Na ostrově

Rodina Týdžeje se rozhodla, že si zaslouží dovolenou na Maledivách. Po tom všem, čím si prošli, ani není divu. Týdžej trávil čas mezi domovem a nemocnicí, zameškal hodně učení a tak se rozhodli, že sebou vezmou i učitelku Annu.

Anna nemůže jet hned se všemi a Týdžej toho využívá a chce s ní letět později - nemůže promeškat mejdan nejlepšího kamaráda Bena. Měla to být dovolená splněných snů, ale změnila se na boj o přežití. Pilot dostal během letu infarkt a byl mrtvý dřív, než letadlo dopadlo na hladinu. Naštěstí má Anna i Týdžej záchranou vestu a nehodu přežijí.

Jak sami zvládnou život na opuštěném ostrově, když neumějí rozdělat ani oheň? Ani jeden nemá žádné zkušenosti, bez moderních technologií jsou úplně ztracení. Jediné, co znali, bylo z televize, a ani to si moc nepamatovali - mysleli si, že to nebudou nikdy potřebovat.

Mají obavy z toho, že se jeden z nich zraní, a co když se Týdžejovi vrátí nemoc, co by zde dělali bez lékaře?

"Co se stalo?"
"Spadnul jsem z palmy."
"Pojď sem." Objala jsem ho kolem pasu a pomalu ho vedla do voru. Při sebemenším pohybu sebou trhnul a neúspěšně se snažil potlačit heknutí, když jsem mu pomáhala si lehnout. Náhlá a silná potřeba se o něj postarat a ulevit mu od bolesti mě zaskočila.

Naštěstí to dobře dopadne a díky Anně se zotavuje. Další starost jim dělá jídlo, mají jen samé kokosy a chlebovník - oblečení na nich jen visí. A pokud nezaprší, tak nemají ani co pít. Na ostrově spolu bojují o přežití a hlavně si dodávají psychickou pohodu navzájem. Co když už po nich nikdo nepátrá?

Leželi jsme na boku, tvářemi k sobě. " Měla jsem dnes ošklivý sen. Zrovna když jsme plavali, přistál v zátoce hydroplán. "
"To zní spíš jako skvělý sen."
"Bylo mi padesát dva, když nás našli."

Uběhne rok, dva a záchrana pořád nikde a oba začínají propadat panice. I když je mezi nimi velký věkový rozdíl, postupem času se mezi nimi vyvine silný citový vztah.

Spisovatelka se soustředila na psychologii postav, a to se mi zdálo na příběhu to nejzajímavější spolu s nečekaným dějem. Myslela jsem, že vysvobozením kniha končí, ale byla jsem teprve v polovině knihy. Dost mě to překvapilo a nemohla jsem se dočkat, až se dozvím, o čem kniha může být dál. Není to typický příběh o učitelce a žákovi, co si spolu začnou, a to se mi líbilo!

Když jsem dočetla knihu, první, co mě napadlo - opravdu je to autorčina první kniha? Na ostrově napsala velice zkušeně a vyrovnává se v mých očích mezi ostřílené spisovatele.

Autorka recenze: Veronika Machýčková

Já jsem to četla ještě loni, když to vyšlo v Americe. Kolem knihy byl takový poprask, že se to prostě nedalo přehlédnout, a taky bylo jasné, že Tracey Garvis Gravesová svým románem vytvořila další malý milník v takzvaném self-publishing. Poté, co ji odmítlo několik nakladatelství, pustila se do toho Tracey na vlastní pěst. Brzy se její prodeje začaly počítat na statisíce a vydavatelé si rvali vlasy.

Co je na tom jinak ne zrovna originálním příběhu tak nezvyklého? Nevím. Já jsem si myslela, že to bude prvoplánová romantika, tak obecně líbivá, s dostatečným poměrem vášnivých scén, slz a lehké tragičnosti. Hrdinům však hodně dlouho trvá, než se vůbec dotknou, o polibku ani nemluvě, a ze začátku ve svém rajském koutku země mají celkem slušné peklo – dva průměrní Američané na neobydleném ostrově, nikdy nebyli v divočině, snaží se sehnat vodu a setřást z palem nějaké ovoce, pak dokonce rozdělat oheň, ale všechny jejich vědomosti v tomto směru pocházejí přinejlepším z amerických filmů.

Ze začátku jednoduše strádají, na fyzické sbližování nemají ani pomyšlení, pokud nejde o udržení tepla během studenější noci. Jsou praktičtí a snaží se přežít. Protože jsou Američané a protože asi opravdu moc koukali na televizi, je jejich bezmoc, ale také touha po běžných věcech, jimiž se zvykli obklopovat doma, místy hodně vtipná, ba až roztomilá.

Zrovna jsem si šla odskočit za strom, když jsem to uslyšela. Třepetavý, plandavý zvuk mě vyděsil natolik, že jsem málem spadla do načůrané loužičky. Vyskočila jsem, natáhla si kalhoty a poslouchala, ale zvuk jsem už znovu nezaslechla.
„Myslím, že jsem slyšela nějaké zvíře,“ oznámila jsem Týdžejovi, když jsem se vrátila.

To zvíře je slepice, kterou později po dlouhém zoufalém lovu chytnou a udomácní pod jménem Slípka. Ačkoli vidina kuřecího masa je pro ně velkým pokušením, nechají ji naživu a z přítomnosti další živé bytosti mají neskrývanou radost. Je to opravdu radost ztroskotance. Chvílemi je člověku až líto.

Některým věcem jsem se smála, třeba vyplavený kufr nebo delfíni, ale jeden známý mě pak setřel, prý to není ani v nejmenším tak nerealistické, jak se domnívám. Takže nevím. Posuďte sami. Je pravda, že kromě kufru moře vyplaví taky mrtvého pilota, tak by se asi dalo mluvit ne o naivním štěstí, ale prostě o proudech, co donesou přibližně na to samé místo všechno bez rozdílu. Někoho tyto detaily nejspíš vůbec nebudou trápit, já jsem velmi racionálně založená a jakákoli logická nesrovnalost mě okrádá o spánek.

Leželi jsme na boku, tvářemi k sobě. „Měla jsem dnes ošklivý sen. Zrovna když jsme plavali, přistál v zátoce hydroplán.“
„To zní spíš jako skvělý sen.“
„Bylo mi padesát dva, když nás našli.“

Příběh je vyprávěn střídavě ze dvou úhlů. Anna vede svou, typicky žensky řeší spoustu drobností, vrací se k minulosti, uvažuje o budoucnosti, později se trápí pochybnostmi o amorálnosti jejich vztahu. Týdžej je na tom docela jinak. Je mu šestnáct, ztroskotal na Maledivách s velmi přitažlivou ženou – může to být vůbec lepší? Jeho vstupy vás nejspíš budou bavit víc. S Annou se možná dá ztotožnit, ale Týdžej prostě baví.

Kromě pozdního fyzického sblížení mě hodně překvapilo ještě vysvobození hrdinů. Nevím proč, ale čekala jsem, že tím kniha skončí. Oni se však zachrání víceméně sami, a to už v polovině knihy, a příběh jede dál, zase celkem realisticky – média jsou ze zázračného příběhu úplně u vytržení, učitelku za vztah se žákem samozřejmě nikdo nepochválí, a rodina je taky, ač na vrchole štěstí z jejich přežití, z tohoto faktu na rozpacích.

Kniha se vám určitě hodí do plážové tašky. Spíš slečnám a dámám než pánům, to jednoznačně. Anglický originál je jinak také velmi srozumitelný, pokud byste si chtěli procvičit jazykové znalosti. Český překlad jsem jen přelétla kvůli citacím a moc mi nevoní přepis jména Týdžej, jinak to vypadá všechno úplně v pořádku. Enjoy.

přebráno z databazeknih.cz

Představa tropického ráje je pro každého jistě lákavá. Každý by aspoň jednou za život chtěl strávit chvilku na horkých písečných plážích při západu slunce a s šumícím mořem kolem kotníků. Taková dovolená snů může být prostě balzám pro vaši duši.

Jenže co když vaše vysněná dovolená v ráji bude mít trochu jiný spád? Co když nedorazíte na Maledivy, ale omylem ztroskotáte kdesi na zapomenutém ostrově? Co když je vám šestnáct a jediný, kdo se na pustý ostrov dostane s vámi je vaše letní učitelka, která vám měla pomoci překonat velkou mezeru ve vyučování? Katastrofa!

Tato luxusní dovolená strávená společně s učitelkou byl nápad vašich bohatých rodičů. Chtěli vám pomoci vrátit se do školy mezi vrstevníky, poté co jste se léčili z vážné choroby. No jenže teď jste na ostrově a nemáte takřka nic - na učení vám ani v nejmenším nepřicházejí myšlenky. A vaší učitelce taky ne.

Přesně tohle se stalo Týdžejovi a jeho učitelce Anně v románu Na ostrově od Tracy Garvisové Gravesové. Tenhle pár lidí se na nějaký čas stane spolubydlícími na jednom krásném, ale zcela opuštěném ostrově. Jsou na tom dost špatně a jistou dobu to vypadá, že to nejspíš nepřežijí. No ale lidská touha žít je silnější a jejich úsilí nakonec vyhraje. A pak se začnou dít jiné věci.

Týdžej velice rychle potom, co dvojici přestane hrozit nebezpečí smrti, zjistí, jak je jeho třicetiletá učitelka atraktivní žena. A ne, není to jen tím, že už jsou tak dlouho izolovaní, Anna je opravdu krásná a přitažlivá. No zkrátka mladý teenager začne mít problémy s hlídáním svých pudů, ale i emocí.

Na ostrově

A co se týká Anna ostrověny, tak ta si svoje sympatie k mladíkovi nebude chtít dlouho přiznat. Jenže řekněme si to narovinu, příroda je silnější než my. Ovšem jejich sbližování nebude zdaleka tak vášnivé, jak by se na tropickém ostrově mohlo zdá. Mezi dvojicí povládnou rozpaky a obavy. A když si konečně oba uvědomí, že se milují, přijde záchrana - nikdo to nečekal.

A tady by se zdálo pěkné celý příběh ukončit. Ne ne, kniha překvapivě pokračuje dál a dál je značně napínavá. Pro pár s tak výrazným věkovým rozdílem je celkem obtížné vystupovat na veřejnosti jako celebrity - vždyť jsou to noví Robinsonové. Jejich vztah prochází mnoha úskalími, jelikož ho před zvědavým světem touží utajit.

Jak jsem se ze začátku bála, že to bude jen další z řady naivních laciných love stroy z červené knihovny, tak jsem byla hodně mile překvapená celkovou kvalitou knihy. Na ostrově je velice realistický příběh dvou ztracených lidí a jejich touze po přežití. V knize se střídá mnoho emocí i vtipu, není to jen sólo lásky a vášně. Já sama jsem z knížky opravdu nadšená, neboť mnohonásobně předčila mé očekávání. Na ostrově by se směle mohlo vydávat za plnohodnotný román nejen o lásce, ale taky o úskalích a proměnách lidského osudu.

Autorka recenze: Mirka Karásková
přebráno z blogu na lidovky.cz