Doplavat domů
Nakladatel: | Odeon (EUROMEDIA GROUP, a.s.) | |
---|---|---|
Edice: | Světová knihovna | |
Jazyk: | česky | |
Pořadí vydání: | 1. | |
Rok a měsíc vydání: | 2014/03 | |
Počet stran: | 160 | |
Typ, vazba: | Kniha, pevná | |
Formát, hmotnost: | 134 × 207 mm, 277 g | |
Více podrobností |
Běžná cena: | 249 Kč |
---|
Informace o dostupnosti
Zboží bohužel momentálně není skladem. Pokud chcete být emailem informováni o jeho naskladnění, klikněte na tlačítko "Sledovat titul" a zadejte svou emailovou adresu. Poslední změna: 25.04.2024 10:09 |
Anotace
Francouzská Riviéra, rodinka na dovolené. Osoby a obsazení: Joe je uznávaný básník, jeho manželka Isabel pracuje jako reportérka. Plus pubertální dcera plus dva rodinní přátelé. Tuhle idylku naruší neznámá dívka, která se jednou ráno koupe nahá v jejich bazénu. Kitty je výstřední, nevypočitatelná, možná duševně narušená mladá žena… Během jednoho týdne se životy všech obrátí naruby.Specifikace
Název: Doplavat domů
Originální název: Swimming Home
Autor: Deborah Levy
Překladatel: Jana Kunová
Titul je zařazen do žánrů:
ISBN: 978-80-207-1540-1
EAN: 9788020715401
Objednací kód: -
Odborné recenze
Léto s femme fatale
10.6.2014Novela Doplavat domů v sobě skrývá víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Deborah Levy rozehrává dovolenkovou idylu na francouzské Riviéře nenápadně. Píše se rok 1994, Západ zvítězil ve studené válce a finanční krize ještě nebyla ani zlou předtuchou. Dva manželské páry, Mitchell a Laura a Joe s Isabel a jejich dospívající dcerou Ninou, si vyrazily na dovolenou do staré vily s bazénem. Evokace sledu statických scén, kterými nás Levy uvádí do děje, připomíná fotografie. Další snímek pak zachycuje bazén s koupající se neznámou zcela nahou zrzkou.
Čtenářské recenze
Čtenářská recenze – Deborah Levy: Doplavat domů
24.3.2014Bazén u prázdninové víly. Osm dní v jedné společnosti. Francouzská Riviéra. Nahá žena v bazénu. Báseň jedné duše odhalí duše a jednání druhých. Konec byl předvěstí začátku.
Čtenářská recenze – Deborah Levy: Doplavat domů
24.3.2014Píše se léto roku 1994 a jedna tříčlenná rodina z Anglie tráví dovolenou spolu s přáteli na Francouzské riviéře. Neděje se tu nic mimořádného. A přeci ano, protože životy všech se zcela změní...
Čtenářská recenze – Deborah Levy: Doplavat domů
15.1.2014Sluncem zalité francouzské pobřeží, ve vzduchu vůně lučního kvítí, nad mořem racci, v bazénu topící se vosy. Česká obdoba takovéhoto příběhu by se možná odehrávala na břehu rybníku, místo vily stan, před stanem skládací stolek, rohlíky, paštika, kdoví. Ale na jevišti a rekvizitách zas tak nezáleží. Ve své podstatě by příběh nejspíš byl úplně stejný.
Odkazy
Tak jak to cítíš uvnitř, Joe?
15.1.2014Léto. Dovolená s rodinnými přáteli. Dva manželské páry, jedno dospívající dítě. Situace, které v různých podobách mnozí moc dobře známe. Ze začátku třeba tichá radost, společné večeře, hry a odpočinek, po několika dnech drobné konflikty, napětí, nervózní odpověď na nevinnou otázku, jež dává tušit, jak daleko k idylce mezilidské vztahy ve skutečnosti mají.
Proplavat chlorem
21.7.2014Vlastně to celé připomíná divadelní hru. Nebo filmovou povídku. Pár scén v několika málo lokacích, ne moc dlouhé dialogy, krátké a svižné rozehrávání situací, stoupající napětí v očekávání v úvodu naznačeného konce, který se rychle blíží, protože už už nás tlačí čas, takže musíme směřovat do finále. Britská spisovatelka Deborah Levy (55) řadu her napsala, několik i režírovala. A tahle zkušenost se v její zatím nejúspěšnější knize (před dvěma lety finále Man Bookerovy ceny) odráží.
Hodnocení a komentáře
Titul ještě nikdo nekomentoval, buďte první.
Přidejte svůj komentář
Ukázka z textu
Kitty zvedla oblázek velký jako její dlaň a podala ho Nině, aby se skrz něj mohla podívat. Seděly v Nice na jedné veřejné pláži pod Promenade des Anglais. Kitty prohlásila, že na soukromých plážích se za lehátka a slunečníky platí horentní sumy. Všichni tam vypadají jako pacienti v nemocnici, běhá jí z toho mráz po zádech. Slunce jí vypalovalo do voskově bledé tváře růžové fleky.
Nina se poslušně podívala dírou. Spatřila usmívající se mladou ženu, v předním zubu měla vsazený fialový drahokam. Když oblázek otočila, žena vybalovala z tašky jídlo. Byla tam ještě další žena, seděla v nízkém pruhovaném plátěném křesílku a v pravé ruce držela vodítko velkého bílého psa. Ten pes vypadal jako sněžný vlk. Modrooký husky. Nina se mu do těch modrých očí zadívala dírou v oblázku. Nebyla si tím tak docela jistá, ale připadalo jí, že sněžný vlk rozvazuje té ženě s drahokamem v zubu tkaničky. Nina to všechno viděla ve střípcích dírou v kameni. Když se podívala znovu, všimla si, že žena v černém tričku má jen jednu ruku. Otočila kámen na délku a zašilhala skrz něj přivřeným okem. U plátěného křesílka stál elektrický invalidní vozík ozdobený mušličkami. Ženy se teď líbaly. Jako milenky. Když se Nina dívala, jak se k sobě naklánějí, slyšela se dýchat hlasitěji. Celé prázdniny přemýšlela, co by dělala, kdyby se někdy ocitla o samotě s Claudem. Pozval ji k sobě do kavárny na cosi, čemu říkal aperitiv. Nebyla si jistá, co to je, a stejně se stalo něco, čím se všechno změnilo.