Přesto se nenechte tak lehko napálit, jako jsem to udělala já.

Do popředí vstupuje legenda o utopeném hřbitové na dně Zvonkového jezera. Stěžejní příběh, který nám nezaručí kvalitní spánek. Ač je to legenda, která by měla pouze postrašit, tak ji Amélie vnímá naopak velice reálně, možná až děsivě. Vznášející se duše nad jezerem? Upřený pohled někoho, kdo vás sleduje? Šeptající děsivý hlas někoho, kdo je několik let po smrti? Studené ruce, které se na vás snaží dosáhnout? Ještě teď mě vstávají vlasy hrůzou!

Kromě toho, že má město dechberoucí historii, tak má i své podivíny a nejsou to zdaleka lidé bez střechy nad hlavou. V příběhu se vyskytuje několik postav, které převážně patří k Asherům. Pokud to není jeden z nich, tak je to někdo, kdo se buď přiženil či přivdal a nebo někdo, kdo je bytostně nesnáší. A pak tu jsou tací, kteří se snaží být neviditelní a tací, kteří se raději odstěhují, než aby jim museli čelit.

Temné stránky příběhu jsou téměř na každé stránce. Opravdu jsem byla napnutá jak trenýrky. Perfektně napsáno! Spoustu toho již známe z prvního dílu. Jsou tu opět pravidla, která se budou porušovat.

Kromě lidských hrdinů je tu místo i pro zvířata, která se staví jak na stranu dobra, tak i zla. Nechci prozrazovat, co je za temným lesem, silným vichrem či pod tmavou kápí. Má fantazie v tomto směru pracovala na plné obrátky a já jsem byla v několika momentech opravdu ráda, že se vyskytuji na straně čtenáře a ne na straně hlavního hrdiny. Stejně vlezle jako v prvním díle se zde objevují známky nadpřirozena, kterému opět nevíme, jestli věřit a nebo ne. Jsou to jen přeludy a nebo je to skutečnost?

Doposavaď (kromě prvního dílu) jsem nečetla jinou duchovní literaturu, proto nemohu srovnávat či přirovnávat. Každopádně pokuď se vám líbila Okřídlená duše, tak věřte, že Království je ještě čtivější, poutavější a napínavější.

Ukázka z knihy (str. 41-42):
Vycouvala jsem z mauzolea, zavřela dveře a obrátila se, ometajíc si z vlasů pavučiny. Vzápětí jsem strnula. Na území hřbitova stál těsně u plotu muž a zíral na mě přes náhrobky. Připomněl mi ducha starce, který se zjevuje na Růžovém vrchu. Z dálky se mu podobal: byl vysoký, hubený, v černých šatech. Ale tenhle muž měl vlasy šedivé, jež mu ve zplichlých kadeřích visely na ramena těžkého vlněného pláště. Já už jsem si svlékla i lehkou bundu, takže mi jeho volba oděvu přišla tak tak teplého dne trochu zvláštní.
Za ducha jsem ho nepovažovala, ale od doby, kdy jsem potkala Devlina, se pravidla změnila. Fakt, že tenhle muž neměl auru, z něho ještě nedělal člověka a podivné oblečení či sošná nehybnost ho nemusely nutně psaovat na přízrak.
Jak jsem nerozhodně postávala na schodech do mauzolea, muž udělal něco, co nebylo ani lidské, ani přízrašné: padl na zem a proplazil se pod plotem, tam se zvedl na všechny čtyři a po pavoučím zůsobu odlezl do houští.
Užasle jsem na něj zírala a samým hnusem mě svědila kůže. Představa, že by mohl takhle zparodovat moje úvahy o hadech a pavoucích, byla bizarní a velice rozčilující. Otřásla jsem se. Shoda okolností, jak jinak. Ale protože tato epizoda přišla hned po setkání s duchem, kterého jsem včera večer viděla na molu, pořádně mnou zacloumala a groteskní počínání toho muže jsem nedokázala spustit z hlavy. Celé to ve mně zanechalo příšerný pocit, jako bych dostala jakési poselství, neuměla jsem si ho však vyložit.

Autorka recenze: Kristýna Bednářová
http://www.safienka.cz/

Přidat komentář

Co na Amelii čeká v Asher Falls?
Podaří se jí zapomenout na Devlina?

Naše Hřbitovní královna se zase jednou nachomýtla do pěkné patálie. Nejenže je Asher Falls zvláštní městečko s minimem obyvatel, kteří se chovají velice podivně, ale vypadá to, jakoby všichni věděli víc než Amelie. Ve vzduchu je cítit skrytá hrozba, která čeká na možnost zatnout drápy do své oběti. Ovšem kdo a proč to bude, se Amelie musí dozvědět sama. Její práce tentokrát nebude vůbec lehká, protože něco se jí snaží práci zkomplikovat. A intuice jí říká, že tu možná není kvůli restaurování hřbitova.

Moc se mi líbí autorčin styl psaní, který je velmi čtivý. Čtenáře nenápadně nutí číst dál a dál, aniž by si to sám uvědomil dřív, než je konec. Stejně jako Okřídlená duše je napsáno i její pokračování s názvem Království. Mám dojem,že autorka chtěla do knihy nacpat co nejvíce i přesto, že to nebude působit zrovna přirozeně a to je jediná vada, proti prvnímu dílu. Okřídlená duše zaujala svoji jednoduchostí a nápadem, který spisovatelka krásně pojala. V Království už se věci komplikují tak, že to chvílemi je až zbytečně zamotané.

U mě bude hodnocení tentokrát nižší než u předchozího dílu, jak říkám, chyběla mi tam ta jednoduchost a zdálo se mi to zbytečně komplikované. Nicméně se i přesto kniha krásně četla a hodnocení bude velice slušné. Upozorním Vás ,ale na infarktní konec - mám na mysli poslední větu, díky níž se na třetí (závěrečný) díl hrozně moc těším. A jen doufám, že teď nebudete podvádět a nepřelistujete nakonec knihy, protože to byste mě opravdu nazlobili.

Závěrem Vám ještě mohu slíbit, že si žádnou postavou nebudete stoprocentně jistí. Myslím, že stejně jako já nebudete do posledního okamžiku tušit, kdo na které straně stojí. A pokud jde o Amelii, tak u ní jsem si mnohdy nebyla jistá, zda je reálná osoba nebo nebojácný Hulk. Nejednou se dostala do kritické situace, kdy hrozilo, že zemře. Ale ona přežila a další den, ne-li za chvíli šla na ono místo dobrovolně znovu. Pardon, ale tady to vypadá, jako by buďto neměl někdo všech pět pohromadě, nebo vyhledával extrémní nebezpečí. Asi i to je jeden z důvodu proč se to tak dobře čte, lidi abnormalita a výstřednosti zaujmou.

Amanda Stevensová...
Vyrostla v podhůří Ozarkské planiny, v kraji plném legend a duchařských pověstí. Dětská fascinace tajemnem postupně přerostla v celoživotní spisovatelskou posedlost, o čemž svědčí na padesát jejích titulů s prvky nadpřirozena. Mezi nejoceňovanější patří temné thrillery The Dollmaker nebo The Whispering Room. Průlomový úspěch zaznamenala v roce 2011 její volná trilogie o "hřbitovní královně" Amelii Grayové, jejímž prvním dílem je Okřídlená duše. Amanda žije s manželem, synem, dcerou a dvěma kočkami v Cypress v Texasu.

Autorka recenze: Cathy
http://mezi-nebem-a-peklem.blogspot.cz/

Přidat komentář

Ten druhý se stejným názvem Trnová brána leží na kopci nad městem a shlíží odtud na ně majestátně, a to nejen protože byl darován lidem bohatým a nemilosrdným rodem Asherů.

Možná je to náhoda, možná je to osud. Ale už při příjezdu se hlavní hrdinka setkává s Thanem Asherem, který se musí neustále vyrovnávat s tím, že není pravým Asherem. Není proto pro něj tak snadné bojovat o místo v rodině.

Amelie pocítí k Thanovi silnou sexuální touhu, která je navíc umocněna tímto městečkem a hřbitovem. Jenže někdo se jí snaží vyšachovat ze hry a dostat jí na onen svět.

Kdo v tom může mít prsty? Duch ženy s těhotenským bříškem? Čarodějnický spolek v čele s Lunou Kemperovou? Někdo z rodiny Asherů? Či snad pro všechny pomatená Tilla, která přišla o svoji dceru při požáru?

Jestli Amelie nechápala, proč jí rodiče odrazovali od toho, aby sem přijela, už to pomalu chápe. Je zde přímo ďábelská energie, která se bojí a silně bojuje proti sebemenším narušitelům.

Městečko duchů. Mrtvá nevěsta. Hrob ve skále. Ulomená věc v rodinné sbírce. Nenaplněná touha. Boj o moc. Vysvobození. Hledání vlastní identity a pochopení citů svého srdce.

*

„Už jdou,“ zašeptala.
Pak jsem porozuměla naléhavosti v jejím hlase, strachu, který jí stínil křišťálové oči a chvěl se jí v koutku úst. Když jsem se rozhlédla po ulici, cítila jsem, jak se mi do paže zarývají Sidřiny nehty. V každém okně se objevily bledé obličeje. Ze dveří proudily průsvitné siluety. Kam se člověk podíval, všude byli duchové.
A spolu s nimi přišla mlha, které se ochladila v černavých hlubinách Zvonkového jezera.
„Nedívejte se na ně!“ upozorňovala mě Sidra.
Nebyla jsem schopna se hnout. Stále jsem tam a obrňovala se proti smrtelnému chladu, zatímco se přízraky shlukly kolem nás. Ledová ruka se mi hrabala ve vlasech, další mi přejela po zádech. Koutkem oka jsem viděla, jak se Sidry chytil za ruku duch dítěte, zatímco druhý dětský přízrak se vznášel za ní a třetí na nás zíral z větve, kde posedával.

*

Taky tak neradi dočítáte knihu s otevřeným koncem a ještě víc neradi čekáte na další díl? Přesně to se mi vždycky stává a stalo se opět u Amandy Stevensové. Její první kniha byla skvělá, ale Království bylo ještě o píď lepší. Možná to bylo tím tajemným prostředím a větším poznáním toho, odkud Amelie vlastně pochází, anebo nakonec něčím jiným. Konečně zase dílo, kde jste v napětí až do naprostého konce.

Autor recenze: Josef Němec

Přidat komentář

Amelii přivádí její profese do malého městečka Asher Falls krčícího se ve stínu hor. Má zde restaurovat hřbitov, jemuž dominuje honosná hrobka rodiny Asherů, kterou střeží majestátní sochy zemřelých členů tohoto starobylého rodu.

Amelie se stále drží pravidel která jí vštípil její otec: nikdy nedávat duchům najevo, že je vidí, po setmění se zdržovat na posvěcené půdě a – nepouštět si nikoho příliš blízko k sobě, (Zvlášť ne lidi, kterých se drží duchové jejich zesnulých blízkých). Jenže právě tohle pravidlo jí od setkání s detektivem Devlinem (viz první kniha) začíná dělat problémy.

Od chvíle kdy vstoupila do Aster Falls Amelie cítila jakési zvláštní, takřka elektrizující napětí, městečko samo o sobě působí jakoby z něj neznámá síla vysála veškerou vitalitu a pulzuje jakousi skrytou hrozbou, kterou dívka vnímá tím silněji, čím déle v městečku je a čím více informací se jí daří získat od lidí zde žijících.

Nečekaně zde získává i společníka: psa, jehož zevnějšek je krutě poznamenán, sloužil totiž jako „sparring partner“ při tréninku bojových psů na nelegální chovné stanici. Angus, jak ho Amelie pojmenovala nemá uši a jeho čenich nese stopy mnoha bojů, kdy měl čelisti svázané drátem k sobě, aby nemohl pokousat šampiony připravované  na psí zápasy.

Nedlouho po svém příjezdu si je Amelie jistá, že obnova hřbitova byla jen záminkou, jak ji sem přilákat a že pravým důvodem je něco úplně jiného. Místní lidé s nimiž přijde do styku, hovoří v náznacích a narážkách, jimž zprvu nerozumí, ale postupně pochopí a podaří se jí odhalit hrůzné tajemství minulosti a navíc, že i ona sama je jeho nedílnou součástí.

Autorka si mistrně pohrála s obrazotvorností svých čtenářů a naservírovala jim mimořádně zdařilý koktejl: hrob beze jména ukrytý nedaleko vodopádu, magické obrazce vytesané do skály, duch mrtvé dívky, s nímž hrdinka navzdory všem zásadám cítí jakousi spřízněnost, starý hřbitov skrytý pod příkrovem stovek tun jezerní vody, to jsou jen fragmenty této více než zajímavé knihy.

Už se nemůžu dočkat třetího dílu, zapátrala jsem a podařilo se mi zjistit, že trojka (pravděpodobně se bude jmenovat Prorok) má vyjít příští rok v dubnu.


Autorkou recenze je Iveta Filanderová

Přidat komentář