Chyť mě

Lisa Gardner, americká autorka, která svými napínavými thrillery dokázala zaujmout nejednoho čtenáře po celém světě. Vždyť její knihy se prodávají ve třiceti zemích světa a prodalo se více než 22 milionů výtisků. Vcelku úctihodné číslo na tuto křehkou autorku, která si mixem napětí, logiky a brutality ve svých knihách nic nezadá se svými mužskými konkurenty.

Charlene Rosalind Carter Grantová se domnívá, že přesně za čtyři dny zemře, nebo se někdo o to někdo pokusí a zabije ji stejně jako její dvě kamarádky. Charlene chce ovšem žít a pokud by se jí toto přání nesplnilo tak alespoň dostat svého vraha. A tak se obrací s touto velmi zvláštní prosbou na seržantku D.D. Warrenovou z bostonské policie. D.D. ji vyslechne ovšem jako správná policistka má podezření. Je Charlene obětí, nebo dokonalým zločincem který za sebou nezanechává žádné stopy. A jakou souvislost má s vraždami bostonských pedofilů?

Již od začátku sledujeme pohnutý osud hlavní hrdinky Charlene, kdy jako malá dívenka byla utiskována despotickou matkou, s neustálými příkazy a rozkazy. Osud k ní ovšem není vůbec přívětivý a tak má stejně jako její kamarádky zemřít 21. ledna. Již na tomto příkladu je jasně vidět, že se autorka rozhodně s ničím nemaže a své hrdiny nenechá si užívat příjemnou idylku.

Chyť mě má velmi originální námět, díky kterému budete nuceni otáčet stranu za stranou a prožívat osud hlavních hrdinů v očekávání co se vlastně za ty čtyři dny stane. Autorka si se čtenáři hraje jak se jí zlíbí a na detailech rozhodně nešetří a i zdánlivě nesouvisející dílky skládačky do sebe ve finále dokonale zapadnou. Lisa skvěle dávkuje napětí a předkládá čtenáři indicie v přesných dávkách, aby neprozradila moc a nechala si svá tajemství ukryta až do doby kdy se sama rozhodne je použít.

Kniha je rozhodně zajímavou volbou pro všechny milovníky kvalitních thrillerů plných napětí a zapeklitých detektivek, u kterých hledáte vraha až do poslední strany. Věřte nebo ne, v této knize to opravdu není zahradník. Autorka dokáže zahrát čtenáři na správnou strunu, která jde ruku v ruce originalitě námětu, jaký Lisa ve své knize použila.

Autor recenze: Petr Čapek
http://pcapek.blogspot.cz/

Jenže náš příběh začíná mnohem dříve. V domě s nevídanou rodinou. Tvrdou matkou bez citu, která své malé děti trápí a některé dokonce utrápí až k smrti. Proč nikdo nezasáhne? Pomůžou si snad bezbranná stvoření sama? Určitě ne. Jenže vše nakonec zahalí oheň a pohozená lampa. Smrt si totiž nevybírá.

Souběžně sledujeme příběh mladé detektivky D. D. Warenová, která se vrací po krátké mateřské dovolené zpět do práce. Řeší tak bostonské případy zneužívání dětí za pomoci dětských stránek a především přibývající úmrtí jejich trýznitelů. Někdo totiž vzal spravedlnost do vlastních rukou.

K tomu navíc ji zavolá vcelku obyčejná žena Charlene Rosalind Carter Grantová, která po smrti dvou jejích kamarádek si myslí, že je další v řadě. A to nadcházejícího jednadvacátého ledna. Ten zmiňovaný den se stále blíží, a proto Charlene nechce ponechat nic náhodě a chodí boxovat, běhat a chystá se na svého vraha. Opravdu je další na řadě? Nebo si vše jen tak vsugeruje?

*

„Zabila jsem ji!“ vykřikla jsem taky. „To tě naučí neplatit dluhy.“ (To jsem si vymyslela. Dvě bezpečnostní opatření jsou lepší než jedno, že? Vždycky musíte mít plán B, a když jsem Stana nezabila, plánem B bylo přivést ho k domněnce, že jeho rodina je mrtvá. Muž jako Stan jistě někomu někde něco dlužit musel. Dávalo to smysl.)
„Ty jsi ženská,“ hlesl Stan. A z ničeho nic se v kuchyni postavil. To, že ho napadla ženská, ho zjevně tak moc neděsilo.
A tak jsem po něm střelila znovu.
Tentokrát jsem ho zasáhla do ramene. Zaskučel a znovu upadl. Začala jsem se cítit líp.
Jenže starý dobrý Stan znovu vyskočil a mým směrem vypálil čtyři rány. Tentokrát jsem se střemhlav vrhla k zemi, abych se kryla, a znovu si vynadala. První dvě sekundy. Bitvy se vyhrávají nebo prohrávají v prvních dvou sekundách. Stál tam krásně osvětlený, sto pětadvacetikilový terč. Jak jsem sakra mohla minout sto pětadvacetikolový terč?
Krucinál.
„Podříznu tě,“ hulákal teď Stan. „Najdu tě a podříznu tě. Nožem. Moc ošklivý.“

…

„Myslím to vážně,“ pokračoval J. T. „Musíš se bít za sebe. Všechnu svou zuřivost, potupu a mlčení proměnit v zbraň. Musíš vědět, Charlie, musíš dobře a doopravdy vědět, že není správné nechat si ubližovat. Nezasloužíš si být trestána. Když tě někdo napadne, přestaň přijímat, začni se bránit.“
„Snažím se.“
„Blbost! Váháš. Schováš se na nějaké místo v hlavě, kde se snažíš přečkat, dokud trestání nepřestane. Podívej, můžu tě naučit střílet. Dick tě může naučit boxovat. Ale ani jeden z nás tě nemůže odnaučit přestat si hrát na oběť ve vlastním životě. To musíš udělat jen ty. Tobě na tom musí záležet.“

*

Vše začalo chytlavou obálkou, která prostě nemá chybu. Nalákala mě a čekal jsem, jestli mě čtení díla americké autorky Lisy Gardnerové zklame, nebo ne. A nezklamala, i když jsem měl ze začátku trošku problém prokousat se některými pasážemi a vyznat se v postavách. Budete chtít otáčet dál a dál – napětí se stupňuje, nápovědy přibývají a vy už možná tušíte, kdo má všechno za lubem…pak přijde nová postava a jste na vážkách – abyste se dozvěděli, co se vlastně toho 21. ledna stane.

Autor recenze: Josef Němec

Za detektivkou D.D. Warrenovou přichází na první pohled obyčejná žena, Charlene Rosalind Carter Grantová, s netradiční prosbou: žádá o vyšetření své vlastní vraždy. Její dvě nejlepší kamarádky z dětství byly totiž zavražděny dva roky po sobě vždy 21. ledna a vrah je stále na svobodě. Charlene ví, co ji čeká, ale je rozhodnuta svému osudu čelit. Trénuje box, střelbu ze své pistole, běhá. Připravuje svůj byt na budoucí roli místa činu tak, aby zachoval co nejvíce stop. Seržantka Warrenová mezitím vyšetřuje vraždy bostonských pedofilů. Jsou vždy podle podobného scénáře – okolí oběti je uklizené, beze stop násilí či souboje. Příliš jí v tom nepomáhá skutečnost, že se právě vrátila z mateřské dovolené. Nově musí rozdělit svoji pozornost mezi práci, dítě, manžela a rodiče, kteří ji právě přijíždí do Bostonu navštívit.

Zajímavá jsou také vedlejší dějství, například Charlenino zaměstnání jako operátorka tísňové linky, dozvíme se i o nebezpečí online her pro děti.

Autorka umí dobře stupňovat napětí, indicie dávkuje tak, aby si čtenář mohl sám domýšlet, ale zároveň byl překvapen novými událostmi. Skvěle funguje ztotožnění s hlavní hrdinkou, kdy paranoidně podezíráte každého, kdo se zrovna objeví na scéně, ať už hodná tetička či rozdvojená osobnost. Otáčel jsem stránky jako o (Charlenin) život, abych zjistil, co se osudného 21. ledna vlastně stane. Samotným nastavením tohoto data autorka určuje bod, k němuž se prostě musíte dočíst.

Kniha je psána velice tajemným stylem, některá vodítka nám poskytují Charleniny sny, které veskrze zachycují momenty z jejího nešťastného dětství. Mezi kapitolami se také objevují vzkazy od záhadné Abigail. Pro srovnání se určitě hodí Jo Nesbø, ovšem v osvěžujícím a kulturně bližším americkém prostředí.

Autor recenze: Zdeněk Blažek