Muži, kteří nenávidí ženy - komiks

Muži, kteří nenávidí ženy 80 %

Mikael Blomkvist, Lisbeth Salanderová, podlý podnikatel Wennerström a bohatá rodina Vangerových, která skrývá strašné tajemství. Milénium zpracované jako grafický román skýtá podobné natěšené šimrání v břiše jako obě jeho filmové verze – fanoušci příliš neřeší, jak moc se povedly, důležité je, že něco umožňuje vrátit se ke známému příběhu.

Komiks je navíc mimořádně zdařilým návratem. Stojí za ním známá autorka detektivek Denise Mina a kreslíři Leonardo Manco a Andrea Mutti. Příběh působí mnohem přímočařeji než v předloze, přesto nebylo krácení nijak umrtvující, Mina vytěžila ze všech larssonovských zákrut a detailů maximum a její verze zároveň zůstala srozumitelná.

Navíc se jí v několika zkratkách podařilo zajiskřit vtipnou výměnou v bublinách či trefně ironickou poznámkou. A zaplaťbůh nevyškrtla momenty, kterých se zbavily obě filmové verze, třeba Blomkvistovy milostné románky.

Mancův Blomkvist je možná příliš hubený, ostře řezaný a beze zbytku naplňuje stereotypní představu o tom, jak vypadají Seveřané, o to lepší je však Lisbeth Salanderová, jež víceméně přebírá vládu nad knihou. Jediné, co čtenář románu vytkne, je nelogické rozdělení Mužů, kteří nenávidí ženy do dvou částí, končí ve chvíli, kdy si Lisbeth vyřídí účty se svým násilnickým poručníkem.


Nechtění 70 %

O švédské autorce detektivek Kristině Ohlssonové se hned po jejím debutu Nechtění začalo mluvit jako o rovnocenné soupeřce Jo Nesboho, překladatelka z norštiny a redaktorka nakladatelství Kniha Zlín Kateřina Krištůfková dokonce tvrdila, že ho v lecčems předčí.

Místy je sice napínavější, až moc si však libuje v drastických detailech a navíc umanutě opakuje příliš omezenou charakteristiku některých svých postav, což může čtenáři lézt na nervy.

Na straně sto je všem už dávno jasné, že vyšetřovatelka Fredrika Bergmanová neoplývá intuicí a dává přednost akademickým faktům, není nutné ani znovu zdůrazňovat, kdo všechno z policejního oddělení je na ni alergický. Jinak velmi slušná krimi o vykolejeném sadistovi, který unáší děti.


V plamenech 65 %

Druhý román Rosamundy Luptonové, která debutovala oceňovanou Sestrou, je vyložená oddychovka, i když poutavá, rychlá a akční. Taky trochu duchařská a hlavně až příliš dojemná.

Požár školy evidentně někdo založil úmyslně, pachatele hledá matka dvou dětí. Autorce je nutné přičíst k dobru, že cituje z básní Sylvie Plathové.



19.4.2013  Mladá fronta DNES

Přidat komentář