Životní mač

Co považujete za opravdový „životní mač“?

Celý život je jeden velký mač. Jenom nevíte, kdy vám sudí pískne konec nebo jak dlouhé bude nastavení. Proto je třeba hrát naplno, dokud to jde.

U sportovních fanoušků jste oblíbený pro své glosy a hlášky. Máte zjištěno, jaká je u lidí nejoblíbenější?

Nemám a ani po tom nepátrám. Ale samozřejmě jsem rád, když si lidé nějakou tu větu zapamatují a potom ji sami používají. Často například slýchám na fotbale cosi o tom, že zavoněla sádra. Doma mi často také připomínají hlášku, kterou jsem použil při mistrovství světa v USA roce 1994, když jsem o jednom zákroku na hráče řekl, že bych ho nepřál ani nejlepšímu příteli mé ženy (smích).

Připravujete si tyto glosy dopředu?

Tohle se nedá připravit – buď vás něco napadne, nebo ne. Inspiraci čerpám z četby, z divadelních představení, z dlouhých diskusí s kamarády u piva, z novin…

Řekl jste někdy při komentování přímého přenosu něco, čeho jste posléze litoval?

Vždycky lituju, když udělám chybu. A ty se bohužel stávají, i když člověk dělá maximum pro to, aby je eliminoval. Jenže v živém vysílání nejde nic vzít zpátky. Maximálně se omluvit a chybu napravit.

Vydáváte už několikátou knihu, jaký jste vy sám čtenář?

Já vždycky byl velký čtenář, knížky mě bavily, baví a bavit budou. Mám desítky oblíbených autorů – od básníků přes prozaiky až k dramatikům… Od Shakespeara, přes W. Allena, J. Irvinga, K. Čapka až třeba k Terry Pratchettovi. Mojí knihou první pomoci je Vančurovo Rozmarné léto.

Součástí knihy Životní mač jsou fiktivní rozhovory reportéra s trenéry, jak by vypadat neměly – čerpáte zde z vlastních zkušeností?

V tomto případě čerpal ze svých diváckých zkušeností pan Ondřej Horák, který mé poněkud zmatené vyprávění přetvořil v knihu a stal se i autorem oněch rozhovorů. Pravda je, že příkladů, jak by rozhovor vypadat neměl, máme možnost sledovat víc, než je zdrávo.

Dělal jste vy sám nějaký rozhovor, na který nerad vzpomínáte?

Mám žánr rozhovoru rád a nepamatuji si, že bych k některému přistupoval s nechutí. I když šlo o názorového oponenta, s tím nemám problém.

Co považujete ve vaší profesi za vůbec nejdůležitější pro to, abyste byl úspěšný?

Dalo by se mluvit o znalosti odvětví, kterému se věnuji, slovní zásobě, schopnosti rychle reagovat, umět navázat kontakt s divákem, nenudit a dalších aspektech… Po dlouhých letech v profesi bych ale za nejdůležitější považoval zůstat nohama na zemi.




8.6.2013  Pražský deník 

Přidat komentář