Zátiší

Každý podzim se listí okolních javorových lesů zbarví do tisíců pestrých barev, všude voní jablečné koláče, skořice a bergamot. Obyvatele proti chladu chrání oheň v krbech jejich útulných domečků. Dveře tady přes noc nikdo nezamyká, kriminalita je prakticky nulová.

Žádná vloupání, žádný vandalismus, žádné útoky. Ve Three Pines ani nebyla policie. Tu a tam se Robert Lemieux z místní Sûreté projel po návsi, jen aby se ukázala uniforma, ale nebylo to zapotřebí.

Tato kanadská idylka ovšem skončí poté, co na Den díkůvzdání někdo slečně Jane Nealové, šestasedmdesátileté dámě se zálibou v popíjení café au lait a malování obrazů, prostřelí srdce šípem.

Kdo to udělal? A hlavně proč? Vždyť slečna Nealová byla kam až paměť sahá věrnou kamarádkou a oblíbenou hostitelkou.

K případu je povolán inspektor Armand Gamache se svým týmem z quebecké Sûreté. Gamache dobře ví, že příčinou násilné smrti nemuselo být nic, co se stalo v nedávno době. Vlastně to nemuselo ani být nic vážného. K vraždě totiž může vést i drobná křivda, jež se udála před lety, pokud v člověku roste a sílí dostatečně dlouho.

„Na vraždě je zvláštní, že bývá spáchaná často desítky let předtím, než k ní skutečně dojde,“ popisuje to sám inspektor.

On a jeho tým se do Three Pines nastěhují a všechna tajemství obyvatel Three Pines pod prudkým policejním světlem začnou vyplouvat na povrch. Některá překvapivější než jiná. Pokud se říká „nahoře huj, dole fuj“, o malebném Three Pines to platí dvojnásob…

Zátiší je román, který vás dozajista uchvátí, pokud ve vaší knihovničce nechybí detektivky Agathy Christie a za žádnou cenu nikdy nezmeškáte další díl Vražd v Midsomeru. Autorka Louise Pennyová pomalu buduje atmosféru, napětí roste a čtenáře začne zajímat, zda se ubohá Jane Nealová stala obětí neopatrného myslivce, nebo někoho zlomyslnějšího.

Pennyová se přitom nikdy neuchýlí ke zbytečným popisům násilí. Vystačí si s náznaky, chytrým humorem a pečlivou volbou slov. Ne nadarmo tuto knihu časopis Booklist označil za „Knižní klenot.“

„Prostě nemůžu uvěřit, že by ji někdo zabil. Byla to úžasná osoba, jemná a laskavá.“
Olivier mimoděk položil rovnítko mezi způsob, jakým lidem žijí a jak zemřou. Na Gamache tohle vždycky udělalo dojem. Lidé víceméně pokaždé očekávali, že když jste dobrý člověk, neměli byste skončit špatně, že násilnou smrtí sejdou ze světa jen ti, co si to zaslouží. A v případě vraždy to platí dvojnásob.
Panoval názor, i když zastřený a dobře ukrývaný, že zavražděný si o to nějakým způsobem sám říkal. Proto to byl vždycky takový šok, když se obětí stal člověk, kterého jste znali jako hodného a laskavého. Vyvolávalo to dojem, že se musela stát nějaká chyba.

Přidat komentář

Zátiší (v originále Still Life, Londýn 2005) je autorčinou prvotinou, po níž napsala už dalších devět knih, ve kterých je hlavní postavou Armand Gamache z quebeckého oddělení vražd. Získala za ně řadu literárních cen v Kanadě, Británii nebo Spojených státech.

Louise Pennyová (1958) začala psát až poté, co se po svatbě usadila v malé vesnici nedaleko Montrealu. Do té doby pracovala jako rozhlasová redaktorka a moderátorka.

Three Pines

Děj Zátiší se odehrává ve vesničce Three Pines, která je možná podobná té, v níž žije sama Pennyová. Rozhodně je malá, malebná, leží nedaleko Montrealu a žijí v ní převážně z města zběhlí intelektuálové a umělci. Mezi obytnými domy na návsi je i malá „obchodní zóna“ - smíšené zboží, pekařství, knihkupectví a centrum vesnice, místní „bistro“. Z návsi vybíhají čtyři ulice jako „loukotě kola nebo směrová růžice kompasu“. Jsou v nich rozeseté domky s barevně natřenými dveřmi a okenicemi, některé postavené z neopracovaných kamenů, jiné z červených cihel a obklopené hortenziemi, náprstníky, levandulemi a spoustou dalších květů. Když je právě sezóna cuket, nabízí tu cukety každý každému...

Na návsi rostou tři obrovské borovice, nejsou to už ty původní, podle kterých dostala vesnice své jméno, ale tradice se udržuje – stromy se musí vždy znovu vysadit. Bylo to smluvené znamení pro loyalisty, kteří utíkali od sousedů – budoucích Spojených států - během války za nezávislost.

Žije tu stárnoucí básnířka, nepříjemná popudlivá žena, ale vynikající autorka, jejíž verše inspektor Gamache obdivuje a umí citovat. Z města sem přesídlila i psycholožka, která tu teď prodává knihy. Manželé Clara a Peter Morrowovi jsou oba výtvarníci – on maluje hyperrealistické kresby, je systematický, přesný a úspěšný. Ona je intutitivní, emotivní, s náměty dlouho bojuje a zatím se příliš neprosadila. Malířů je v okolí víc, a tak se v blízkém Williamsburgu pořádá každoroční výstava...

Atmosféru vystihuje pocit Clary Morrowové při četbě novin: „Na Montreal Gazette na jejím stolku se snesly drobky z croissantu. Mezi jednotlivými kousky přelétla Clara titulky: „Quebecká národní strana odhlasovala referendum o suverenitě“, „Drogová razie v Eastern Townships“, „Turisté ztraceni v parku Mont-Tremblant“. Clara zvedla oči od depresivních zpráv. S Peterem si už dávno přestali montrealské noviny předplácet. Nevědomost byla skutečným požehnáním. Dávali přednost místnímu deníku Williamsburg County News, kde se mohli dočíst o Waynově krávě nebo o tom, jak Guyalaineovi navštívili vnoučata, případně o dražbě patchworkové deky ve prospěch domova důchodců. Tu a tam Clara uvažovala, jestli to není jen únik, útěk od reality a zodpovědnosti. A pak si uvědomila, že je jí to jedno. Kromě toho se všechno, co potřebovala, dozvěděla právě tady v Olivierově bistru, v samém srdci Three Pines.“ V bistru provozovaném dvěma dobrosrdečnými homosexuály, z nichž jeden je posedlý starožitnostmi a druhý vařením.

Podstatnou součástí atmosféry Three Pines byla i bývalá učitelka, amatérská malířka a nesmírně hodná a oblíbená žena, Jane Nealová. Byla. Než ji našli v lese, kousek od vesnice zastřelenou šípem. A v průběhu vyšetřování je čím dál pravděpodobnější, že vrahem je někdo z místních...

Inspektor Gamache

Armand Gamache je elegantní, inteligentní, čestný a zasádový. Těch dobrých vlastností je na oddělení vražd snad až příliš, takže jeho postup se zastavil na úrovni vrchního inspektora, přestože je v řešení svých případů mimořádně úspěšný. Nevadí mu to, je stále zamilovaný do své ženy a ve svých pětapadesáti je šťastný člověk. S manželkou sdílejí smysl pro humor: „Zavraždil jsi toho člověka?“ zeptala se ho Reine-Marie, když ji oznámil, že s ní nemůže jet na rodinnou oslavu, ale musí vyrazit do Three Pines. „Jestli jsem to udělal, přijdu na to,“ odpověděl Gamache. A manželka ho vzápětí uklidnila, že jeho nepřítomnost na oslavě omluví tím, že se zase opil.

Při řešení případů sází Gamache na to, co umí nejlíp – dívá se, pozoruje. Ví, že „zločin je veskrze lidský“ a že jediný způsob, jak chytit zločince „je navázat kontakt s lidmi s ním spojenými“. Výbornou metodou může být „klábosení v kavárně“. Je pokud možno milý, příjemný, zúčastněný, zároveň ale suverénní a nekompromisní. „Všichni máme nějaká tajemství, a než tohle skončí, já budu znát většinu těch vašich,“ říká obyvatelům obce na shromáždění v místním kostele krátce po objevení těla Jane Nealové.

„Ovšem pokud nejsou relevantní k případu, vezmu si je s sebou do hrobu. Ale stejně na ně přijdu. Většinu dní budu pozdě odpoledne sedět v bistru pana Brulé a procházet si poznámky. Budu rád, když se ke mně připojíte na drink a na kus řeči.“

Po dobu vyšetřování se Gamache stává součástí Three Pines. A tak když nakonec odjíždí, zastaví ještě na kopci nad vesnicí a dívá se dolů. „Hleděl na hřebeny střech a představoval si ty hodné, laskavé, nedokonalé lidi uvnitř, jak se perou se svými životy. Venčili psy, shrabovali neúprosné podzimní listí a závodili přitom s poletujícím sněhem... Život tady měl daleko od nepokojného. Ale nebyl ani úplně bez pohybu.“

Doporučení

Zátiší je nejenom klasická detektivka, která sympaticky narušuje hegemonii skandinávských thrillerů – nic proti nim, ale některé žijí už spíš z marketingu než z kvality – ale je to především také dobrá kniha. Sevřené komorní prostředí Three Pines a klasický vzorec omezeného počtu podezřelých ze vzájemně provázané skupiny lidí umožňují i vyžadují přemýšlivé tempo vyprávění, ve kterém je čas na detail, propracovanou psychologii postav, popis krajiny... Není to ale nuda, popisy jsou dobré a příjemné, postavy atraktivní, zápletka napínavá. Jako bonus přichází občas vtip a úvahy z historie a současnosti vztahů mezi anglofonními a frankofonními Kanaďany.

Jistě, není to dokonalá kniha: Je tam několik příliš schematických postav – zejména mladá agentka Nicholová je až naivně jednoduchá konstrukce - a ani rozuzlení se neobejde bez určité dávky rozpačitosti. Ale opět: I závěr je mnohem přijatelnější, uměřenější než některé fantastické konstrukce „Seveřanů“. Ostatně, dost šílené konstrukce v závěru mívají i klasici, třeba Agatha Christie. Je to hodně náročná disciplina a na to, že Zátiší je Pennyové prvotina, je tu zvládnuta velice slušně.

Doporučuji všem, kdo nepovažují četbu detektivek za ztrátu času, kdo nejsou proti detektivkám apriori nedůvěřiví či odmítaví. Já sám se těším na druhý díl série s Gamachem, který má vyjít na podzim.

Literárky.cz

Přidat komentář

ZÁTIŠÍ

Vůně tlejícího listí, horký jablečný koláč a vražda! Když starší obyvatelku poklidné vesničky Three Pines usmrtí vystřelený šíp, poprvé se setkáváme s šarmantním inspektorem Gamachem. Přijíždí případ vyšetřit – a kromě rozmanitých povah místních obyvatel vidí taky neuvěřitelné barvy kanadského podzimu. Poprvé si uvědomuje, že pod přívětivým povrchem se může skrývat zlo.

 

VRAŽEDNÝ CHLAD

Přichází zima. Mráz, tlustá vrstva bílého sněhu, vánoční výzdoba. Vzduchem se line vůně sladké vánoční štoly, mandlového krému, drůbeže upečené s javorovým sirupem. Ale i v této radostné době rozjímání a setkávání Three Pines navštíví smrt. Inspektor Gamache musí rozlousknout případ zamotanější než vánoční řetěz – obětí se totiž stane osoba, kterou nenávidí celá vesnice. Kdo pod vánočním stromečkem skrývá temné tajemství? A není bělostný sníh zakrývající střechy chaloupek pouhou maskou, pod níž číhá něco odporného?

 

NEJKRUTĚJŠÍ MĚSÍC

Three Pines se probouzí do překrásného jara. Květiny pučí, stromy kvetou, včelky bzučí a ptáčci zpívají. V troubě se peče losos, čerstvě upečené croissanty voní tak, že se sbíhají sliny. A voňavé sýry chutnají skvěle! Pro jednoho z místních obyvatel je to však poslední jaro… Inspektor Gamache po svém příjezdu zjišťuje, že ve Three Pines kromě kytiček vykvetl taky zločin.

 

OŽIVLÝ KÁMEN

Slunce pálí, obloha bez mráčku a chladná voda kanadských jezer. Inspektor Gamache si chce odpočinout od práce, ale místo toho musí vyšetřovat podivnou smrt jednoho z hostů v hotelu nedaleko Three Pines. Na mátovou zmrzlinu, slaďoučké jahody a broskve, na lehké sendviče s okurkami, uzeným lososem a jemnou šunkou tak moc času nebude! Úmorné vedro totiž v lidech probouzí to nejhorší…

 

Oblíbili jste si elegantní knihy Louise Pennyové? Dobrá zpráva! Knižní klub na příští rok chystá hned dvě nové detektivky! V únoru by měla vyjít kniha s názvem The Brutal Telling, v horkém srpnu potom mrazivý příběh Bury Your Dead. Český název zatím nebyl zveřejněn. O obou vás budeme samozřejmě včas informovat.

Radek Blažek

Přidat komentář

PÍŠE I POMÁHÁ

Manžel Louise Pennyové trpěl Alzheimerovou chorobou a spisovatelka se boji s nemocí stále věnuje ve svém volném čase. Vystupuje na konferencích, přispívá penězi na výzkum a chodí pomáhat do pečovatelských center. Za to má náš obdiv. Louise Pennyová je nejenom skvělá spisovatelka, ale také dobrá duše!

THREE PINES EXISTUJE… TAK TROCHU

Malebná vesnička Three Pines, kde se většina knih Louise Pennyové odehrává, ve skutečnosti neexistuje. Autorka si ji ale vymyslela na základě několika skutečných vesnic a městeček v okolí Montrealu, které navštívila.

GAMACHE JE VE SKUTEČNOSTI KREJČÍ

Předobrazem šarmantního inspektora Armanda Gamache je žijící muž, krejčí Jean Gamache z kanadského městečka Granby. „Nejenže vypadá jako Gamache z mých knih, ale především se tak chová. Skutečný gentleman, jehož zdvořilost a laskavost mě naprosto ohromily,“ říká Louise Pennyová, která mu dodnes posílá každý výtisk své knihy jako výraz vděku.

ZACHRAŇUJE PSY

S manželem chovali nejprve dva zlaté retrívry, poté se ujali ještě třetího, kterého našli v zuboženém stavu na silnici uprostřed ničeho. Zřejmě ho majitel týral, ale díky lásce a péči, kterou mu Louise Pennyová věnovala, se z toho vzpamatoval a zbytek života prožil jako v bavlnce. Když ho pak musela utratit, těžko to nesla a své pocity zaznamenala v knize Vražedný chlad, kde inspektor Gamache taky vzpomíná na moment, kdy sledoval, jak přestává bít srdce jeho psa.

 

I z těchto drobných detailů vyplývá, že je tahle šarmantní spisovatelka skutečná dáma. Nejen vzhledem, ale i povahou. A my najednou máme její knihy ještě radši!

Přidat komentář