Velký Gatsby

V současné době je kniha zařazena do seznamu povinné četby středních škol a univerzit, bývá dokonce označována jako jedno z nejlepších amerických děl, roku 1999 byla Johnem Harbisonem napsána opera Velký Gatsby a dílo se dokonce dočkalo pěti filmových zpracování. Poslední z nich vzniklo tohoto roku, stejně jako zatím nejnovější knižní vydání.

Příběh začíná jen pár let po válce. Jeho vypravěčem je mladý Nick Carraway, který právě přijel do New Yorku, zabydlel se na Long Islandu a má v plánu vydělat nějaké peníze na burze. Bydlí poblíž luxusní rezidence Gatsbyho, mladého zbohatlíka s obrovským majetkem, který ve svém velkém domě často pořádá večírky doprovázené jazzovou hudbou, na kterých se tančí popíjí alkohol a kterých se účastní zdejší smetánka. Gatsby je proto všeobecně známou osobností, ale kdo tohoto člověka zná doopravdy, se všemi jeho sny a dávnými láskami?

Příběhy zdejší smetánky, bezduchých lidí a také Gatsbyho nám vypráví právě Nick, který se stane jeho přítelem. Můžeme díky němu nahlédnout do nudných životů vysoké společnosti, která žije z večírku na večírek a jejich životy jsou vlastně docela prázdné. S tím vším se postupně dozvídáme víc i o Velkém Gatsbym.

V knize je celá řada scén, které příběh ozvláštňují a které zabraňují tomu, aby se čtenář nudil, nicméně během přibližně první poloviny knihy se nic příliš významného neděje a od nudy je čtenář zachráněn více méně jen autorovým talentem navodit v příběhu poutavou atmosféru. Spíš než pro literární podobu, zdály se mi být tyto scény vhodné pro podobu filmovou, čehož také filmoví tvůrci dozajista využili.

Jednotlivé plané příběhy se však ve druhé polovině knihy spojí a vyjde zcela najevo autorův záměr, což ovšem nemění nic na mém názoru na první nudnější část Velkého Gatsbyho. Postupně se ale odhalovaly další a další okolnosti a příběhy, které vyústily ve čtivý závěr a překvapivý konec.

Knihu bych i přes svůj subjektivní dojem průměrnosti k přečtení rozhodně ráda doporučila. Objektivně se totiž bezesporu jedná o příjemné čtení a kvalitní literaturu.


Autorkou recenze je Andrea Štyndlová

Přidat komentář