Dublin Street

Dokáže tahle samotářská žena odhalit svou bolestivou minulost svým novým přátelům? A jak se Joss vyrovná se svými city k Bradenovi?

Dublin Street se může na první pohled zdát jen jako další erotická romance, kterých v knihkupectvích najdete mraky a z části to také tak je, ale doporučuji knize věnovat i druhý pohled, při kterém zjistíte, že příběh má i určitou hloubku a velmi povedeně zpracované téma - ztráty blízkých.

Ano, kniha donutí čtenáře se zamyslet nad tím, jak by se mohl zachovat, kdyby ztratil rodinu. Právě s tímto problémem se hlavní hrdinka Joss musí vypořádat. Kdyby jí to potkalo v dospělosti, nejspíš by nad tím každý mávl rukou, jenže jí se to stalo v dětství. Policie přišla do školy s tím, že její rodiče a sestra jsou mrtví, Joss tak zůstala na světě sama a toto trauma si nese jako těžké břemeno dál svým životem.

„To vyprávěj svým kalhotkám, kotě."
(str. 137)

Přiznám se, že Joss mi byla sympatická od počátku knihy a dokázala mě upoutat svým samotářstvím a neschopností navazovat jakékoliv vztahy. Díky tomu se jedná o komplikovanou osobu s psychickými problémy, s kterými sice naoko bojuje (navštěvuje terapeutku), ale ve skutečnosti jí tento stav vyhovuje. Nikdy se smrtí rodiny nesmířila a hned od počátku proti tomu „bojovala" hodně nespoutaným životem, který však skončil další její ztrátou.

To vše zapříčinilo, že kolem sebe vybudovala vysokou zeď, za kterou nikoho nepustí. Ani její minulá spolubydlící z ní nic nevypáčila.

Svou složitou povahou a myslí Joss rozhodně, mezi ostatními naivními hrdinkami erotických sérií, vyniká. Ona totiž není žádná nevinná studentka, na nic si nehraje a hlavně chce být samostatná, aby nemusela být na nikom závislá.

Braden je na první pohled typický samec, který musí sklátit každou sukni v okolí, ale po setkání s Joss zjišťuje, že chce jen ji. Konečně se dostaneme i pod tuto, nepřístupnou, slupku a vidíme, že dokáže cítit emoce a hlavně má velkou starost o své blízké.

Jen je tu jeho chorobná žárlivost, která je někdy až děsivá, protože jako správný chlap neváhá chránit své teritorium a klidně se s někým porve.

„...A jestli tě uvidím, jak znovu flirtuješ s tím kokotem, vyrazím mu všechny zuby."
(str. 137)

Neodpustím si pár slov o Ellie, která mi dost lezla na nervy a já bych s ní pod jednou střechou nevydržela ani den. Vím, že chce být jen přátelská, jenže mě připadá až vlezlá. Taky, stejně jako Joss, mám ráda klid a hlavně soukromí, což je u Ellie v bytě dosti velký problém, jelikož tam neustále někdo leze.

Vztah Joss a Bradena je od začátku jako na horské dráze, protože se Joss nedokáže otevřít a svěřit, a Braden se ji snaží svádět na každém kroku. Jelikož se v ženách vyzná, ví hned, že Joss na něho reaguje, nebo alespoň její tělo, a ona si to nechce přiznat.

Pak spolu začnou „kamarádit", což pro oba znamená sex a sex v jakékoliv situaci. Těchto lechtivějších scén si zde užijeme do sytosti a ještě se u toho řádně nasmějeme. Ne kvůli sexu, ale díky jejich věčnému haštěření, které to vše pořádně okoření.

Gavin si znovu otřel obličej a trhl sebou.

„Prokristapána, když jsem vojel tvou bejvalku ani jsi mě nepraštil, Bray. Teď stačí, abych si tě kvůli týhle couře dobíral, a hned letím k zemi. Copak má kundu ze zlata?"
(str. 241)

Nejde sice o nic světoborného, ale kniha určitě dokáže zaujmout spletitostí postav a jejich problémy, i dějem, který pobaví a hlavně ani na chvilku se nebudete nudit.
Neustále se zde něco děje a je zajímavé sledovat, jak hlavní starosti řeší všichni dohromady, jako jedna velká rodina. Někdo onemocní, už jsou u něho a podporují ho, a pokud potřebuje pomoc, tak mu jí poskytnou. A tady se Joss opět dostává do úzkých, protože na něco podobného není připravená. Nebo se dokáže změnit?

Dublin Street si jistě zamilují nejen ženy holdující erotickým romancím, ale i někdo, koho zajímá hlubší příběh. Rozhodně šlo o zajímavé počtení, které dokázalo mile překvapit.

Autorka recenze: Zdeňka Mašátová
http://literarnikoutek.blogspot.cz/

Joss se v minulosti hodně spálila, ztratila ty njebližší, kteří dělali její život lepší a jednodušší. Teď ale nemá téměř nikoho, komu by mohla věřit na 100%, kromě jedné kamarádky, které ale také nevěří natolik, aby jí svěřila úplně celou pravdu, všechno, co ji v životě tíží.

Ze začátku to všechno vypadalo naprosto dokonale, našla spolubydlící, která se jí hodně zamlouvá a je jí sympatická, což Joss jenom vítá po několika fiascích s jinými dívkami.
A pak potká krásného, rozpustilého Bradena, s nímž po nějaké době dohadů, přemlouvání, téměř nesmyslné žárlivosti a neurčitém kamarádství naváže velmi nezávazný vztah zahrnující pouze sex a nic víc. Žádné city.

Ale jak se časem ukáže, nejde ani jednomu jenom vyhradně o sex...

Občas mám pocit, že těch erotických románů je tolik, že každý další už musí být jenom napodobenina toho posledního nebo toho prvního. Neustále se nám zjevují další a dlaší díla a u tohoto žánru se nikdy nemůžeme úplně vyhnout zklamání. Neskutečně vás povzdubí, když zjistíte, že ne všechny musí být předem zklamání.

Než jsem si Dublin Street rozečetla, čekala jsem něco úplně jiného, něco, co už jsem v předchozích románech Dublin Street podobných zažila. Bylo to ale jako závan čerstvého vzduchu, protože mě čekalo docela překvapení. A ještě větší překvapení byl samotný začátek.

Samantha Youngová se maličko nechala inspirovat tím kancelářským stereotypen, kdy je muž bohatý, úspěšný podnikatel v na míru šitém obleku od Armaniho. Řekla bych, že tady ta podobnost končí.

Věškerý děj potom se odehrávající má už svou vlastní hlavu, svůj vlastní a opravdu velice originální spád. Od začátku do konce se nejedná jenom o peprné a do podrobna popsané sexuální scény, i když takových si později čtenář užije tak akorát. Hrdinové Dublin Street se musejí potýkat s problémy, které mají i obyčejní smrtelníci v dnešní době.

Mají také své vlastní problémy a spory, které se snaží co nejrozumněji vyřešit. Na jednu stranu jde z příběhu hodně cítit, že lidé v ní jsou dospělí lidé, kteří mají rozum a pár hodně těžkých a drtivých chvil za sebou, ale občasná teenagerovská nerozvážnost a popichování harmonizují a stahují všechno, co by se mohlo jevit jako upjaté nebo nudné.
Co je bonus, opět velmi překvapující, je fakt, že Dublin Street je i svým vlastním specifickým způsobem akční. Stále se něco děje a některé věci jsou opravdu napínavé a nepředvídatelné.

S radostí mohu říci, že jsem po dlouhé době objevila erotický román, který není jenom o sexu a takových těch primitivních věcech kolem. Erotiky je tam opravdu s rozmyslem a takové, která není všeobecně medializovaná z jiných knih a která po nějakém čase začne být spíše otravná.

Celý nápad s tím, že se obě hlavní postavy staví ke svému vztahu čistě živočišně je velmi dobře vymyšlený a postupem času a s každou další stránkou se stává stále více romantickým a možná maličko předvídatelným, ale to je jenom zanedbatelný detail. A i když se mi konec zdál chvíli maličko uspěchaný, tak pořád je to konec, nad kterým by se šťastně pousmál skoro každý, obzvlášť potom příznivec tohoto knihžního žánru.

Autorka recenze: Patricie Kouřilová
http://nickyhokniznikoutek.blog.cz/

Už sama obálka nám dá jasně na jevo o jakou knihu se jedná a o co v ní zřejmě půjde. Co by vás na ní mohlo upoutat je zlaté kolečko s nápisem Edice světový bestseller, jenž už předem dává trochu tušit, že tato kniha asi nebude tak jednoduchá a tuctová, jak se na první pohled může zdát. Jinak je to klasický hardback s přebalem.

Příběh se čte hezky, stránky rychle ubývají, k čemuž hodně přispívá i to, že kniha je psána tzv. ich formou z pohledu Joss, hlavní hrdinky, která to v životě neměla dvakrát jednoduché, a právě proto se k nikomu nechce poutat ze strachu z dalšího bolestného zklamání. Na druhou stranu Branden to také neměl jednoduché, ale přece jen dokáže jít dál a chce vztah se vším všudy. Což Joss vehementně odmítá. Jak tohle může dopadnout?

Čím se tento příběh liší od jiných? V první řadě tím, že zde není pouze romantická zápletka s vekou chemií, kdy se od sebe hlavní hrdinové nedokážou hnout, ale také trocha psychologie. Jak už jsem vám naznačila, Joss nechce vztah s Branden, což on nedokáže akceptovat. Je velmi zajímavé pozorovat osobnost Joss, jak se pomalu mění a nechá lidi, aby ji blíže poznali atd. Tady je menší ukázka, která mě velmi rozesmála:

"Myla jsem nádobí, když se ke mně ten zákeřňák zezadu připlížil a objal mě kolem pasu. A pak mě políbil. Přímo sem." Pobouřeně jsem si ukázala na krk. "Nemůžu ho nechat zatknout nebo tak něco?"
Doktorka Pritchardová se ušklíbla. "Za to, že vás miluje?"
Odtáhla jsem se a znechuceně zavrtěla hlavou. "Doktorko Pritchardová," pokárala jsem ji tiše, "na čí straně vlastně jste?"
"Na Bradenově."

Takže ne nadarmo byla autorka nominována, za svoji debutovou románovou knihu, na cenu prestižního knižního serveru Goodreads.com v kategorii Nejlepší autor a Nejlepší romance roku. Také se román dostal na přední příčky žebříčků bestsellerů New York Times a USA Today. 

Co bych ale trochu odsoudila je velký happy end, vše úplně vše dopadne dobře, a tak tomu ve skutečném životě není. Chtělo by to, aby něco nedopadlo úplně růžově...

Autorka recenze: Nela Sojková
http://my-books-my-world.blogspot.cz/

Přemýšlela jsem, jak knihu Dublin Street charakterizovat co nejpřesněji. Úryvek z doslovu autorky Samanthy Youngové mi přišel jako ten nejvýstižnější pro celý příběh. A vlastně i pro život.

Mladou Jocelyn Butlerovou provází smutná minulost. Ve 14 letech přišla při nehodě o rodiče i malou sestru a od té doby žila v pěstounských rodinách. Všechno to na ni zanechalo nesmazatelnou stopu. V 18 letech se tak přestěhovala z USA do Skotska, do země, kde vyrůstala její matka. Jocelyn si nechá říkat Joss, protože i to plné jméno ji příliš připomíná dřívější krásný život. Je hodně uzavřená, postavila kolem sebe před okolím pevné zdi, občas trpí panickými záchvaty úzkosti a za nic na světě nemluví o své minulosti. Vztahům s muži se obloukem vyhýbá ze strachu z lásky a vytvoření pouta, které by ji mohlo opět ublížit.

Když se Joss přistěhuje na Dublin Street k mladé Ellie, která shání spolubydlící, její život se začne měnit. S Ellie se postupně stávají kamarádkami. Ještě větší zmatek v ní ale vyvolává její bratr Braden. Od začátku ji silně přitahuje a on je na tom stejně tak. Jossina zatvrzelá skořápka mu nedá spát. Chemie je zkrátka chemie a té se poručit nedá. Joss, i po 8 letech od smrti rodiny, svádí boj s vnitřními démony a jakémukoli vztahu se brání. Jediné, s čím je ochotná souhlasit, je vztah založený na nezávazném občasném sexu. Vypadá to jednoduše. Užít si a jít každý po svém. Praxe je však jiná.

V mé posteli ležel Braden. Zase.
Chvíli mi trvalo, než jsem si vzpomněla, jak jsem včera v noci přišla domů a našla ho spícího na pohovce. Povídala jsem si s Ellie, pak jsem se v koupelně umyla a šla na kutě.
Někdy v noci se ke mně Braden zjevně vplížil do postele.
Na tom jsme se nedomluvili.
S podrážděným zabručením jsem ho energicky strčila do hrudi a vší silou jsem ho shodila z postele.
S bolestivým žuchnutím dopadl na podlahu a já se naklonila přes okraj, takže jsem viděla, jak rychle otevřel zakalené oči a zmateně na mě ze své rozvalené pozice pohlédl. Zmínila jsem se, že byl úplně nahý?
"Prokristapána, Jocelyn," postěžoval si rozespalým hlasem.
"Co to krucinál, bylo?"
Uculila jsem se na něj. "Pouze jsem ti připomněla, že jde jen o sex."

Stěžejní zápletka knihy Dublin Street není nijak originální, zkrátka nic, co by se neobjevilo už v jiných knihách tohoto žánru. Kdybych tvrdila opak, tak bych lhala. Co je však podstatné, je zpracování. Občas si u knih stejného ražení pomalu rvu vlasy hrůzou na hlavě a říkám si, že to číst už opravdu nebudu. A tady, kupodivu ne. Samantha Youngová na mě udělala dojem. Mohly za především sympatické a skvěle vyprofilované postavy. Joss, která svádí svůj boj s minulostí i vlastním obviňováním z věcí, které se v průběhu příběhu ještě vynořují, a Braden, na první pohled sukničkář a poměrně dominantní alfa samec, pod maskou však chápavý a starostlivý chlap, který si prošel v životě rovněž velkým zklamáním.

I když vztah hrdinů zpočátku určuje spíše vzájemná chemie a sexuální pudy, není sex rozhodně hlavní podstatou stránek knihy. Je ho tak akorát k uvěření přitažlivosti. Rozhodně ne tolik, aby to vypadalo, že ti dva nikdy nevylezou z postele a vy tak měli pocit, že čtete sexuální příručku. Naopak ti dva spolu flirtují, škádlí se nebo žárlí. A, co je nejpodstatnější, postupně bourají hradby. Nejsou to stokrát řečená klišé z červené knihovny, silná slova, kterými se mnohdy plýtvá na každé druhé straně, ale naopak jsou to stisky rukou, pohledy do očí, umění číst z nevyřčeného, schopnost soucitu a vzájemné pomoci. Právě to pomáhá budovat mezi hrdiny atmosféru postupného narůstání vzájemné důvěry a přátelství, nalézání odvahy vyrovnat se s vlastní minulostí i odbourávání strachu z budoucnosti a vlastních citů . A to v mých očích posunulo knihu na vyšší level.

Přiznávám, bylo příjemné číst knihu, kde konečně figurují inteligentní jedinci bez dětinských naivních představ. Kde, i přesto že jde o romanci, nejsou přílišná přeslazenost a zbytečná klišé, ale naopak zcela uvěřitelný humor, strach, láska a život z té hezké i odvrácené strany.

Kniha mě velmi příjemně překvapila. Mladá autorka ji pojala s vlastní originalitou a dle doslovu do ní promítla prožitky svých blízkých. A na knize je to hodně poznat. Pokud máte rádi emotivní romance okořeněné zdravou dávkou sexu je Dublin Street skvělou volbou.

Autorka recenze: Eva Šamánková