Inferno

Na samém začátku se s Robertem Langdonem ocitáme v krásné Florencii, konkrétně v nemocnici, ovšem Robert vůbec netuší, kde se tam vzal. Má zraněnou hlavu a události posledních dní si vůbec nepamatuje.

Záhy se ho už podruhé pokusí zabít nájemná vražedkyně Vayentha, která pracuje ve službách Konsorcia. Život mu však zachrání půvabná Sienna Brooksová, která je zrovna v nemocnici na praxi a my opět nabýváme domnění, že se Dan Brown i v případě Inferna držel svého osvědčeného schématu hlavní postavy v podobě vědce Langdona, po boku s krásnou a inteligentní ženou, společně zachraňující svět a bojující proti jakémusi spolku. Z části tomu tak možná je, ale čtenáři se, alespoň myslím, nemusí bát nudy ani držení se navlas podobného náčrtu, přestože svůj rukopis Dan Brown v žádném případě nezapře.

Čím se Inferno od předchozích děl autora už na první pohled odlišuje, je místo, ve kterém se děj odehrává. Ve srovnání s podzemím washingtonského Kapitolu je ne příliš rozlehlé území Florencie, navíc s historickou retrospektivou do medicejské éry, přece jen hodně specifické.

Také inspirace jedním z nejcennějších literárních děl světa, Dantovým Peklem, je velmi úzce zaměřená a Brown se rozborem tohoto díla blíže zabývá, což bych ráda vyzdvihla jako velmi zajímavý prvek, stejně jako podrobný rozbor některých renesančních děl italských mistrů.

To zlé, před čím nás Robert Langdon chrání tentokrát, je zmíněné Konsorcium, tedy soukromá organizace, která slouží především miliardářům, politikům a šejkům a pomáhá jim likvidovat nežádoucí konkurenty i přes riziko zkázy lidstva.

Co bych knize vytkla, je zmíněné schéma, opakující se u všech Brownových knih. Vadí mi z toho důvodu, že ubírá na překvapení a přestože každá kniha přináší něco nového, starých náčrtů se v tomto ohledu drží podle mého názoru ne příliš nutně. Na druhou stranu musím přiznat, že klady zcela převážily zápory a to, co mě naopak nadchlo, byl zcela vyvážený děj, krom toho i líčení historických událostí a charakterů a především fakt, že se čtenář vždy dozví něco nového a pokaždé dostává impuls k zamyšlení se nad zajímavými a důležitými otázkami. V případě Inferna zvolil autor navíc i skvělou podobnost Pekla Dante Alighieriho se současným světem.

Přestože u mě v oblibě jasně vedou Andělé a démoni a světový bestseller Šifra mistra Leonarda, Inferno rozhodně doporučuji k přečtení.


Autorkou recenze ne Andrea Štyndlová

Přidat komentář

Setkala jsem se názorem, že Brown používá mustr (či šablonu) do něhož zasadí příběh a že se od něj nic převratného čekat nedá. Nehodlám s tímto postřehem polemizovat, možné to je, ale  Inferno je v každém případě čtivá kniha plná napětí, svižného děje a rozhodně se při její četbě nebudete nudit. Spíš vám bude dělat problém ji odložit a věnovat se něčemu jinému.

Profesor Langdon se tentokrát ocitá v malebných kulisách Florencie, jeho partnerkou je mladá, krásná žena, jejíž intelekt se pohybuje ve výrazném nadprůměru. Pátrají společně po místě, kde se skrývá hrozba pro celé lidstvo – nevědí úplně přesně oč jde, ale vodítka, která postupně odhalují naznačují, že se chystá něco blížícího se skutečné apokalypse.

Navíc se kolem Langdona neustále vynořuje spousta podivností a on sám má události posledních dnů zastřené neproniknutelným závojem amnézie. Co se stalo a kdo je kdo, jsou sice zásadní otázky, ne však jediné – a  jakmile se objeví odpověď na jednu otázku, okamžitě díky této odpovědi vyvstane celá plejáda dalších záhad.

Původcem všeho je geniální vědec, obdivovatel odkazu Danta Alighieriho, především jeho stěžejního díla, Božské komedie. Autor zde mohl (také díky Dantovu výjimečnému dílu) v plné šíři rozvinout své nadání pro skryté významy a symboliku a jeho pomocí stvořit ideální podmínky pro závod s časem.

Božská komedie posloužila Brownovi jako odrazový můstek pro příběh nabitý akcí, směřující k překvapivému rozuzlení - Langdon sice tentokrát nestihne zastavit pomyslné stopky odpočítávající čas pár vteřin před osudnou nulou, ale……

Přečetla jsem od tohoto autora úplně všechno a řekla bych, že v Infernu Dan Brown skutečně dosáhl samého vrcholu své tvorby. Sestavil fakta (a fikci) do precizně vytvořeného řetězce s využitím celého Danteho potenciálu a možnostmi moderní vědy, výsledkem je poutavá kniha, které je nejen skvěle napsaným románem, ale i knihou ponoukající nenápadně čtenáře k zamyšlení.

Pokud stále ještě váháte, zda číst či nečíst – tak jednoznačně ano, číst!


Autorkou recenze je Iveta Filanderová

Přidat komentář

Jestli se mi to nepovede, zbude jen smrt.

Již počtvrté – po bestsellerech Šifra mistra Leonarda, Andělé a démoni, Ztracený symbol – přichází na scénu profesor symbologie. Tentokrát ani on sám netuší, co se vlastně děje. Probouzí se totiž v nemocnici s ránou na hlavě a nepamatuje si, co se v uplynulých hodinách stalo. Nepomůže mu ani to, že se nachází v kolébce renesance – ve Florencii. Jak se do srdce Itálie dostal? Po čem zase pátral? A proč si nic nepamatuje?

V nebezpečných dobách neexistuje horší hřích než nečinnost.

Ještě než se stačí rozkoukat. Rozjíždí se tradiční honba před nepřáteli – vraždící motorkářkou, vojenskou službou, policií a dalšími aktéry „hry“. Tentokrát mu po boku stojí nadprůměrně inteligentní (s IQ 208) doktorka Sienna Brooksová, se kterou proniká do mnoha historických budov s velmi ceněnými uměleckými díly. Co vlastně hledají? Srovná se Robertovi paměť a pochopí, kdo je žena v závoji a muž s morovou maskou? Kdo stojí na jeho straně? Je to snad probošt, ředitelka WHO (Světové zdravotnické organizace)…?

Z mého spojence je teď nepřítel.

Všechno je propojeno dokonalým středověkým rukopisem Božské komedie (převážně z jedné části – Pekla), ve které jsou mezi řádky ukryty odpovědi na mnohé nezodpovězené otázky. Je možné, že by samotný Dante Alighieri něco v díle ukryl? Kdo chce opět stát na místě Boha a soudit svět? Opravdu musí lidé zemřít?

*

Žena v závoji.
Robert Langdon se na ni díval přes řeku, jejíž zčeřené vody byly rudé krví. Ta žena stála na opačném břehu bez hnutí, majestátně, hleděla na něj a tvář měla zakrytou. V ruce držela tainii, kterou nyní pozvedla, jako by tím pruhem látky zdravila moře mrtvol u svých nohou. Všude kolem se vznášel pach smrti.
Hledej, zašeptala ta žena. A nalezneš.
Langdon ta slova slyšel zřetelně, jako by mu je vyslovila přímo v hlavě.
„Kdo jsi?“ zavolal, ale z úst mu nevyšlo ani slovo.
Čas se krátí, šeptala. Hledej, a nalezneš.

…

„Otevřete oči! Lidstvu bezprostředně hrozí zánik, a světoví vůdci sedí v kancelářích a objednávají si studie o sluneční energii, recyklaci a hybridních automobilech?Jak je to možné, že by – tak vzdělaná odbornice – to nevidíte? Ozonová díra, nedostatek vody, znečištění – to není nemoc, to jsou příznaky. Nemoc, to je přelidnění. A jestli se problému přelidnění nepostavíme čelem, budeme se chovat jako někdo, kdo chce léčit progresivní rakovinný nádor náplastí.“
„Vy srovnáváte lidstvo s rakovinou?“ zeptala se Elizabeth.
„Rakovina jsou jen zdravé buňky, jejichž bujení se vymklo kontrole. Je mi jasné, že vám moje názory připadají nevkusné, ale zjišťuji vás, že jejich alternativu shledáte ještě nevkusnější, až nastane. Pokud nepřistoupíme k odvážným činům, tak –“
„Odvážným?“ vyhrkla. „To není ten správný výraz. Řekněte spíš šíleným!“

*

Dan Brown už je světovou značkou a především zárukou kvality. Trochu si začnete myslet, že už na vás prostě nemůže nic nového připravit, ale podivíte se sami, že to opravdu ještě dokáže. Nečekejte tak dokonalé dílo, jakým byla Šifra mistra Leonarda, toho už se asi nikdy nedočkáme, ale ten, kdo má rád profesora symbologie si přijde na své. Inferno nepostrádá, jak napětí, tak historické souvislosti, které jsou vám předány mnohem příjemněji, než ve škole. Projdete se nejen Florencií, ale i Benátkami a tureckým Istanbulem. Vezměte tuto skvělou knihu do ruky a ponořte se do tajů Pekla. Ti, co už mají přečteno, nebo preferují filmovou verzi, také se dočkají. A to 18. prosince 2015.

Autor recenze: Josef Němec

Přidat komentář