Knihkupec

„Já nejsem otec. Jedním z vůdců je má práce, věci, které jsem viděl, věci, které dělám, a lidé, které potkávám.“

Bývalý člen FBI, nyní jeden z členů velvyslanectví – Hugo Marston – však ví o tom své a nehodlá se vzdát pravdy o tom, co viděl a kdo unesl jeho přítele, bukinistu Maxe. Kdo by chtěl právě jeho? Co by se mohlo skrývat ve starých dílech, které Hugovi Max prodá pod cenou? Může něco více odhalit první vydání detektivky od Královny tohoto žánru, Smrti v oblacích, anebo ho může někam dovést kniha Arthura Rimbauda, Sezóna v pekle?

„Domníval jsem se, že Paříž je městem lásky.“ „Město milování by bylo přesnější.“

Náhoda tomu chce asi sama, když se Hugo ještě nestačil vyrovnat s odchodem manželky k jinému, poznává novinářku Claudii, které podlehne. Neví o ní skoro nic, a přesto mu přijde, jako by ji znal už odjakživa. Sama je však tajemstvím, které nedá spát. Kdo je její otec? Může i on něco před všemi skrývat? Jak do všeho zapadají pouliční drogové gangy? Proč policisté nacházejí utonuté bukinisty? Mohou snad něco odhalit? Jak to všechno souvisí s lovci nacistů?

*

Když přecházel ulici a vzdaloval se od řeky, jako by se kolem něj snesla tma, provoz i lidé se vytratili z jeho bezprostředního vědomí. Nedokázal myslet na nic jiného, než že mu byl doslova odňat přítel. Přítel, kterého jako by nikdo neznal a nikomu na něm nezáleželo. Přemýšlel taky o tom, že spáchaný zločin se vymyká jeho pravomoci.

…

U dveří do Maxovy ložnice zaváhal.
Ložnice je soukromou svatyní, místem, kde člověk přemýšlí, spí, miluje. Vstoupit nepozvaný bylo Hugovi nepříjemné. Vždy k tomu místo přistupoval s velkým respektem, nebo v to aspoň doufal. Tolik mrtvých těl už viděl v ložnicích. Třeba Sekerník, vrah z Austinu, své oběti rozsekal ve spánku a zabil jich půl tuctu, než ho Hugo dopadl o patnáct set kilometrů dál ve vagonu odstaveném vzadu na nádraží v Cincinnati, kde vrah tvrdě spal. I děti Hugo nacházel v ložnicích, byť obvykle ne v jejich vlastních.

*

Člověk touží po přečtení této knihy vydat se do Paříže, projít se kolem řeky Seiny, usednout k jednomu ze stolků kterékoliv kavárny a jen se unášet tou atmosférou místa. Opravdu odpočinkové čtení, ve kterém se skrývá mnoho otázek a záhad, které jsou spojeny s pouličními prodejci knih a pohlednic – bukinisty. Tato tradice v Paříži sahá až do období 16. století. Každý další, kdo se seznámí se spolkem bukinistů, nebude litovat.

Autor recenze: Josef Němec

Je za Maxovým zmizením jeho minulost? Nebo někdo šel po starých, vzácných knihách, které by se daly prodat za obrovské částky? Kdo by mohl chtít, by bukinisté zmizeli? A jak s tím souvisí zvýšená produkce drog ve městě?

* * * * *

Knihkupec je autorova prvotina a zároveň vydařený začátek detektivní série s Hugem Marstonem v hlavní roli, která se dočkala zatím dvou pokračování - „The Crypt Thief" (2013) a „The Bood Promise" (2014).

V knize máme možnost poznat Paříž nejen jako město turistů, ale také místo pro zločin, nelegálního obchodu a běžného života jeho obyvatel. Nahlédneme ke známým místům, stejně jako do zapadlých uliček a mnoha kaváren. Stačí jen vyjít do ulic, což Hugo Marston dělá velmi rád a často, hlavně pokud potřebuje přemýšlet, tak prostě se bezmyšlenkovitě prochází uličkami nádherného města.

Hugo Marston toho už má za sebou dost, pracoval pro CIA a FBI, nyní své znalosti zúročuje jako šéf bezpečnosti na americkém velvyslanectví. Jeho druhé manželství se před časem rozpadlo a on stále doufá, že se mu žena vrátí. Miluje knihy, hlavně ty staré, které nakupuje v antikvariátech a u svého přítele bukinisty Maxe. Často spolu hovořili o knihách a jejich příbězích, proto si Hugo bere osobně, když je před jeho očima unesen ozbrojeným mužem. Potřebuje zjistit, co se Maxovi stalo, a kvůli tomu neváhá porušit některá pravidla, nebo naštvat místní policii.

„...Většina špionů mýho věku je buď na penzi nebo mrtvá a jako odměnu za to, že jsem zůstal naživu, mi daj zasranou kancelářskou práci."
(str. 35)

Tom Green je Hugův přítel a bývalý kolega, který byl ze CIA poslán na odpočinek, aby pracoval v kanceláři a byl „na telefonu", on se ovšem hrozně se nudí. Proto bere Hugovi žádost o pomoc jako příležitost se nějak zabavit, jelikož tuší, že může jít také do tuhého. Nikdy nebyl zvyklý brát si servítky a nehodlá to dělat ani teď, a tak si s ním užijete spoustu vulgárních výrazů, které kontrastují s na první pohled uhlazenou Paříží.

Claudia Rouxová je novinářka, která se zabývá kriminálními činy a často spolupracuje s policií. Má sice bohaté tatíčka, ale nikdy toho nezneužívala, místo toho se snaží prorazit sama za sebe a žít si po svém.

„Ano. Za těch pár hodin, co jste byl pryč z kanceláře, byly ukradeny všechny zbraně na ambasádě, velvyslance sežral lev a okamžité poté nás napadli Marťané." Pokrčil rameny. „Dochází k tomu pokaždé, když jste pryč."
„Rozumím. No, pokud nějaká z těch stvoření není v mé kanceláři, pustím se do práce."
(str. 52)

Ještě musím zmínit Emmu, která dělá Hugovi sekretářku a občas své práce má plné zuby, hlavně když se Hugo rozhodne v době dovolené řešit případ mizejících bukinistů za zády velvyslance a ona to pak u nadřízeného musí vysvětlovat. S Hugem se neustále slovně pošťuchují, což ovšem dělá knihu mnohem atraktivnější, protože se u toho často zasmějete.

Samotný děj je dobře propracovaný a postupně se odhalují další stopy k případu, jenže některé nikam nevedou a Hugo musí několikrát začínat od počátku. Souvisí zmizení Maxe s cenou knihou, kterou těsně před únosem Hugovi prodal? A proč mizí i další bukinisté? O co tu celou dobu jde?

Hugo má své chyby a hlavně trochu delší vedení, protože čtenář částečně odhalí tajemství okolo bukinistů dřív než Hugo s Tomem, a pak se může bavit na jejich účet, jak pořád ještě tápou a jsou bezradní.

„Tak proč si kurva myslíš, že za všechno může právě ten chlap? Ježíš, Hugo, jsi agent FBI, ne nějaká zasraná slečna Marplová. Nemyslíš si o lidech, že sou viníci jenom proto, že se ti při pohledu na ně srazil čaj."
(str. 259)

Závěr není tak velkolepý, jak jsem očekávala, ale nechybí v něm napětí, akce a všechny otázky jsou zodpovězeny. Případ je uzavřen.

Kniha upoutá už na první pohled a jako milovnice Paříže jsem si její čtení užila. Obálka se k ději skvěle hodí a vážně je povedená.

Knihkupec je skvělý kriminální román, který nadchne příznivce starých knih, detektivek a napětí. Kniha si vás prostě získá a nedokážete se od ní odtrhnout.

Autorka recenze: Zdeňka Mašátová
http://literarnikoutek.blogspot.cz/