Poslední na řadě

I v téhle knize se setkáváme s detektivkou Jane Rizzoliovou, kterou povolali k případu brutálně vyvražděné rodiny Ackermanových - rodičů a jejích tří adoptovaných holčiček. V domě byl toho večera i Teddy, který se jako zázrakem zachránil tím, že se schoval pod postel ve svém nezvykle uklizeném pokoji, čímž ho jeho obrovský smysl pro pořádek vlastně ochránil před zabijáky.

Z předchozích knih Gerritsenové známe i Mauru Islesovou, která je společně s Jane na místě činu, a která poté odjíždí do Evensongu za svým známým, šestnáctiletým Julianem.

Evensong je internátní škola, ovšem ne pro "obyčejné" děti. Všechny totiž pojí fakt, že jsou sirotci, a že jejich rodiče nebo jiní příbuzní přišli o život násilnou smrtí. Škola je na odlehlém místě uprostřed lesů, obehnaná plotem a zabezpečená čidly pohybu. Popis místa samotného ve mně vyvolával děs. Ten navíc podtrhovalo špatné počasí, které v Evensongu panovalo, a ponurá atmosféra, kdy déšť a vítr bičoval okna ve vysoké školní věži, byla pro mě zkrátka přímo hmatatelná. Děti se zde navíc neučí klasické předměty, ale především to, jak přežít v extrémních podmínkách.

Do Evensongu nastoupí Claire, Will i Teddy. Maura se záhy dozví více o jejich osudu a spatří v něm souvislost. Všechny tři děti podruhé náhodou a štěstím přežily útok vražedníků. Každé z dětí však vyrůstalo zcela jinde, žilo jiným životem...co je tedy spojuje natolik, že jsou terčem těchto útoků?

Poté, co se dozvídáme, že ani Evensong není bezpečným místem, děj graduje a získává na obrátkách. Pro mě však byl rozjezd knihy lehce pomalejší, než na jaký jsem u této autorky zvyklá. Při odkrývání zápletky se ale čtenář prostě nemůže nudit! Závěr má sice spád, nicméně dle mého vkusu byl lehce přehnaný a poměrně spletitý. Přesto však musím poznamenat, že jsem nic z toho, co představovalo rozuzlení všech nešťastných událostí, nečekala ani v nejmenším.

Tess Gerritsenová je bezkonkurenčně má nejoblíbenější autorka krimi thrillerů. Chirurg, Učedník nebo Závěje jsou zkrátka nepřekonatelné perly v tomto žánru, alespoň dle mého pohledu a vkusu. Kniha Poslední na řadě je v žádném případě nepřekonala, ovšem nezklamala. Byť se nejedná o špičku, má všechny podstatné atributy napínavého krimi příběhu.



Autorkou recenze je Andrea Štyndlová

Přidat komentář

Už když zahlédnete obálku, musí vám být jasné, že nepůjde o žádnou romantickou slaďárnu plnou slz dojetí. Že spíš půjde o pravé krvavé vraždy a že právně příznivci takovýchto knih si v knize najdou své. Abych se přiznala, mě obálka rozesmála. Je to jen malý detail a málokdo si ho všimne, ale... Vidíte tu mouchu na panence?

Jako správná knížka s takovouto tématikou má svou hlavní postavu. Já si nemyslím, že by jí měl být detektiv, který vyšetřuje. Nebo oběť, která přežila. Nejdůležitější je VRAH. Ano, ten muž či žena, který se snaží být dokonale krytý a maskovaný a přitom páchá jedno zlo větší než druhé. Hned zpočátku příběhu se na povrch dostávají jisté otázky, kromě zcela jasné 'Kdo je vrah?' mě víc zajímal důvod, proč dělá co dělá. To je na tom vždycky to nejzajímavější. A světe div se, po závěrečném rozuzlení jsem z toho důvodu byla poměrně zklamaná. Nebyl tak psycho, jak jsem doufala. Na samotném vrahovi mi vadilo ještě něco. On své oběti STŘÍLEL. To je největší slabota, jakou může někdo předvést, střelit umí každý. Celou dobu jsem doufala, že se ještě naučí, co je dobré, že do svého umění přidá trochu té zvrhlosti a zvolí jiný nástroj než pistolku. Ze dvou kulek do hlavy přece nemůže udělat krvavá jatka, jak tam popisovali. Ovšem kdyby měl třeba motorovou pilu, to by bylo...

Autorka si to perfektně vymyslela a zaměřila se na největší citovou slabost lidí. Na děti. Vsunula je totiž do role obětí a nejedno nechala zabít. Což je naprosto nechutné a ten vrah u mě klesl ještě o úroveň níž. Tímto chci upozornit, že tato kniha není vhodná pro Matky. Já to dala přečíst té svojí a teď si mě hlídá ještě víc než před tím ;)

Kde je vrah a oběť, musí být i chytrý polda, který se bude snažit rozlousknout záhadu. V tomto případě to je Jane Rizzoliová, která má všech pět pohromadě...

Zdálo se mi o invazi mimozemšťanů. Žádní přátelští E.T., ale monstra s vesmírnými koráby a smrtícími paprsky. Ale proč by mimozemšťani přicházeli na Zemi jako dobyvatelé? Protože jsou nejspíš stejně krvelační jako my.

Co se týče stylu psaní, zpočátku jsem byla lehce zmatená. Ono je to totiž napsané po různých dějových linkách tak, aby čtenář nebyl ochuzen o nic. A přeskakování z postavy na postavu mi dělalo problém, než jsem si zvykla, ze kterého pohledu se na děj koukám v danou chvíli, už se to zase změnilo. :D

Každý fanda her na 'Kočku a Myš' mezi detektivem a vrahem by si mohl najít své. Já jsem však trochu náročnější, co se týče způsobu zabíjení a na mě tam bylo málo všeho - krve, obětí, krve, těl,.. - chápete.. :D

Autorka recenze: Kateřina Pavlíková
http://spacewithbooks.blogspot.cz/

Přidat komentář

Teddy Clock je zcela jiný než jeho vrstevníci. Je vzorným studentem, nekouká na televizi a ani nesportuje. Teddy miluje knihy o historii Říma, o antické strategii válčení nebo etnobotanice. A co je vůbec nejdůležitější, přišel o rodinu.

Jeho pěstouni, manželé Ackermanovi byli spolu se svými třemi adoptivními dcerami brutálně zastřeleni ve svém domě. Jediný Teddy, schovaný pod postelí, řádění vraha přežil.

Vypadá to, že nic už nemůže být děsivější, ale vězte, že situace je ještě horší. Teddy to zažil již podruhé. Jeho skutečná rodina dopadla před dvěma lety podobně. Při okružní plavbě lodí byli jeho rodiče a sourozenci také zavražděni.

Detektiv Jane Rizzoliová a patoložka Maura Islesová mají před sebou náročný úkol. Musí Teddyho ochránit, protože o jeho život někdo usiluje i nadále, a musí co nejdříve zjistit, kdo za tím stojí.

Rozhodnou se proto Teddyho umístit do internátní školy Evensong, která slouží pro dětské oběti zločinů. Na ukryté samotě, obklopeni lesem, hlídáni kamerami se tu děti učí vyrovnat se ztrátou blízkých a znovu se cítit v bezpečí.

Ještě větší překvapení ale přichází, když všichni zjistí, že Teddy není jediný.  I další dvě děti z Evensongu - Claire a Will mají naprosto stejný osud. Proč chce tyto děti někdo zavraždit? Co je spojuje? Pokud vůbec něco...

Nejnovější román Tess Gerritsenové přivádí na scénu opět "staré známé" Jane Rizzoliovou a Mauru Islesovou. Jsou jen o pár měsíců starší než v předchozí knize, ale stále stejně oddané svému povolání. A ani tentokrát nejsou ušetřeny od osobních problémů.

Jane musí během případu řešit svého záletného otce, který by se s prosíkem rád vrátil k rodinnému krbu, od něhož utekl k milence. Maura se zase vzpamatovává z ukončeného "zakázaného" vztahu s otcem Danielem a zvažuje, zda by neměla Boston opustit.

Jak bývá zvykem, i tentokrát se na scéně objeví některé postavy z předchozích knih. A není to nikde jinde, než právě v odlehlé končině Evensongu. Znovu se tu potkáme s Anthonym Sansonem, s "Krysou" Julianem, psem Medvědem, Lily Saulovou a členy klubu Mefisto.

Všichni jsou ale jen takovou tichou kulisou v případu. Proto i ti, co Tess Gerritsenovou budou držet v ruce poprvé, se lehce zorientují. Rozhodně nebudou o nic podstatného ochuzeni.

Poslední na řadě je další výborná kniha autorky. S přehledem i tentokrát udržela svůj vysoko nastavený standard a ani vteřinu nenudila. Napínavé a čtivé pátrání korunovala skvělým a velmi překvapivým závěrem. Už teď se těším na její další knihu. Vřele doporučuji.

Autorka recenze: Eva Šamánková

Přidat komentář

Detektivka Jane Rizzoliová je společně s doktorkou Maurou Islesovou povoláni k případu zabití rodiny Ackermanů. Vrah nešetřil bohužel ani děti. Až na jednoho. Teddy Clock, adoptovaný syn, přežil a je vzat do jednoho podivného objektu, pro podobně stejné případy jako je právě ten jeho.

Může institut v Evensongu napomoci těmto obětem, dětem a jejich učitelům? Anebo má za úkol něco hrozivějšího? Láká snad vraha, aby se právě zde projevil?

Jenže se ukazuje, že by mohla existovat spojitost mezi Teddym, Willem a Claire. A to nejen záhadnou ženou, která se objevila na místě po všech nedokončených vraždách. V době, když vypukl v domě Willových rodičů požár a oni uhořeli, sledoval Will hvězdy. Nemohl nic dělat. Podobně na tom byla i Claire, která nedokázala uposlechnout zákaz vycházení, a rodiče jí vezli domů, když se stala ta nehoda, při níž všichni – až na ni – zemřeli.

Co za tím vším může být? Je snad za tím něco většího? Nějaký celostátní význam? Nebo jen náhody?

*

Tříštící se sklo. Povolující kov. A čísi křik, bědování. Otevřela oči a zjistila, že svět je vzhůru nohama a to skučení vydává ona sama. „Barbaro?“ zašeptala.
Zaslechla tlumené bum a vzápětí další. Ucítila benzin. Byla upnutá do pásu, který se tak silně zařezával do žeber, že skoro nemohla dýchat. Usilovně se ho snažila rozepnout. S cvaknutím povolil a vzápětí narazila hlavou o zem, ta bolest jí pronikla až do šíje. Nějak se jí podařilo otočit se a vleže teď měla výhled na rozbité okno. Pach benzinu zesílil. Popolezla k oknu, pomyslela na plameny, na prudký žár a hořící tkáně obalující jí kosti.
Musíš ven, musíš ven. Pořád je ještě čas zachránit Boha a Barbaru! Bouchla do zbývajících kousků roztříštěného skla, až se s cinknutím vysypalo na zem.
Pár nohou se přiblížil a zastavil se před ní. Vzhlédla k muži, který jí bránil k úniku. Neviděla mu do tváře, jen pouhý obrys. A jeho pistoli.

*

Velice dobře napsáno a kniha má opravdu spád, alespoň tedy zpočátku. Chvílemi se trochu zadrhne, ale ne natolik, aby vám to tak moc vadilo. I mistr tesař se přeci někdy může utnout. Nezklame vás, ani vás tolik nakonec nešokuje. Další v řadě thrillerů, ke kterým se třeba možná jednou vrátíte. Opravdu „jen“ možná.

Autor recenze: Josef Němec

Přidat komentář