Hřích v barvě lilie

Hřích v barvě lilie nás zavádí do Anglie devatenáctého století, kde se s hlavní hrdinkou Sylvií Lamoreuxovou setkáváme za poměrně pohnutých okolností na lodi. Sylvie se totiž na základě tajemného dopisu rozhodla opustit Paříž, kde byla uznávanou primabalerínou, aby v Londýně našla svou dávno ztracenou sestru. A i když si to Sylvie sama sobě zatím úplně nepřiznává, tak se chce v Londýně trochu schovat i před svým francouzským milencem Etiennem, který ji sice údajně miluje, ale zachází s celým jejich vztahem až příliš ledabyle a samozřejmě.

Sylvie tedy měla jasný a celkem jednoduchý plán – najít sestru a co bude po tom, to se teprve uvidí. Jenže její plány se začaly po vstupu na anglickou půdu rychle komplikovat.Nejprve měla pocit, že v přístavu vidí Etienna, proto se rozhodla schovat v dostavníku, kde zrovna seděl Tom Shaughnessy. Na první pohled to byl velmi krásný muž, ale jak Sylvie později zjistila, tak už neoplýval stejně tak pěknou pověstí. Tom se totiž osobně znal se zlodějem, který Sylvii při přepadení oloupil o kabelku, kde měla i velmi důležitý dopis od své sestry, jenž byl jejím „klíčem“ do sestřina domu. Bez dopisu neměla Sylvie u majordoma šanci, a proto musela vzít za vděk Tomovým pozváním do jeho „divadla“ Bílá lilie.

Už jen to, v jaké čtvrti se Bílá lilie nachází, mělo Sylvii varovat, že nepůjde o stejný typ divadla, na který byla z domova zvyklá. Dívky tu sice tančí, ale spíš než na eleganci a ladnost pohybů se zde klade důraz na smyslnost a vyzývavé kostýmy. Sylvii je jasné, že nemá na výběr a v rámci „přežití“ se bude muset přizpůsobit a zapadnout mezi ostatní. Zvláště to druhé se ale ukáže jako velice náročné, protože si všechny dívky okamžitě všimnou, jak to mezi Sylvií a Tomem jiskří, a to samozřejmě nemůžou nechat jen tak.

Oba hlavní hrdinové působí hned od začátku čtení sympaticky. Sylvie je krásná, chytrá, vtipná a dovede si poradit téměř v každé situaci. Tom je velice pohledný, bystrý a se smyslem pro humor za Sylvií rozhodně nezůstává pozadu. Navíc se kolem něj vznáší i určitá aura tajemství, která jej, nejen pro Sylvii, činí ještě přitažlivějším. 

Julie Anne Longová píše velmi čtivě a zábavně, stránky se díky tomu otáčejí téměř samy.Nejedna čtenářka jistě uvítá i to, že ji autorka nemá v úmyslu unudit k smrti nekonečnými a často ubíjejícími vnitřními monology postav, kdy hlavní hrdinové neustále rozebírají, co ten druhý udělal, jak to myslel, co k němu cítí nebo necítí a podobně. Samozřejmě, že tady je podobné rozebírání pocitů do určité míry také, ale rozhodně to není až tak časté a nijak to děj nezdržuje. 

Dialogy hlavních postav jsou hravé a lehce erotické. Čtenář si tak může dosyta užívat sexuální napětí, které panuje mezi Sylvií a Tomem. Jelikož se s oběma život příliš nemazlil, tak si ani jeden z nich nenechá nic líbit a chce mít nad tím druhým navrch, což se značně odráží i na jejich rozhovorech. Nedá se říct, že by se přímo hádali, ale spíše do sebe lehce slovně rýpou a pokud jim to situace umožní, tak neváhají tomu druhému trošku shodit ego. 

Pokud přemýšlíte o příjemné oddychové knize pro ženy, která vás přenese do minulosti, tak rozhodně neváhejte po této knize sáhnout. Jedná se o klasickou historickou romanci, která si neklade bůh ví jak velké a hodnotné cíle, ale na druhou stranu se o to ani nijak nesnaží. Jejím hlavním záměrem je čtenáře pobavit, a proto se u ní hodně nasmějete, zasníte si a zároveň si i odpočinete. Čtenář, který po této knize sáhne, si tohoto faktu proto musí být vědom a pak jistě nebude příběhem zklamán.

Než se ale pustíte do shánění této knihy, tak byste si možná měli napřed přečíst první díl Kráska a špion ze série Holt Sisters Trilogy, abyste nedopadli stejně jako já a „nenaskakovali do již rozjetého vlaku“. I když si totiž nejspíš mnoho věcí bez potíží domyslíte, tak přece jen by se série měly začínat prvním dílem a ne až druhým. Nejen, že vám díky tomu bude chování některých postav jasnější, ale hlavně budete i vědět, co způsobilo odloučení sester a jak k tomu došlo, a to za to jistě stát bude. Tedy doufám v to, sama to ještě nevím a jsem na to upřímně zvědavá. :)

Ukázka:

Okouzleně ji pozoroval se zády opřenými o zábradlí schodiště. Téměř nedýchal, aby se mohl lépe soustředit, lépe procítit její tanec. Předtím viděl baletky na obrázcích, ale tenhle druh tance ho nikdy doopravdy nezajímal. Považoval ho za snobskou zábavu, dobrou snad pro lidi u dvora. A samozřejmě – nedaly se tím vydělat žádné peníze.
Ale teď jako by se v něm svářely obdiv a panika, což ho vzdáleně pobavila. Měl pocit, jako by – střízlivý – potkal skutečnou vílu, v něž jeho irská matka tak vášnivě věřila a kterých se bála. Ne vílu, které mistr nechával na jevišti vystrkovat zadky do vzduchu. Sylvie jako by už nepatřila ke stejnému živočišnému druhu jako on. Jako by nebyla stvořená z masa a kostí, ale ohně a vody. Něčeho, co hoří, něčeho, co plyne.
A – panebože. Jen se na ni podívejte. 
Dokázala se ohnout až k zemi… dozadu.
Hlavou se mu hned mihly lascivní představy, jak by se toho dalo využít.

Autorka recenze: Marta Janošová

* * * * *