Čtvrtá oběť

Bestiální vraždy jako z dob temného středověku sice mohou ve čtenáři evokovat představu krvavého thrilleru s psychopatickým maniakem ve stylu Lutzova „Pulzu“, ale nic takového zde nenaleznete.

H. Nesser je klasickým představitelem severské krimi, jež se více zabývá stavbou lidských charakterů, jejich působení na okolí, či propojení osobního a profesního života hlavních vyšetřovatelů.

Atmosféru vytváří především ten dokonale postavený kontrast mezi zděšeným okolím, kdy někteří obyvatelé Kaalbringenu doslova mají strach vycházet z domů, a postavou komisaře Van Weeteren, chladnokrevného cynika, jež má v životě dost vlastních problémů, než aby někam zbrkle spěchal.

Jakoby věděl, že nepříjemnosti se sami jen tak neztratí a vždycky si ho najdou. V tomto postoji mu dokonale sekunduje velitel místní policie, který to má doslova „za pár“ do důchodu. A jen tato „nepříjemnost“ mu je překážkou před odchodem na zasloužený odpočinek, který je ve znamení doživotních zásob vína v jeho vlastním sklepě.

Vrah v románu sice zabíjí sice jako nějaký šílenec z Lindsayho příběhů o Dexterovi, ale i zdejší velitel polici brzy odhadne, že je to někdo místní, a není určitě vyšinutý. A právě o to je případ atraktivnější a kniha zajímavější. Není to nikdo, kde se bude chlubit na veřejnosti svými činy, kdo bude mít na Facebooku videa z místa vražd. A to i proto, že kniha byla napsána před téměř dvaceti lety, a nic z oněch moderních technik v příběhu tedy nenajdete.

Ať si kdo chce, co chce myslí, „Čtvrtá oběť“ je skutečně vynikající krimi thriller, za kterým jde vidět skvělá spisovatelská práce několikanásobného držitele ceny za nejlepší švédský krimiromán. V překladu Čeňka Matochy vydalo nakl. MOBA v roce 2013. To právě vydalo další Nesserův román „Hlavolam“.

Autorem recenze je Bohdan Volejníček

Přidat komentář