Tajemství letního odpoledne

Laurel Nicolsonová je známá londýnská herečka už trochu pokročilého věku, která se po dlouhých desetiletích vrací do rodného domu - do Greenacres. Její devadesátileté matce Dorothy totiž zbývají už jen poslední dny životy a celá rodina - Laurel a její čtyři sourozenci - se schází, aby se s maminkou rozloučila.

Návrat do Greenacres v Laurel oživuje staré vzpomínky. Nejen na radostné chvíle dětství v kruhu spokojené a milující rodiny, ale také ty černé, na které by nejraději úplně zapomněla.

Ty se týkají jednoho dávného dne, kdy Laurel bylo sladkých šestnáct, psal se rok 1961 a ona trávila krásné slunečné odpoledne ukryta v domečku v koruně stromu, kde snila o herecké kariéře a těšila se na první tajnou schůzku se svým chlapcem Billym.

Zbytek rodiny - otec, matka a tři sestry - vzadu za domem u rybníka pořádali oslavu narozenin pro benjamínka rodiny, dvouletého Gerryho.

Idyla odpoledne nečekaně skončila, když si Laurel všimla podivného muže, který se objevil na jejich dvoře. Neměla z něj dobrý pocit, naháněl jí strach. A právě v té chvíli se vracela i maminka, pevně svírající v ruce nůž na rozkrojení narozeninového dortu.

Laurel ze své pozorovatelny viděla drama, které se mezi matkou a oním mužem odehrálo. Jejich znepokojující rozhovor, který značil, že se vzájemně znají, jejich následnou šarvátku a nakonec i nůž v mužově hrudi, kam mu ho matka zabodla.

Tato scéna byla pro mladou dívku šokem, z něhož se vzpamatovávala velmi dlouho a nikdy úplně nedokázala uvěřit tomu, že její matka je vražedkyní... Nyní, po dlouhých letech se rozhodne tajemství dávného letního odpoledne rozluštit. Odkud matka muže znala a proč ho zabila? Jak vypadá celý její životní příběh?

Kate Mortonová kromě Laurelina pátrání postupně začíná vyprávět příběh Dorothy od začátku. Střídavě v několika časových rovinách se rozkrývá po malých dílcích její osud, který se za 2. světové války tragicky propletl s mladíkem Jimmym, přítelkyní Vivien  Jenkinsovou a jejím manželem.

Autorka vás mistrně navede k důležitým momentům, aby vzápětí začala od začátku zase prostřednictvím jiné osoby. Napětí roste, otázek přibývá a vy chápete, že kromě rubové strany má tento příběh i mnohem důležitější lícovou stranu. Ta se ukazuje nenápadně, po kouskách, a když budete pozorně sledovat indicie, možná vás rozluštění toho největšího tajemství, které se odkrývá až na samotném závěru, napadne i o něco dříve. Ale možná také ne. Kate Mortonová totiž svůj příběh sestavila skutečně dokonale.

Každá nepatrná maličkost má v příběhu místo, všechno do sebe zapadne bez nejmenšího rozporu. Autorka vypráví čtivě, s velkou jiskrou a důrazem na detaily, díky kterým děj i postavy vypadají jako skutečné a reálné. Návdavkem k tomu Kate Mortonová disponuje velmi bohatou slovní zásobou a její příběh je tak velice barvitý.

Tajemství letního odpoledne mě neuvěřitelně mile překvapilo. Ani v nejmenším jsem nečekala, že kniha skrývá takto spletitý, promyšlený a překvapující příběh. Bez nejmenších pochybností můžu prohlásit, že je to nejlepší kniha, kterou jsem za poslední dobu četla. Zcela oprávněně je majitelkou placky Edice světového bestselleru a zaslouží si maximální ohodnocení.

Autorka recenze: Eva Šamánková

Když se mi do ruky dostalo Tajemství letního odpoledne, vlastně jsem ani nevěděla, co si o té knížce mám myslet. Nejsem totiž nijak velkou fanynkou historických románů – i když tohle se neodehrává v zas tak dávné minulosti – které mají zároveň trochu detektivní potenciál. Hledím spíš do budoucnosti.

Když už ale tady ta knížka byla, dlouho jsem se od ní přemlouvat nenechala.

Šestnáctiletá Laurel Nicolsnová je docela obyčejná puberťačka. Žije si svůj bezstarostný život na rodinné farmě obklopená sourozenci a milujícími rodiči. Užívá si každého dne a plnými doušky si vychutnává svoje mládí.

Jenže je jí šestnáct a takovým holkám se zkrátka v hlavě honí leccos. Proto si právě zalezla do svojí zašívárny na stromě. Chce mít klid a pokoj od toho blázince doma a především chce přemýšlet o své lásce.

Z jejího rozjímání ji ovšem cosi vytrhne. Po příjezdové cestě se k jejich domu blíží cizí muž. Laurel ho ze svého úkrytu pozoruje a posléze shledává, že tak cizí asi nebude – matka se s ním očividně zná.

A pak se stane něco hrozného! Laurelina matka vytáhne nůž a muže zabije.

O třicet let později je Laurel oblíbenou herečkou – druhou nejoblíbenější tváří v zemi – a teď se vrací na rodinnou farmu, odkud před lety utekla společně se svým tíživým tajemstvím. Její matka umírá a Laurel chce víc než kdy jindy přijít na to, co onoho osudného odpoledne přimělo matku vraždit.

Matce se na tváři objevil výraz, jaký tam nikdy dřív neviděla. Strach, uvědomila si. Maminka se bojí.

Kate Mortonová rozehrává svůj příběh docela pomalu, vypráví nám spousty příběhů, které by se zprvu mohly zdát zbytečné, a svým postavám pozvolna vdechuje život. Z šedesátých let skáče do čtyřicátých a vypráví nám o mladé Dorothy – matce Laurel – a o Vivian a Jimmym – Dorothyiných přátelích z minulosti. Odkrývá střípky – jen náznaky – a pak se zase vrhá jinam, na jiné příběhy, a nás nechává v napětí.

Náhle se nesourodé zlomky v zamlžené mysli spojily a Dolly pochopila: „Ale já nevím, jak se ta fotka… Dohodli jsme se, že už to není nutné.“ Vivien rozuměla, jak to myslí, za změnou plánu byla přece ona sama. Dolly ji vzala za ruku. „Nic z toho jsem nechtěla. A Jimmy teď…“
Vivien přikyvovala a její tvář byla studií soucitu a starostlivosti. „Poslouchejte mě. Je důležité, abyste mě poslouchala. Ti chlapi vědí, kde bydlíte, a půjdou po vás.“

Když jsem se dočetla do poslední třetiny knihy, myslela jsem, že už mám všechny kousky skládačky a tak trochu jsem počítala, že ty poslední stránky budu napětí stagnovat. Jenže to jsem se šeredně spletla.

Kate Mortonová je úžasná spisovatelka a svoje největší tajemství – rozuzlení celého příběhu – si nechala až na úplný konec. Obdivuju její schopnost všechno to udržet pod pokličkou, vést čtenáře ke konci a přesto mu z náznaků nic neprozradit. Tomu se říká kumšt!

„Promiň, maminko,“ zamumlala a odhodlaně zmáčkla cigaretu, „ale já se to musím dozvědět.“

Tajemství letního odpoledne pro mě bylo tak trochu sázkou do loterie. No teď už vím, že to byl jackpot! Kdybych si měla vybrat jen jednu knížku z těch, co jsem přečetla za tenhle rok, bez váhání by to bylo právě Tajemství letního odpoledne.

Autorka recenze: Vlaďka Kácovská