Zmizelá

Po pěti letech je manželství prakticky v troskách, Nick a Amy se míjejí, ač se navzájem stále snaží vzkřísit aspoň něco, co je kdysi spojovalo, ale jsou to už jen chabé pokusy z obou stran,  cesta ven nebo aspoň pryč, pryč od všeho, se zdá jako jediné možné řešení...

Jenže jednoho dne, zrovna v den pátého výročí jejich sňatku Amy zmizí. Uprostřed dne, bez jediného řádku vysvětlení,  na podlaze jsou stopy krve a gauč převrácený...

Odešla sama? Stalo se jí něco? Někdo Amy unesl? Zabil ji Nick? Ke všemu ještě stihla „manželskou hru“, kterou pro Nicka rok co rok v den jejich výročí sňatku připravuje. Je to vlastně jakási honba za pokladem po indiciích, která vedou na místa, která navštívili a odkazují na skutečnosti, které se jim staly. Řešení může najít jen Nick, měl by znát klíč, protože všechno je do detailu promyšlené...

Všechno na sebe navazuje, jenže poslední rok nebyl v jejich vztahu ideální, byl spíš hrozný, příšerný, vzdalující se, plný odcizení, přesto to vypadá, jako by to byla něžná hra milující manželky, jenže Nick zjišťuje, že žil s psychopatkou a nic není tak, jak vypadá. Policie dá dohromady několik verzí, ale pro Nicka to začíná vypadat zle, opravdu zle.

Vše ještě dorazí média, která se přiklánějí jednoznačně na stranu zmizelé Amy a vytvoří příběh utiskované, téměř týrané a hlavně těhotné Amy. Pro Nicka je to šok! Jeho manželka byla těhotná? Svou roli hrají také Amyini rodiče, kteří ač truchlí, stále v sobě „živí a podporují“ příběh malé Amy. Veřejnost je nemilosrdná a začíná boj! Boj o čas! Boj o diváky! Boj o popularitu! Na čí stranu se zhoupne jazýček oblíbenosti? Vyjde najevo pravda?

Nerada bych prozrazovala celou zápletku, přestože napětí v knize doslova cítíte z každé stránky a vydrží až do konce. Rozhodně považuji Zmizelou za perfektní psychologickou sondu, ať muže či ženy, je to napínavý příběh, hra, co vás nepřestává bavit, tak trochu je vám z ní na nic (z toho, co se z těch dvou stalo), ale zároveň musíte jít dál, musíte, musíte, musíte... Skvělý román! Skvělý! Skvělý! Skvělý!


Autorkou recenze je Daniela Zemanová

Přidat komentář

V den jejich výročí svatby měli oslavovat, zajít si na večeři a místo toho najde Nick prázdný dům. Amy zmizela. Policie při pohledu na převrácenou pohovku a setřenou krev má jasno. Vše nasvědčuje tomu, že ji Nick zabil.

Všichni vědí, že je to vždycky manžel, tak proč to nemůžou prostě říct na rovinu: Podezíráme vás, protože jste manžel a vždycky je to ten manžel.

Nevypadá to s ním dobře a ještě k tomu se chová divně. Vzhledem k situaci je až moc klidný a zanechává v ostatních dojem lhostejnosti. Takový byl vždycky, i manželka mu to často vyčítala. Záznamy z deníku Amy ukazují jejich společný život, od zamilovanosti až po následný pád manželství. Nick tvrdí, že je nevinný, ale deník a ostatní důkazy říkají něco jiného. Dokázal by ji zabít? Co se skrývá pod povrchem jejich manželství?

Slíbil, že se o mě bude starat, a já mám přesto strach. Cítím, že se něco nedobrého děje, hodně nedobrého, a že se to bude ještě zhoršovat. Nepřipadám si jako Nickova manželka. Nepřipadám si vůbec jako člověk: jsem něco, co se naloží a vyloží, jako nějaký gauč nebo kukačkové hodiny. Jsem něco, co se odhodí na smetiště nebo do řeky, když to bude nutné. Nepřipadám si skutečná.

První čtvrtina knihy mě nepříjemně překvapila, děj byl hodně detailní a nudný. Říkala jsem si, to je ten bestseller, o kterém se mluví? Začátek je tam potřebný pro vykreslení celé situace, ale mohlo to být trošku svižnější. Dostala jsem se s obtížemi do další části příběhu, kde se konečně začalo pořádně něco dít, a už jsem chápala nadšení ostatních. Bylo mi jasné - Gillian Flynn mě lapila a nepustila. Doslova.

Většinou v knihách mám kladné a negativní postavy. Tady musím říct, že ani jeden z hlavních hrdinů mi nebyl sympatický. Ani trochu. Možná jsem v některých pasážích cítila lítost, ale to je vše. Amy vytváří představu, že je dokonalá manželka - kterou každý musí mít rád. Její myšlení je v první polovině příběhu, tak naivní a přecitlivělé, až mi tím lezla na nervy. Nick není zas tak hrozný, ale povahově a jako chlap mi nesedl. Doma bych ho rozhodně nesnesla. Zmizelou si mohou oblíbit fanoušci thrillerů, záhad a psychologických příběhů.

Autorka recenze: Veronika Machýčková

Přidat komentář

Kniha je psána v první části z pohledu Nicka a z pohledu deníku Amy. Opravdu na začátku byste si vůbec nepomysleli, co se bude dít dál. Amy zmizí a náhle se pomalu dozvídáte, že Nick není ten hodný chlap, jak se vám z jeho pohledu zdá. Začnete ho podezřívat, protože jejich manželství nebylo šťastné a jeho chování po tom co je Amy pryč, je velmi zvláštní. Vypadá klidně a příliš si neláme hlavu, kde je jeho žena, tak se ale přeci nechová milující manžel!

K tomu přispívá Amyn deník, který vás jen utvrzuje v tom, že s Nickem není něco v pořádku a pak bum! Přichází další šokující odhalení, ze kterého ho už podezříváte na začátku. Jenže když už jste si jistý, že všechno víte a že vás už nemůže nic překvapit, přijde druhá polovina.

Odtud si pomalu uvědomujete, jak jsou životy obou dvou obehnány spousty lží. Když byli v manželství na začátku tak šťastní, co se stalo, že to dopadlo takto? Někdo z nich je ten horší, ale kdo? Neustálá dokonalá manipulace vás převádí z jednoho názoru na druhý a vy se nestačíte divit, kam se příběh ubírá. Neustálé zvraty vás vyvádí z omylu a konec je naprosto nečekaně geniální.

Něco takového jste ještě nečetli. Nevíte, komu máte věřit, nejdřív nemáte rádi Nicka a pak zjišťujete pravdu o Amy a už vám také nepřipadá tak skvělá. Na konci se budete ptát sami sebe jak se to Gillian Flynnové povedlo takhle mě zmanipulovat?

Kniha skrývá určité kouzlo toho, že se od ní nemůžete odtrhnout do té doby, než se nedozvíte celou pravdu. Vždy když si, ale myslíte, že už všechno víte, přijde něco dalšího. Všechno skončí tak jak byste si v životě na začátku čtení vůbec nepředstavovali a nechá vám to v hlavě spousty otázek.

Věděla jsem už od první chvíle, co jsem knihu držela v ruce, že to bude bomba. Tato kniha se nestala bestsellerem pro nic za nic. Je ovládána propracovanou psychologii, úplně ve všech směrech a každý její zvrat je naprosto nepředvídatelný. Příběh má nádech něčeho krásného a děsivého zároveň, možná to také vyzní trochu šíleně, ale já osobně musím říct, že je to jedna z nejlepších nepředvídatelných napsaných knih co jsem kdy četla.


Autorkou recenze je Madeleine Fehrensová
http://cz-books.tumblr.com/

 

Přidat komentář

Nakonec se ale žádná party, romantická večeře v restauraci, noční procházka pod hvězdami, nebo něco takového nekonají. Nick nalezne svůj dům prázdný s převráceným gaučem v obýváku a kocourem, který se chystá na svoji prvotní procházku ven.

Co se tu stalo? Unesl snad někdo Amy? Proč je ale pro Nicka připravena manželčina každoroční hra hledání pokladu podle narážek na zážitky z roků předešlých

Jak nečekané, že policie si od počátku myslí, že právě manžel je hlavním strůjcem všeho podivného kolem tohoto „jasného“ případu. A nahrávají tomu i okolnosti – utřená Amyna krev na podlaze, kabelka s otisky manžela v řece,…Kdo tedy má pravdu? Je Nick Dunne nevinný, jak sám o sobě prohlašuje? Kde tedy je jeho manželka?

Nikdo už mu pomalu nevěří. Pomáhá si totiž menšími lži, které mu stejnak nepomáhají. A co když ještě praskne jeho milenecký vztah se studentkou? Co pak? A nemůže být za zmizením/vraždou Amy stát někdo jiný? Bývalý „násilník“, studentka „napodobující dokonalou Amy“,…?

*

Policie Amy nenajde, pokud někdo nechce, aby se našla. Tolik bylo jasné. Bylo prohledáno všechno zelené a hnědé: kilometry rozbahněné řeky Mississippi, každá cestička a turistická stezka, naše ubohé roztroušené lesíky. Kdyby byla naživu, někdo by ji musel vrátit. Kdyby byla mrtvá, příroda by ji vydala. To byla hmatatelná pravda, jako kyselá chuť na špičce jazyka. Přijel jsem do dobrovolnického centra a uvědomil si, že všichni ostatní to vědí taky: zavládla tam apatie, pocit porážky. Bezcílně jsem došel k nabídce pečiva a snažil jsem se přimět, abych něco snědl. Kynutý koláček s náplní. Dospěl jsem k závěru, že neexistuje depresivnější druh pečiva než tohle, které vypadá okorale už od okamžiku, kdy je vyndají z trouby.

…

Tra a la! Když tohle píšu, usmívám se šťastným úsměvem adoptovaného sirotka. Je mi trapně z toho, jakou mám radost, vypadám jako nějaká karikatura puberťačky z komiksu, která telefonuje, vlasy vyčesané do ohonu a nad hlavou bublinu, kde je napsáno: Seznámila jsem se s klukem!
Ale opravdu. Tohle je naprostá, empirická pravda. Seznámila jsem se s klukem, skvělým úžasným borcem, bezva týpkem. Dovolte, abych ho vylíčila, protože je potřeba, aby se to zachovalo pro příští generace (ne, prosím vás, nejsem tak praštěná, příští generace, pche!). Ale stejně. Sice už není Nový rok, ale z nového roku uplynul teprve týden. Je zima: brzo tma, mrzne.

*

Není divu, že Zmizelá se stala v USA druhou nejprodávanější knihou roku 2012, i když se už od první chvíle domníváte, že je to ta nejobyčejnější zápletka na světě. Proč tedy všichni z toho dělají takovou hitovku? Za to jistě může druhá polovina knihy, kde dojde k opravdu nečekanému zvratu. Nestačíte zírat na to, jak si s vámi autorka Gillian Flynnová pohrává. A co teprve bravurní konec…Jsem osobně zvědav na filmové zpracování tohoto díla, které má do kin přijít v roce 2015 pod taktovkou známého režiséra Davida Finchera. Snad nás to nezklame.

Autor recenze: Josef Němec

Přidat komentář

Možná ne. Možná to Amy opravdu tížilo, že se od ní očekává, že bude stejně dokonalá, jako její literární protějšek. Jenže jako člověk jednoduše nebyla bezchybná. Když pak potkala Nicka, možná si svým způsobem vydechla – při něm může být sama sebou. Jenže nebyla. Chtěla ho okouzlit tak, jak okouzlovala všechny. Chtěla být tím, čím její rodiče chtěli, aby byla. Úžasná, navěky úžasná Amy...

Nick naproti tomu působil jako obyčejný chlap. Měl své záliby, toužil se stát spisovatelem a opravdu přinejmenším chvíli psal pro noviny. Snad si do té chvíle ani nepomyslel, že by někdy po jeho boku mohla stát žena tak ohromující jako Amy. A přece se stalo. V oblaku práškového cukru první, nejsladší polibek, a pak dlouhé dny šťastného zamilování, které ani svatbou neskončily...

Nicka potkáváme ve chvíli, kdy přichází domů a zjistí, že Amy je pryč. Všechno nasvědčuje tomu, že ji někdo unesl násilím, a možná už dokonce zabil. V obýváku leží převržené kusy nábytku, na podlaze v kuchyni, jak záhy zjistí policejní vyšetřování, byla celkem velká kaluž krve, kterou pak někdo v rychlosti utřel. Jsme teprve na začátku příběhu – a hlavní protagonistka zmizela.

Tohle všechno se stane v den jejich pátého výročí svatby. Za těch pět let se toho hodně stalo. V první řadě oba přišli o práci a museli se odstěhovat pryč z New Yorku. Na Nickovo naléhání se usadili v jeho rodném městě, což byl pro Amy vysloveně venkov. Zatímco Nick si tady za její peníze pořídil bar a začal spolu s Margo, svou sestrou – dvojčetem, podnikat, Amy nevěděla, co se sebou. Stala se z ní zatrpklá, nepříjemná bytost, odmítající jakoukoli pomoc či radu.

To samozřejmě neznamená, že by šla Nickovi na nervy až do té míry, aby ji chtěl zabít. Kdepak. Přesto se však stává hlavním podezřelým. A kupodivu do toho zabředává víc a víc. Snad by si dokonce měl vzít právníka... K čemu právníka, když je nevinen?!

V polovině knihy pak přichází zvrat, u kterého pochopíte, proč Gillian Flynnovou skládá svůj obdiv i úctu i samotný Stephen King. A velmi dobře si to budete pamatovat...

* * * * *

Začínali jsme mít jeden druhého plné zuby, nikdy by mě nenapadlo, že by se něco takového mohlo stát. Bylo to něco víc než jen obyčejný stres, víc než nebezpečí, do kterého jsem Go zatáhl. Těch deset vteřin před týdnem, kdy jsem otevřel tu kůlnu a čekal jsem, že mi Go bude jako obvykle číst myšlenky, a ona si místo toho myslela, že jsem zabil svou ženu: nemohl jsem se přes to přenést a ona taky ne. Tu a tam jsem ji teď přistihl, že se na mě dívá se stejným ocelovým chladem, jako se dívá na našeho otce: zas jen další zatracený chlap, který jí ubírá prostor. Já se na ni zase určitě někdy díval hnusnýma očima našeho otce: zase další ukňouraná ženská, která ke mně cítí odpor.
Vydechl jsem, vstal a stiskl jí ruku, opětovala můj stisk.
„Asi bych měl jet domů,“ řekl jsem. Dělalo se mi zle. „Už to nemůžu snést. Čekat na to, až mě zatknou, nemůžu to snést.“
Než mě mohla zarazit, popadl jsem klíče, prudce otevřel dveře a foťáky začaly šílet, z davu, který byl ještě větší, než jsem se obával, se ozvaly výkřiky: Hej, Nicku, zabil jste svou ženu? Hej, Margo, pomáhala jste bratrovi schovat důkazy?

Autorka recenze: Kristýna Bendová

Přidat komentář

Nick a Amy jsou na první pohled manželský pár lišící se pramálo od těch ostatních, dokonce dostali oba do vínku i cosi navíc, jsou úspěšní v oboru žurnalistiky a Amy je dokonce živoucí inspirací veleúspěšné série dětských knih o Úžasné Amy. Jejich svazek se zdá být dokonalý, bezproblémový.

Tato dokonalost však dostává postupně trhliny - napřed přijde o práci jeden a pak i druhý, jejich dosavadní život na Mannhattanu je pojednou příliš nákladný a jako nejsnazší řešení se jeví stěhování do Nickova rodného města, tím spíš, že je zde v ústavu Nickův otec stižený těžkou stařeckou demencí a matka umírající na rakovinu. A jako by toho nebylo málo, Amiini rodiče se ocitnou ve finanční tísni a požádají dceru se zetěm o půjčku, která zcela vyčerpá jejich rezervy.

Na začátku příběhu jsem se nemohla rozhodnout, zda mi bude sympatičtější Amy, či Nick, a s každou přečtenou stránkou to bylo stále težší, ale jaksi naopak - určit, kdo z nich je větší šmejd.

Amy tedy zmizí, v domě je nepořádek, na podlaze se dokonce najde nedbale utřená krev, policie objeví pozornost pro Nicka od Amy k jejich výročí sňatku, které připadlo právě na den Amyina zmizení.

Amy zavedla podle vzoru svých rodičů hru: nechává na různých místech významných pro oba manžele, stopy ( „ drobečky" ve formě hádanek, básniček a dopisů) vedoucí k dalším, až na samém konci, v cíli čeká dárek k výročí svatby - a není to divné? - Nick pro Amy žádný dárek nemá a co víc, první stopa je vede do kabinetu školy, kde Nick příležitostně učí a co že se zde najde? Krom dalšího „ drobečku" dámské kalhotky.

Objevují se další a další skutečnosti, které neúprosně poutají pozornost na Nicka: Amy byla těhotná, věděla to její přítelkyně ze sousedství, ale Nick nemá o ničem ani zdání?!? Amy se snažila opatřit si zbraň - koho se bála?

Autorka mistrně žongluje s informacemi, předkládanými čtenáři v přesných dávkách: ano Nick Amy uhodil, Nick měl mladou milenku, manželé spolu témeř nespali? ze společného konta zmizela velká suma peněz - vydána za různé zboží, Nick přísahá, že nic nekupoval, i když je vlastníkem karty, kterou byly nákupy placeny. A když policie najde v Nickově počítači , že před dvěma měsící někdo vyhledával „ ...tělo, plout....", zdá se, že je jasno.

Stejně jako ve své neméně úspěšné knize Ostré předměty nezůstává Flynnová čtenáři dlužna napětí, příběh skvěle graduje a když dočtete poslední stránku, je vám skoro líto, že už víte, jak to dopadlo a nečeká na vás žádný další šokující dějový kotrmelec.

Nebudu prozrazovat hlavní zápletku, ale připravte se na to, že příběh nekončí (banalně) nálezem těla zavražděné ženy, konec je daleko, daleko temnější: vždyť co může být horší, než že se ocitnete v pasti, v bezvýchodné pasti, stanete se vězněm na svobodě a víte, že není úniku, ani obrany, nic už nezávisí na vaší vůli, naopak, vy se už navždy stáváte hračkou zcela podléhající moci zákeřného tvora, jež se neštítí ničeho a co víc - vy musíte svého nepřítele milovat....





Autorkou recenze je Iveta Filanderová

Přidat komentář