Terapie láskou

Terapie láskou

Spisovatel Matthew Quick toho nemá moc za sebou a podle mě taky působí trochu „nevypsaně“, nicméně příjemně překvapuje střízlivým pohledem na svět a schopností dobře uchopit aktuální téma. Konec konců, kdo z nás dnes nemá nějaké to trauma, nebo přinejmenším černé chvilky, kdy se sám sebe ptá, kam to všechno spěje, a jestli je vůbec v našich silách udělat něco se svým životem?

A v léčebně je možná v konečném důsledku lépe. Nikdo vám nic nevyčítá. Máte čas a prostor dát se zase dohromady. Pak vyjdete ven, mezi lidi, a najednou čelíte skutečnosti, že ani v dnešní době ne každý akceptuje duševní problémy jako běžnou nemoc, že se na vás dívají, jako kdyby čekali, kdy začnete tančit nazí v obýváku – jste přece blázen, nebo ne?

Pat Peoples, hlavní hrdina a vypravěč, se vrací domů k rodičům. Otec je ze syna notně zklamaný, pro něj Pat prostě selhal a dál se není o čem bavit. Maminka představuje druhý extrém, je snad až příliš hodná, příliš starostlivá, pečuje o svého chlapečka, jako by mu bylo pět. Jediný, o koho se může Pat opřít, je bratr. A později ještě terapeut, doktor Patel.

Protože o někoho se opřít potřebujeme. A Pat má toho hodně před sebou. Má totiž v úmyslu přesvědčit svou bývalou ženu, aby se k němu vrátila...

Pro českého čtenáře kniha obsahuje zbytečně moc řečí o americkém fotbalu. Od čtení to však neodradí, protože prostě chcete vědět, co bude dál. Například kdy se objeví ta bývalá žena. A za tohle má Quick u mě pusu na čelo – ona se totiž vůbec neobjeví. Stejné překvapení připraví autor ve druhé „romantické“ linii. Na Pata, jenž posiluje a denně chodí běhat, se nalepí jedna známá ze starších dob, pohledná žena, rovněž mírně vyšinutá, a prostě běhá s ním. Tedy, přesněji řečeno, za ním – vždycky kousek pozadu. Po úvodních vzájemných projevech nevraživosti čekáte, kdy se dvojice začne sbližovat. Ale Quick prostě po těchto vyšlapaných cestičkách nechodí.

Poznámka závěrem – český překlad názvu je jednoduše příšerný. Z původního Silver Linings Playbook se stala Terapie láskou. Tento chromý krok směrem k průměrnosti má nejspíš příčinu v tom, že krátce po knize následovala její filmová verze, a nakladatelství se rozhodlo využít ji k propagaci – tudíž bylo nutné podpořit vědomí souvislosti. Zbývá jen doufat, že název, v případě knihy značně zavádějící, neodradí inteligentnější čtenáře. Co se filmu týká, stačí vám podívat se na trailer a musí vám být nad slunce jasné, že knihu rozbili na kousky, pečlivě odstranili jakékoli hlubší myšlenky a vyrobili z toho klasickou hollywoodskou komedii. Bravo. K tomu jeden letošní Oscar, to nevím, kdo koho kde uplatil.

Chápu nadšení jiných recenzentů, nicméně čistě subjektivně dám stejně tři hvězdičky, já jsem u vytržení nebyla. Přesto doporučuji – proto, že kniha moc sympaticky kašle na ověřená schémata, a taky proto, že místy forrestgumpovsky působící hrdina konec konců řeší nejednu z těch věcí, co vám občas v noci nedají spát. A jeho filozofie se stříbrným lemováním má něco do sebe...

Autor: bolkonska
převzato z databazeknih.cz

Pat Peoples se vrací do domu svých rodičů po hospitalizaci v psychiatrické léčebně. Otec s ním nemluví, máma je na něm závislá a snaží se ho dostat do normálního života. Jen se nesmí zmínit o své manželce Nikki, s kterou právě zažívá odluku, ale pevně věří, že se k sobě brzy vrátí. Že až Nikki uvidí, jak se z něho stal lepší člověk, je laskavější, pracuje na svém duchovnu, ale také fyzičnu, že pak odluka skončí a všechno bude opět normální. Do Patova života téměř jak úderem blesku zasáhne Tiffany. Jejich narušené nemocné osobnosti si vzájemně budují prapodivné přátelství, kde nikdo z nich nemusí moc mluvit.

Pat si postupně uvědomuje, že v ústavu nestrávil několik měsíců, jak byl přesvědčený, ale několik let, a že mnoho věcí z jeho minulosti se změnilo. Jeho bratr je jiný, jeho kamarád ze školy je ženatý a má čtyřletou dceru, stadion veteránů nahradil nový a moderní, mnozí hráči jeho oblíbených Eagles dávno skončili. Ať chce nebo nechce, postupně zjišťuje, že se všichni posunuli dál a že za celou tu dobu Nikki neviděl. A nikdo s ním o ní nechce mluvit. Jenom s Tiffany nemusí konverzovat. Během jejich běhání, kdy se jí snažil zbavit, může mluvit a mluvit a Tiffany poslouchá a jediné vysvětlení proč s ním běhá, je že si ho testuje. K čemu a proč, to nechce říct.

Když si Pat vzpomene na uplynulé roky, na důvod, který dostal do léčebny je psychicky na dně. Ztrácí kontakt se světem, je rozhodnut jen a jen posilovat, běhat a zapomenout. Tiffany se nabídne jako prostředník mezi ním a Nikki, ale všechno dopadne jinak, že oba zamýšleli. A Pat přemýšlí, jestli vůbec existuje to pověstné stříbrné lemování.

Terapie láskou je neuvěřitelně vtipně, poutavě a zároveň nostalgicky napsaný román. Odhaluje citlivou duši člověka, který musí brát léky, aby zvládal každodenní činnosti, a zároveň nechce nic jiného, než být normální. Je nádherné, jak Pat nemusí s Tiffany mluvit a přesto spolu komunikují. Matthew Quick vykreslil Pata jako hodně naivního pětatřicetiletého muže, s kterým soucítíte a chcete, aby mu bylo lépe, toužíte mu říct, že bude líp. Nejvíc jsem si zamilovala Tiffany, která si nebrala servítky a všechno mu hezky na rovinu řekla. Že se chová jako idiot, že by měl přestat s fantazírováním o Nikki a o stříbrném lemování. Svým způsobem je to i romantický román, protože tohle musí skončit dobře. Prostě musí.

Rozběhnu se ke Knight's Parku, a když se ohlédnu přes rameno, vidím, že se mi zase drží v patách. „Jak jsi věděla, že dneska poběžím tak brzy?" zeptám se, ale Tiffany má skloněnou hlavu a následuje mě mlčky.

Autorka: Kristýna Pekárková
http://booksinashes.blogspot.cz/

Jedná se o rozkošný román plný laskavého humoru, absurdních situací, naděje, touhy a optimismu. Skrývá v sobě hned několik žánrů. Tak trochu milostný román, ale šmrncnutý lehce psychologií a každopádně humoristický.

Hlavní hrdina Pat Peoples je propuštěn z léčebny pro duševně choré. Proč se tam dostal, a jak se dozvíte v průběhu knihy, ale prozradím, že to bylo po rozchodu s jeho ženou Nikki, přestože on je přesvědčen, že se jedná jen o odluku a když se bude snažit, jeho žena se k němu vrátí.

Poctivě na sobě pracuje. Cvičí, čte knihy, o kterých se domnívá, že by jeho žena schválila, snaží se být k lidem laskavý, protože je to správné, a neříkat za každou cenu pravdu, protože být laskavý je důležitější. Je k sobě hodně přísný a očekává za to, že odluka co nevidět skončí. Ale není to tak jednoduché. Stále ho přepadají návaly nekontrolovatelného vzteku, především, když slyší jazz a zvláště jednoho hudebníka. Proč, to se čtenář dozví až téměř na konci knihy. Jen odtajním, že to souvisí s tím, jak se do léčebny vlastně dostal.

Velmi mu pomáhá maminka, která se za něj zaručila, aby ho propustili z léčebny. Ve všem ho podporuje, kupuje mu oblečení a dohlíží, aby poctivě bral léky. S otcem to už tak jednoduché není. Jeho nálady jsou silně ovlivňovány a v podstatě celý jeho život se řídí tím, jak se daří jeho fotbalovému týmu.

V knize jsou moc hezky vykresleny vztahy mezi Patem a ostatními postavami. Jeho bratrem, kamarádem, terapeutem (moje nejoblíbenější postava), a podivínskou kamarádkou Tiffany.

Terapie láskou

Tiffany je opravdu zajímavá figura. Sama má psychické potíže, ale rozhodne se Patovi pomoci. Slíbí mu, že bude dělat prostředníka mezi ním a Nikki a na oplátku požaduje, aby se s ní Pat zúčastnil taneční soutěže „Tancem proti depresi“. 

Protože je Pat téměř posedlý myšlenkou na Nikki, okamžitě souhlasí a s vervou, s níž se vrhá do všeho, co by mu mohlo vrátit milovanou ženu, se vrhá do trénování.

Často je Pat překvapen, co vše se změnilo, za téch pár měsíců, co byl v léčebně. Jak je možné, že stadion, který znal, už na svém místě nenjí a místo něj stojí zcela jiný? Jak to, že kamarád, před Patovým odchodem do léčebny bezdětný, má nyní tříletou dceru? Jak je možné, že se bratr mezitím oženil a on o ničem neví?

Jak to dopadne s Nikki, podaří se Tiffany dát je opět dohromady? To je také zajímavé rozuzlení. Každopádně Pat nepřestává věřit ve své „stříbrné lemování“ a jeho optimismus pro mě byl injekcí životabudiče. Takhle pozitivní knížku jsem už hodně dlouho nečetla a je to moc příjemné. Přes všechny své nedostatky se Pat začleňuje zpátky do společnosti, do rodiny i do milostného života.

Kniha byla zfilmována a získala osm nominací na Oscara.

Autorka: Martina Bubeníková
přebráno z lidovky.cz

Jak už je řečeno v anotaci, Pat se vrací z psychiatrické léčebny, aby se naučil znovu čelit realitě a hlavně, aby získal zpět lásku své manželky Nikki. Jejich manželství totiž zrovna prochází odlukou, aby se Pat mohl dát dohromady, a aby se stal lepším člověkem, aby si Nikki konečně zasloužil. Pat totiž nebyl vždycky duševně nevyrovnaný. Když byl mladý, vystudoval vysokou školu, oženil se a dokonce pracoval jako učitel. Teď, po návratu z ústavu, žije u rodičů a celé dny tráví posilováním, sledováním fotbalu a snahou být laskavý ke svému okolí. Jak se do tohohle stavu dostal, se dozvídáme postupně se samotným Patem. On si totiž z počátku své léčby téměř nic nepamatuje a musí po kouskách odhalovat svou minulost. Jak dlouho vlastně v ústavu byl? A co se stalo mezi ním a Nikki? Je možné, že by ji někdy získal zpět, odluka skončila a Pat se dočkal svého šťastného konce?

První, co musím říct, je: nenechte se zmást tím názvem. Mnohem víc se tu mluví o americkém fotbalu než o lásce. Nikdo nikoho neléčí láskou, nikde nenajdete patos a zamilovaná klišé. Láska tady sice je, a je tu i spousta jiných citů, ale všechny jsou takové opravdové. Chápete? Asi ne. Nevadí.

Pat nám vše vypráví ze svého pohledu. Začínáme jeho posledním dnem v ústavu a pokračujeme krásně plynule přechodem domů, znovuobnovení vztahů s rodinou a pár přáteli (opravdu jen pár) a sledováním jeho denní rutiny posilování. Pomalu přibývají další zážitky, skutečnosti, se kterými se musí vyrovnat, nové situace, které ne vždy zvládá úplně bez problémů a dokonce i pár záchvatů vzteku a agrese. Chvílemi mi Pat připomínal Forresta Gumpa, tím jak poeticky mluvil o svojí lásce a zároveň úplně jednoduše popisoval svůj svět a to, jak ho svým lehce pokřiveným úhlem pohledu chápe. Na druhou stranu jsem si kolikrát říkala, že by potřeboval pořádně proplesknout, aby se už kruci vzpamatoval.

Terapie láskou

To, a samozřejmě název (a ta filmová obálka), jsou ale vážně asi jediné věci, které se mi na Terapii láskou nelíbily. Je fakt, že bych snesla trochu míň řečí o americkém fotbalu (není jich zas tak moc, ale pro naprostého nesportovce byla i ta troška příliš) a musím upozornit každého, kdo má rád, nebo se chystá číst klasickou literaturu, aby četl Terapii láskou jen na vlastní nebezpečí. Tolik spoilerů jsem totiž na jednom místě neviděla od té doby, kdy začaly být diskuze na CSFD moderované. Pat v rámci svého "vylepšení" totiž čte Americké klasiky a samozřejmě velice otevřeně mluví o jejich obsahu. Jsou tu spoilery na Velkého Gatsbyho, Komu zvoní hrana, Šarlatové písmeno, Kdo chytá v žitě, Pod skleněným zvonem a určitě ještě nějaké, ale teď zrovna si nemůžu vzpomenout. Pokud jste je tedy nečetli a chystáte se na ně v nejbližší době, doporučuji počkat s Terapií láskou, až budete mít tyhle klasiky za sebou.

Celkově tedy nemám pro Terapii láskou nic než chválu. Musím říct, že Pat je vážně skvělá postava a každou chvíli jsem se přistihla, že mu upřímně fandím, aby se šťastného konce dočkal. Co víc si od dobré knihy přát? Mě upřímný zájem o osud postav, se kterými jejich radosti i bolesti prožívám, docela stačí. Pokud tedy máte chuť na opravdu čtivou, odpočinkovou knihu z trošku jiného soudku, než na jaký jsme v našich končinách zvyklí, jste u Terapie láskou na správné adrese.

Autorka: Lenka Kotalíková
http://ohanamon.blogspot.cz/

Všechno se od té doby opravdu změnilo. Jeho přátelé, dříve svobodní, mají již rodiny a děti; oblíbený fotbalový tým hraje na novém stadionu, než si pamatuje a ten minulý byl zbořen. A co teprve doma. Nikdo se s ním nechce bavit o jeho manželce Nikki, ke které se chce, co nejdříve vrátit, hned co skončí jejich odluka.

Co se to jen stalo? Proč mu nikdo nechce nic vysvětlit?

Psychicky labilní Pat věří ve filmový happy end, proto na sobě pracuje (denně posiluje a běhá), aby byl pro svou Nikki, se kterou se chce strávit zbytek svého života, naprosto dokonalý. Dokonce čte knihy, které mu dříve nic neříkaly. Ke všem se snaží být laskavý, třeba bude opravdu odměněn, nemyslíte?

Pravidelně se střetává se svým terapeutem Cliffem, kterému se svěřuje jako příteli. Řeší problémy, nejen s písničkou od saxofonisty Kennyho G, která spouští jeho záchvaty vzteku, ale i vztah se svým otcem, který si ho zprvu nevšímá a ignoruje ho. Přednější pro něj je dívání se na fotbal než jeho syn.

U kamaráda na večeři se setkává s podobně laděnou Tiffany, která trpí duševními problémy – nedokázala se totiž smířit se smrtí manžela (policisty).

*

„Nikki je kráva,“ prohlásí Tiffany a dá si do pusy další lžíci ovesných vloček s hrozinkami.
Zůstanu na ni zírat.
Přežvykuje jakoby nic.
Polkne.
„Cože?“ zeptám se.
„Ten chlap z New Yorku mi připadá jako totální hovado a tvůj brácha i ten tvůj kámoš Scott jakbysmet. Ty se jenom bránil. A jestli Nikki tohle nedokáže pochopit, jestli tě není schopná podpořit, když to potřebuješ, tak je to kráva.“

Terapie láskou

„Takhle o mojí ženě už nikdy nemluv,“ prohlásím a sám ve svém hlase slyším osten hněvu.
Tiffany obrátí oči v sloup.
„Nesnesu, aby se kdokoli z mých přátel vyjadřoval o mojí ženě tímhle způsobem.“
„Tvojí ženě, jo?“ opáčí Tiffany.
„Ano. Mojí ženě Nikki.“
„To mluvíš o svojí ženě Nikki, která tě opustila, zatímco ses dával dohromady v psychiatrické léčebně? Proč tady ta tvoje žena Nikki právě teď nesedí, Pate? Zamysli se nad tím…

*

Mohou tito dva psanci v normální společnosti znovu žít? Jak se vypořádají se svými problémy a dokážou je vyřešit ke spokojenosti sebe a všech okolo?

Upřímně věřím, že kniha Vás nadchne tak jako mě. Na stránkách se odehrává velice poutavý příběh, který má svoje kouzelné nitro, na druhou stranu Vám ale nedoporučuji film (v anglickém originále Silver Linings Playbook), který byl podle knihy natočen. Když si odmyslím nějaké odchylky od knižní verze, tak mu chybí ta silná hloubka a prokreslenost postav, což je v knize nejdůležitější. Jinak je to film dobrý, ale jako nominaci na nejlepší film to opravdu nevidím.

Autor: Josef Němec