Začínat od nuly - Jedinečná zpověď legendárního kytaristy

Příběh života
je rychlejší
než oka mrknutí.

Příběh života,
to jenom pozdrav a rozloučení
do našeho příštího setkání.

Večer 17. září 1970 Jimi Hendrix rozpracoval skladbu The Story Of Life – Příběh života, v níž zpíval o pomíjivosti života. O 24 hodin později byl mrtvý. Zpěvačka Janis Joplin, jeho dlouholetá kamarádka, ho na onen svět následovala o dva týdny později.

Jimiho náhlá smrt ve věku 27 let způsobila světu šok, ale udělala z černošského kytaristy se zálibou v barvách věčně mladou legendu. Symbol uvolněných šedesátých let ve svých kytarových skladbách žije dál.

Přesně tak, jak si to přál.

Lidičky, až jednou umřu, pouštějte si prostě dál moje desky…

K dosažení nesmrtelnosti mu stačily pouhé čtyři roky. Stejně jako Kurt Cobain nebo James Dean vystřelil Hendrix jako zářivá kometa oslňující celý svět, aby stejně prudce zhasl. Za touto legendou hudební historie se ovšem ukrývá jenom muž. Chlapík z chudé rodiny s hlavou plnou snů a s obrovskou vášní pro hudbu.

A kdo ten fantastický příběh o slávě v éře hippies může vyprávět lépe než on?

Kniha Začínat od nuly je sestavená jako Hendrixova autobiografie. Autor vzal všechny dostupné rozhovory, deníky, dopisy a novinové výstřižky a sestavil z nich podrobný popis Jimiho života tak, jak by ho mohl odvyprávět on sám, kdyby to před svou náhlou smrtí stihl.

Jimi čtenáře provádí svým neútěšným dětstvím, vypráví, jak v šestnácti letech nechal školy a jak dobrovolně narukoval do armády, aby se vyhnul vězení. Na vojně se mu nejvíc líbí skákání s padákem – miluje ten krátký pocit volnosti – jinak ale všechny ty povinnosti a pevný řád nenávidí.

Když se konečně může vrátit domů, utratí všechny peníze na cestu v baru, a tak mu nezbývá nic jiného, než si doslova od nuly začít vydělávat hraním na kytaru. Do té doby hrával jenom pro radost, ale díky nečekaným úspěchům začne Jimi uvažovat, že by si muzikou začal vydělávat na živobytí…

Příběh je známý, kniha se ovšem spíše než na historickou osnovu soustředí na Jimiho duši. Jak se vyvíjela jeho fantazie, odkud bral inspiraci, proč ho tolik fascinovala zrcadla. Jeho názory, myšlenky, sny, pocity. Nic neumožňuje člověka poznat líp.

Dnešní lidi taky pořád ještě truchlí, když někdo zemře. To je však pouhá sebelítost. Všechny lidské bytosti jsou do jisté míry sobecké, a to je i důvod, proč je lidem tolik smutno, když jim někdo umře. Ještě ho totiž nestihli dostatečně využít. Nebožtík sám však nepláče. Smutek je na místě spíš tehdy, když se do tohoto krutého světa narodí dítě, zato nad úmrtím by se měla naopak projevovat radost, protože naši zemřelí pokračují k čemusi trvalejšímu a nekonečně lepšímu.
Poslyšte, až já jednou umřu, místo pohřbu budu mít jam sejšn. Chci, aby se lidi místo smutnění uvolnili a vyblbli. A jak mě znáte, mě samotnýho nakonec na vlastním funuse ještě zabásnou. Hudba bude burácet na plný pecky a bude to naše hudba. Od Beatles asi nic, vybral bych si spíš pár věcí od Eddieho Cochrana a pořádnou dávku blues. Určitě dorazí můj oblíbenej jazzman Roland Kirk a pokusím se přemluvit taky Milese Davise, jestli by se mu třeba nechtělo přijít si zahrát. Za takovej parádní funus už skoro stojí za to umřít!

Přidat komentář

Je označován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších kytaristů v celé historii rocku. Jméno Jimi Hendrix má velkou váhu i dnes, stále totiž slouží jako velká inspirace mnoha hudebníkům. Poodhalit zase něco nového z života tohoto fenomenálního kytaristy pomůže fanouškům kniha s názvem Začínat od nuly. Vydalo ji nakladatelství Ikar.

Nápad na vznik této knihy pochází už z příprav filmového životopisu. Unikátní je v tom, že se skládá z autentických archivních nahrávek, vystoupení či rozhovorů, které kytarista během svého života poskytl. Nechybí ale ani Jimiho deníkové záznamy, které – pokud jde o autenticitu – mají zřejmě největší váhu.

Zkrátka a dobře, jak se píše už v úvodu knihy, materiálu bylo opravdu hodně, a to od zpěvákem hojně poskytovaných interview až po poznámky na cárech papírů, hotelových bločcích. Bylo opravdu z čeho vybírat.

„Narodil jsem se v Seattlu, stát Washington, USA, 27. listopadu 1942 ve věku nula let,“ začíná Hendrix vyprávění. Vzhledem k tomu, že se jedná o souvislé a časově posloupné vyprávění, čtenář se postupně prokousává životem malého Jimiho a pomalu se dostává do doby, kdy se z (ne)obyčejného chlapce stane hudební múza.

Atmosféru knihy o rozporuplném Hendrixovi dokresluje navíc neformální, místy řekněme až lajdácký jazyk plný nespisových slov. Jako byste skutečně poslouchali Hendrixovo autentické vyprávění. Právě teď, právě tady…

„V Nashville jsem vystřídal všechny možný žánry, dokonce i rockabilly. V Nashville umí na kytaru hrát každej. Jdeš po ulici a lidi vysedávají na verandách a hrajou na kytary…,“ pokračuje ve vyprávění Hendrix. Na dalších řádkách nezapomene vysvětlit, proč rozbíjel kytary,  a také že prý LSD nebral, jelikož je prázdné a on potřebuje kyslík.

V dalším z rozhovorů ale zase otevřeně přiznává své experimenty. „Myslím, že policajti v Británii jsou tady hodně pohodový. Jednou jsem šel po ulici úplně zmaštěnej, totálně a naprosto, když najednou ke mně přijela policejní dodávka a bobíci uvnitř přátelsky hlaholili: Ahoj, Jimi, jak se vede? Povídám: Ocitl jsem se snad v budoucnosti? Nebo už nastal konec věků?“

Po týdenním odkladu líčení nakonec Jimi stanul před kanadským soudem 8. prosince 1969.

Soudce: K čemu vám mohla být taková hliníková trubka?
Jimi: Tak nejspíš by se dala použít jako flusačka. Ale vážně, já neutším, co to je. Někdo mi to musel strčit do zavazadla.
Soudce: Vaši příznivci vás běžně obdarovávají drogami?
Jimi: Pořád.
Soudce: Tvrdíte ale, že jste se užívání drog úplně vzdal.
Jimi: Vyrostl jsem z toho.

Nemalou pozornost si kniha zaslouží i po grafické stránce. Hned v úvodu je například zařazena zrcadlově překlopená píseň, což symbolicky vyjadřuje a umocňuje její obsah. I na dalších místech je text netradičně zalomen, místy je zase souvislé vyprávění rozbito pasáží s citací, která díky velkému písmu zaujme pozornost na první pohled.

„Mám asi osm kytar, ale pravidelně používám jenom dvě, Fender Stratocaster a Gibson Flying Angel, přičemž ta druhá má tvar písmene A, což je věc v Británii skoro nevídaná,“ píše Hendrix a tato pasáž i zbytek odstavce jsou zase sestaveny do tvaru kytary.

Konec knihy o Jimi Hendrixovi je víc než symbolický, lepší snad ani mít nemohla: „Lidi jsou do smrti zvláštním způsobem zamilovaní. Musíš nejdřív natáhnout bačkory, aby jim došlo, žes snad trochu za něco stál. Teprve po smrti jsi ten správnej pašák. Takže, lidičky, až jednou umřu, pouštějte si prostě dál moje desky…“

topzine.cz

Přidat komentář