Milostné rošády

Nepříliš rozsáhlá kniha Milostné rošády obsahuje  na 150 stranách 4 povídky. Host do domu, Velká rošáda, Vyvrcholení a Čubka. Jak název knihy správně napovídá, všechny spojuje téma milostného příběhu.

V první povídce Host do domu, získá vypravěč z pozůstalosti po svém strýci bedny s jeho deníky. Z nich se dozvídá, že strýc Oswald byl velký milovník žen. Měl na tisíce žen, všechny jen jednou. Rozhodně se netoužil usadit s žádnou z nich. Jeho koníčkem bylo svádět je pouhým pohledem, mnohdy přímo před jejich manžely… Vypravěč po úvodním zasvěcení čtenáře do situace odcituje poslední kapitolu Oswaldova deníku, příhodu ze Sinajské pouště. Úzkostně čistotnému Oswaldovi se uprostřed pouště u zaplivané čerpací stanice porouchá auto a okolo jedoucí místní boháč ho pozve na noc do svého paláce. Taková nabídka se v této prekérní situaci nedá odmítnout…

Velká rošáda pojednává o dvou rodinách žijících poklidně v domech vedle sebe. Manžel z jednoho domu si vymyslí historku pro souseda o tom, jak si „kamarád“ vyměnil s dalším kamarádem na noc ložnice, aniž by si toho jejich ženy všimli. Souseda do zaujme a tak se oba muži dohromady pokusí tuto akci, zaručeně prověřenou smyšleným „kamarádem“ zrealizovat.

V povídce Vyvrcholení zastihneme hlavní postavu Annu ve chvíli, kdy se dozví, že její muž zemřel při dopravní nehodě. S její celoživotní láskou odejde i smysl jejího života. Zvlášť když pár měsíců na to vyletí z rodného hnízda i všechny Aniny děti. Před plánovanou sebevraždou Annu zachrání její kamarádka, která ji téměř násilím odtáhne do své adopční kanceláře, kde nutně potřebuje kancelářskou pomoc. Při služební cestě se Anna setká se svou středoškolní láskou…

Poslední povídka s názvem Čubka se vrací zpět k Oswaldovým deníkům, z nichž nám jeho synovec vybírá další příhodu. Oswald se v ní setkává s Henrim Biottem, vynálezcem parfémů. Uzavře s ním smlouvu na vývoj parfému, který by na muže působil tak, jako když pes potká hárající čubu. Henrimu se to sice nakonec podaří, ale ideální konec nemá povídka ani pro něj, ani pro Oswalda.

Všechny čtyři povídky jsou nadmíru čtivé a dokonale vypointované. Ne nadarmo se říká, že napsat dobrou povídku dokáže jen ten nejlepší spisovatel.

Autorkou recenze je Lenka Mynaříková

Přidat komentář