Jen jeden den

Anotace: Když americká studentka Allyson potká během svého výletu do Evropy na pouličním představení Shakespearovy hry Večer tříkrálový bezstarostného holandského herce Willema, okamžitě mezi nimi přeskočí jiskra. A když je osud na druhý den svede dohromady znovu, Allyson udělá něco, co by sama od sebe nikdy nečekala: změní všechny své plány a odjede s Willémem do Paříže Po jediném společně stráveném dni a jedné noci se jiskra rozhoří v jasný plamen… dokud se Allyson na druhý den nevzbudí a nezjistí, že je pryč nejen její milenec, ale také její luxusní hodinky a s nimi i sen o velké lásce. Za jediný den se život mladé dívky převrátí naruby. Allyson se vrací do Států a jako poslušná dcera podle přání svých rodičů nastoupí na vysokou školu. Během prázdnin však znovu utíká do Paříže – aby našla odpovědi, vášeň a možná i skutečnou lásku, která ji od onoho osudového dne nedává spát.

Když jsem se rozhodla, že si knihu přečtu, hned mne zaujal takový citát na obalu knihy. Nevím, jestli jsou to slova Gayle Formanové, ale zaujala mne.

V jeden den se narodíme.
V jeden den umřeme.
Za jeden den se můžeme změnit.
A zamilovat.
Během jediného dne se může stát cokoli.

Mne nezbývá nic jiného, než s těmito slovy souhlasit.

Kdybyste byli Allyson, měli byste takovou odvahu, jakou projevila ona? Všichni si teď jistě říkáte, že na jejím místě byste to udělali už dávno, ale když dojde na činy, tak najednou dostaneme strach. Je to tak, že ano?

Kniha není smutná, ale poučná rozhodně. Poukazuje i na to, že je nesmysl promeškat prý snad nejlepší část života. Je naivní žít vysněný život svých rodičů a přitom zastiňovat ten svůj životní příběh. Musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom osud uchopili do svých rukou. Je všechno jenom pouhá náhoda?

Příběh je rozdělen do dvou knih. První část - Jen jeden den a druhá část - Jen jeden rok. V první části Allyson popisuje den kdy se seznámila s Willemem a ten krásný osudný den. V Jen jednom roce se příběh přesouvá do Ameriky, kde Ally studuje, později se Willema pokouší najít.

Nejvíce, co mě na knize naštvalo byl konec, ale rozhořčená jsem nebyla dlouho, protože mě ujistilo pokračování této knihy Jen jeden rok, kterou se chystám brzy číst. I když se mne tato kniha netýkala tolik, jak nějaké vysokoškolačky, tak se mi líbila. Chápala jsem ji.

Tato kniha je ideální k odreagování nebo relaxu. Jen jednomu dni určitě nechybí poutavý příběh, či nesympatičtí hrdinové. Já jsem měla nutkání se s Allyson ztotožňovat a srovnávat se s ní. Sice jsme každá jiná, ale od toho hlavní hrdinové jsou.

Pomalu si začínám zvykat na styl psaní Gayle Formanové. Křivdila jsem jí, když jsem měla mylné očekávání. Myslíte, že se někdy natočí film?

Autorka recenze: Michaela Vrbková
http://my-ideallife.blogspot.cz/

Přesně to se stalo Allyson, která neváhala a Willemovu nabídku přijala. Co by jen jeden den mohl změnit? Vždyť je to jenom jeden den v Paříži s úplně cizím klukem. Jenomže Allyson zjistí, že jeden den může změnit od základů úplně všechno...

Jen jeden den je vskutku zajímavá kniha, která nezabíhá do vymyšlených dystopických světů nebo neoplývá odvážnými a neohroženými hrdinkami. Ne. Je to obyčejná contemporary knížka, která vámi pohne a ke konci vás přinutí nad ní ještě dlouho přemýšlet. Je nabitá jedním příběhem dvou úplně odlišných lidí, které náhoda (nebo osud?) spojí dohromady. A rozhodně stojí za přečtení!

A když říkám, že to za přečtení stojí, tak to myslím vážně, protože po dlouhé době mě knížka naprosto pohlitla a když skončila, bylo těžké tomu uvěřit. Jen jeden den je napsán lehounkým stylem z pohledu Allyson, bez žádných specialit, prostě co je psáno, to je dáno. Je zajímavé, že u příběhu můžete "vypnout", ale zároveň se i soustředíte a nervy si okusujete nehty, protože se bojíte o osudy hlavních hrdinů. Navíc ke všemu je námět poměrně zajímavý a vy byste si asi řekli, že celá kniha popisuje jenom jeden den odehrávající se v Paříži, ale ve skutečnosti je to jeden rok - celý rok plný (špatných? dobrých?) následků toho, co se může stát za pouhý jeden den s cizím člověkem.

Je málo knih, které mají hrdinky zajímavé natolik, že se vám nezprotiví. Allyson není přímo jednou z nich - často mi lezly na nervy její myšlenkové pochody a neustálé sebepodceňování, shazování a lítosti, ale ve spoustě věcech měla pravdu, a tím se mi zalíbila. Její touha nic nevzdat, dojít až do konce a vytrvat ve svém přesvědčení mě utvrdila v tom, že nic není nemožné. Dokonce i když potřebujete najít jednoho člověka, znáte jeho křestní jméno a stát, ve kterém se narodil, stačí chtít. Allyson je toho živoucím důkazem.

Když už jsem u postav, myslím, že klomě hlavní hrdinky a náznaku charakteristiky Willema jsem jako čtenář neměla moc velkou šanci nahlédnout pod pokličku i dalším postavám. Zda to autorka udělala záměrně, abychom se mohli soustředit pouze na hlavní dva aktéry, nebo je to pouhá náhoda, nevím, ale při četbě mi to ani příliš nevadilo. Myslím, že kdyby se snažila do knihy vecpat zbytečné popisy vedlejších postav, bylo by to už přeplácané. Některé knihy se bez toho neobejdou, ale Jen jeden den není jednou z nich.

Jen jeden den

Jak příběh plyne, pokládáte si další a další otázky, na které hledáte odpověď, ale ty vůbec nepřicházejí. Říkáte si "Tak kdy už se to konečně vyjasní?", ale pravdou je, že odpovědi tu nenajdete. A varuji, na konci otázek budete mít mnohem a mnohem víc. To se autorce povedlo, protože takhle si udrží čtenářovu pozornost od začátku do konce, a s velkou pravděpodobností ho i naláká na další díl. Protože kde jinde bychom se dozvěděli to, na co tak úzkostlivě čekáme? Sama za sebe mohu říct, že jsem napjatá jak struna a doufám, že pokračování tu bude co nejdříve, protože už hned po dočtení jsem chytla panický záchvat z nedostatku Willema. To se autorce vážně povedlo!

Jak bych příběh zhodnotila? Jen jeden den je působivá kniha, která vám pronikne do srdce, kde vám stránky ubíhají, aniž byste to zaregistrovali, a během které prožijete nádherný den v Paříži a na to příšerný rok plný bolesti, aniž byste si uvědomili, že to vlastně nejste vy, ale hlavní hrdinka. Nevím, proč to na pět necítím, ale knize dávám lepší čtyři hvězdičky a doufám, že u dalšího dílu nebudu potřebovat balení kapesníků. Všm rozhodně doporučuji, věřím, že si Jen jeden den vaši pozornost zaslouží!

Autorka recenze: Natálie Šímová
http://dreams-aboutbooks.blogspot.cz/

Allyson celý svůj život byla ta hodná, slušná a zodpovědná holka. Její rodiče ji tak vychovali - u nich doma musí být všechno přesně naplánované a zorganizované. I na cestu do Evropy se Allyson důkladně připravovala. Ale výlet po známých evropských městech, který absolvovala se svojí kamarádkou Melánií, se pomalu chýlí ke konci. Zbývá už jen strávit poslední dny v Londýně, a pak ji čeká cesta domů do Spojených států. Jen ji mrzí, že kvůli stávce letových dispečerů se nepodívala do vysněné Paříže.

Najednou před ní však stojí lákavá nabídka - kluk, herec, kterého poznala den předtím při divadelním představení ve Stratfordu nad Avonou, jí nabízí cestu vlakem do Paříže na jeden den. Zní to jako šílenost - toho kluka vlastně vůbec nezná! A navíc, kdyby to zjistila její máma... Ale proč odpovědět ne, když ve skutečnosti po Paříži touží? Proč neříct jednoduše ano? Jedná se přece jen o jeden jediný den. Proč by jednou prostě nemohla udělat to, co chce, i když to není rozumné? A tak s výletem nakonec souhlasí.

Allyson prožije s Willemem úžasný den v Paříži plný spontánních zážitků. Vlastně ne Allyson, ale Lulu - tak ji pojmenoval Willem. Nová Lulu je mnohem odvážnější než Allyson. Lulu se během jediného dne do Willema bezhlavě zamiluje. Ale ráno přichází rychlé vystřízlivění a ke slovu se opět přihlásí původní Allyson. Jak si jen mohla myslet, že jde o něco víc než o pouhý jeden den? Že ten den něco opravdu znamenal? Jak mohla být tak hloupá a naivní? Nejraději by na Willema i na ten den v Paříží zapomněla a už se k němu nikdy nevracela. Ten jeden den ji však přesto navždy změní...

"V jeden den se narodíme. V jeden den umřeme. V jeden den se můžeme změnit.
A zamilovat. Během jediného dne se může stát cokoli."

Kniha je rozdělena na dvě části - Jeden den a Jeden rok. Když jsem četla tu první část, která se prakticky celá odehrává během toho jednoho dne stráveného s Willemem v Paříži, říkala jsem si, že je to takové milé romantické čtení. Nic víc, nic míň. Kniha se četla velice lehce, děj poklidně plynul, a i když příběh nebyl vyloženě "strhující", nenudila jsem se a užívala si příjemnou atmosféru umocněnou prostředím kouzelné Paříže. Ale poté, co se hlavní hrdinka probudila do kruté reality rána a kniha přešla do té druhé části, ve které Allyson nastupuje na vysokou, jsem postupně získávala pocit, že příběh není zdaleka tak povrchní a prvoplánový, jak se ze začátku zdálo. Je v něm mnohem víc.

Začala jsem nad celým příběhem více přemýšlet. Může člověka jeden jediný den strávený s do té doby neznámou osobou vážně poznamenat na celý rok? Nebo i na déle? Může ho naprosto a nenávratně změnit? Allyson se snaží na ten osudný den nevzpomínat, nevybavovat si ho, ale přesto ví, že od té doby je jiná. Může za to Willem, do kterého se zamilovala? Paříž? Nebo její jednodenní nová identita, její odvážnější já - Lulu?

Dobré knihy od těch výborných většinou odlišuji podle toho, jak silný dojem ve mně zanechají. Jsou knihy, které ve vás vyvolají spoustu emocí, ale knihu Jen jeden den bych jako vyloženě emotivní neoznačila. Zato však pro mě tato kniha byla taková přemýšlivá. Hlavně v druhé části knihy mě příběh pohltil a v hodně situacích, které řešila hlavní hrdinka, jsem se i našla. Allyson během toho jednoho roku začne postupně dospívat. Řeší svůj vztah s matkou, která je až přehnaně starostlivá a chce celý její život řídit podle sebe. Osamostatňuje se. Zjišťuje, že věci, na kterých jí dříve záleželo, pro ni teď již nejsou podstatné. A pak se také snaží přijít na to, co se vlastně stalo tenkrát v Paříži.

Gayle Forman se ve své knize i inspirovala dílem Williama Shakespeara. Dost se mu v knize věnuje, hned několikrát přímo cituje z jeho her. Navíc je znát, že autorka má hodně procestováno. Velká část knihy se samozřejmě odehrává ve Státech, ale jinak se kromě Paříže a Anglie podíváme třeba i do Mexika a Holandska. Je zajímavé vidět Evropu očima Američanky. V knize je zmíněno mnoho míst, které Allyson během své cesty po Evropě navštívila, včetně Prahy.

Jen jeden den je opravdu pozoruhodná kniha. I když se ze začátku tváří jako klasická romance, není to zdaleka jen příběh o lásce. Je to kniha, u které se třeba i zamyslíte nad svým životem. Nebo nad tím, jakou moc má náhoda, která v příběhu sehraje svou roli hned několikrát. Díky autorčinu vypravěčskému talentu je to velice příjemné a rychlé čtení, plné velmi zajímavých myšlenek. Kniha překvapí i koncem, který není takový, jaký bych předem očekávala. Jen jeden den má ale i své pokračování s názvem Just One Year. Tento román rozhodně stojí za vaši pozornost.

Celkové hodnocení: 90 %

Autorka recenze: Andrea Čapková
http://giraffeandy.blogspot.cz/

'We are born in one day. We die in one day. We can change in one day. And we can fall in love in one day. Anything can happen in just one day.'

Autorka knih "If I stay" (v češtině vyšlo jako "Jestli zůstanu") a "Where she went" přichází s novým románem, tentokrát s názvem "Jen jeden den", který u nás vyjde v dubnu letošního roku. Ačkoliv kniha svým příběhem může působit řadově, nenechte se odradit. Mezi řádky příběhu se skrývá mnohem víc, než se naprvní pohled může zdát.

Představte si, že Vás cizí člověk pozve do Paříže na jeden jediný den. Určitě si v duchu pomyslíte, že se dotyčný asi zbláznil, že nikam nepojedete, protože... Proč vlastně? Rodina? Přátelé? Vždyť je to jen jeden den, ne rok. Nebo to snad není vhodné? Ale co je vlastně vhodné a kdo má právo takové věci určovat? Otázky mi v hlavě vyskakovaly jedna za druhou a já nevěděla, jak odpovědět. Odjela bych? Sama jsem netušila. Ale Lulu, jak Allyson překřtil Willem, měla v této odpovědi jasno.

Hlavní hrdinka se vydala na třítýdenní cestu po Evropě jako rozumná, hodná, poslušná a opatrná. Jeden den v neznámém městě však stačil k tomu, aby se změnila navždy. Než však našla své "stříbrné lemování", musela urazit pořádný kus cesty. Cesty k pochopení druhých a zejména k nalezení sebe sama.

S knihou to bylo taky tak. Začátky byly zajímavé a čtivé. Spontanní rozhodnutí odcestovat s krásným neznámým odstartovalo mé nadšení pro dobrodružství, ale stále jsem čekala to "wow", kterého se mi nedostávalo. Až pak jsem si uvědomila, že onen úžas nepřichází nečekaně ze zálohy, nýbrž mě doprovází od samého začátku.

Jen jeden den je jako příběh ze života - ne všechny končí šťastně, ale každý nám něco dá, a to něco nás posune blíž k tomu, abychom se stali lepšími lidmi. Ne lepšími v očích ostatních, ale hlavně v těch našich. A pak, když už jsme to doopravdy my, a ne druhý život, který chtěli žít naši rodiče, pak se můžeme jít vydat hledat náš šťastný konec. Občas totiž jedno musíme ztratit, abychom pak mohli naleznout druhé.

Knihu jsem měla přečtenou během chvilky, příběh však vstřebávám i v tuto chvíli, kdy píšu recenzi. Autorce se podařilo přimět mě přemýšlet nad tím, nakolik jsem vlastně odrazem přání svého okolí a nakolik jsem to doopravdy já. Opravdová Sayury by se totiž sebrala a jela by hned - ať už s krásným princem, nebo bez něj, ta reálná však sedí doma na zadku a studuje. Ale kdo ví, třeba jednou budu mít dost kuráže jako Lulu, a vydám se do světa plného poznání a náhod (ty však podle mě neexistují).

Kniha mě zaujala a hlavně překvapila, nejen tím, jak příběh pokračuje, ale především myšlenkou, kterou nese. Jen jeden den je příběh, který stojí za přečtení, pobavíte se při něm, bude vás napadat hromada otázek a až skončíte, budete mít nutkání si přečíst všechno, co kdy Shakespeare napsal.

Autorka recenze: Kristýna Tranová
http://sayury.blog.cz/

Na cestu po Evropě, kterou ji koupili jako dárek k přijetí na školu, se jí zrovna dvakrát nechce, ale zase poslechne. Alespoň si prohlédne památky, a jeden nikdy neví, možná ji to i bude bavit.

Nebaví. Nijak zvlášť. Do chvíle, než potká Willema. To už jí ovšem z pobytu zbývají pouze necelé tři dny. Co se dá stihnout za tak krátký čas? Ukáže se, že celkem dost. Například menší výlet do Paříže. S někým, koho zná pouhých pár hodin, kdo je však každopádně velmi milý... A velmi, velmi okouzlující...

Znovu se políbíme. Další polibek patří k těm, při nichž se otevírá nebe. Bere mi dech a předvádí, že všechny ostatní polibky v mým životě nestály za nic.

Ráno je Willem pryč, i s jejími luxusními hodinkami. Allyson je v šoku. Povede se jí dostat se z Paříže zpátky do Londýna, stihnout svůj let, a taky vysvětlit doma rodičům, kde přišla o část své batožiny. A obecně se vlastně celkem plynule zařadí zpátky do provozu.

Jenomže nic není jako dřív...

Opravdu byl Willem jenom podvodník a lhář? A jak je vůbec možné, že ta hodná holka, jíž vždycky byla, najednou konala tak nesmyslně, poslechla náhodný impuls svého srdce a utekla s cizincem na divoký výlet? A co když ji to všechno změnilo natolik, že už nikdy nebude stejná?

Přinejmenším na něco z toho by mohl znát odpovědi Willem. Allyson nezná ani jen jeho příjmení, netuší, jestli zůstal v Paříži nebo cestoval dál. Neví nic. Najít ho, to by bylo velmi nepravděpodobné.

Nepravděpodobné ovšem není nemožné...

Kniha mě hodně překvapila. Četla jsem velmi rychle a nejdřív hlavně proto, že jsem se prostě chtěla dozvědět, jak to dopadne s Willemem. Pak mi začalo docházet, že to, jestli ho Allyson najde nebo ne, vlastně není až tak důležité – i když zvědavá jsem byla pořád, to zas ano :-)

Kupodivu mě tam bavil i ten Shakespeare. Některé repliky z jeho her jsou v knize velmi hezky použité. A taky symbol masek a převlékání. Že všichni tak trochu hrajeme, všichni občas předstíráme, a je těžké zjistit, která tvář je ta pravá.

Bylo těžké vybrat úryvek, ale jeden jsem vybrala. Je spíš přemýšlivý, ale kniha je jinak velmi vtipná (a taky romantická!):

Žiju pestrým životem. Jak můžu být tak prázdná? Kvůli jednomu klukovi? Ale když spolknu slzy, spatřím dny před Willemem. Vidím sebe s Melánií ve škole, obě uzavřený a samolibý, jak pomlouváme holky, který jsme se ani nesnažily poznat, nebo později na zájezdu, jak napodobujeme nerozlučný přátelství. Vidím se s rodiči u večeře, mámu s jejím všudypřítomným kalendářem, jak plánuje taneční hodiny nebo přípravný testy nebo jinou obohacující činnost, listuje v katalozích a hledá nové kozačky a povídá si se všemi a s nikým. Vidím sebe a Evana poté, co jsme se spolu poprvé vyspali a on prohodil cosi v tom smyslu, že teď jsme si nejbližší na světě, a mělo to být milý, ale znělo to jako věta vyčtená z knihy. Nebo jsem jen měla takovej dojem, protože jsem začínala tušit, že jediným důvodem, proč jsme spolu, je skutečnost, že Melánie začala chodit s jeho nejlepším kamarádem. Když jsem se dala do pláče, Evan se mylně domníval, že brečím štěstím, čímž všechno ještě zhoršil. Přesto jsem s ním zůstala.
Jsem prázdná už dlouho. Byla jsem dávno předtím, než do mýho života náhle vstoupil Willem a stejně nečekaně odešel.

Autorka recenze: Marie Doležalová

Allyson vždycky dělala to, co se od ní očekávalo. Celý život měla naplánovaný, nekomplikovaný a jasný. Nikdy se nebouřila a společně s nejlepší kamarádkou Melánií si užívala volné večery ve společnosti filmů. Když za maturitu dostane zájezd po Evropě, nemá ponětí, že by jí to mohlo změnit život. Jenže pak se ve Stratfordu nad Avonou setká s Willemem, který ji pozve na Shakespearovské představení pod širým nebem. Tehdy poprvé udělá něco, co se jí nepodobá. Společně se s Mel trhnou a užívají si něco nového. Aniž by Allyson tušila, v té chvíli jí osud žene někam, kam by sama nikdy nevstoupila. Když druhého dne Willema znovu potká, dostává šanci navštívit vytouženou Paříž. Jen na jeden jediný den. Allyson by s něčím takovým nesouhlasila, ale Lulu, dívka, o které dosud nevěděla, že se v ní ukrývá, na nabídku kývne.

Tajný jednodenní úprk do Paříže se pro Willema i Lulu stává nezapomenutelným zážitkem. Jako by neměl nastat konec, i když příslib zítřka nikdy nahlas nezazněl. Pro Allyson, která se v nové roli Lulu cítí svobodná, je to splněný sen. Vidí Paříž takovou, jaká opravdu je, přitom se však podobá té, kterou vídala ve filmech. Jednodenní sen ovšem střídá nepřikrášlená realita. Willem je pryč, Allyson je švorc, nemá peníze ani svůj kufr a neví, jak se dostane za Melánií do Londýna. Jakýmsi zázrakem to zvládne, vrací se ke svému původnímu já, ke svým rodičům, zpět do Ameriky. Začíná novou kapitolu života na vysoké v Bostonu, ale část jí samotné zůstal v Paříži a jako by se jí vzpomínky nechtěly vzdát. Postupně si ale uvědomuje, že nešlo jen o Willema. To, že je nešťastná nesouvisí s tím, co si řekli, ani jak moc by ho chtěla znovu vidět. Poprvé po letech si uvědomuje, že vlastně žije život někoho jiného, sny někoho jiného a že se musí postavit na vlastní nohy. I kdyby to znamenalo vrátit se do Paříže a najít odpovědi.

Kniha Jen jeden den je nejen příběh o lásce a touze zažít něco nového, ale i o hledání sama sebe. Allyson je obyčejná dívka. Taková, o které by každý řekl, že je průměrná, ničím nevyčnívající a v momentě, kdy se to změní, se s tím její okolí špatně vyrovnává. Ona sama hledá cestu, jak pochopit, co se to s ní během jediného dne stalo. Uvědomuje si, že nejde o Willema, holandského kluka, který ji vzal do Paříže. Ač se děj točí kolem jednoho dne a jednoho roku, Allyson v průběhu dospívá. Prožívá své opožděné období plné zmatku, vzpoury a nechuti, jako každý jiný puberťák a přitom hledá cestu i k takovým maličkostem, jako je přátelství. Pozitivní bylo, že občas byla Allyson prostě na pěst, čímž byla ale o mnoho uchopitelnější, než kdyby se chovala stále rozumně.

Gayle Forman se povedlo napsat knihu, která chytí za srdce. U které budete doufat, že bude následovat šťastný konec. Že Allyson najde Willema a budou spolu šťastni, ale ono to štěstí nemusí být v „a žili spolu šťastně až na věky", ale spíš s té cestě. Protože skvrna, kterou ve vás a na vás zanechá někdo, kdo změnil váš život, nemusí být něčím špatným, co by se mělo smýt. A některé skvrny je lepší nechat tam, kde jsou a zůstat „potřísněný". Tak jako Allyson po setkání s Willemem.

„V tom se Holanďani liší od Němců. Němci Shakespeara překládají. Holanďani ho nechávají v angličtině." „Shakespeara?" Zamrazí mě. „Kterou hru?"
A než Wolfgang dopoví název, dám se do smíchu. Protože to zkrátka není možný! Je to míň možným než najít jehlu v továrně na jehly. Míň pravděpodobný než najít osamělou hvězdu ve vesmíru! Míň možný než najít mezi miliony lidí člověka, kterýho možná miluje.

Autorka recenze: Kristýna Pekárková
http://booksinashes.blogspot.cz/