Reverendova žena

Leah Hicksonová je spisovatelkou, ale také příležitostnou novinářkou na volné noze. Nyní má ale blok, se kterým si neví rady. Její ex-přítel se jí po letech vrací do života s úkolem, aby mu pomohla identifikovat tělo vojáka z 1. světové války. Normálně by asi jeho prosbu odmítla, ale zaujaly ji dva dopisy, které se u něj našly. Oba jsou datovány totiž do roku 1911.

„Naučili mě (pozn. aut. Londýňané), že mě zotročí za každou cenu, i kdyby jejich pravidla na zkrocení nestačila.“

Jejich prostřednictvím se dostáváme do domu reverenda Alberta a jeho ženy Hester, kteří trpí menším, a přitom docela zásadním, problémem. Ještě spolu nesdíleli lože jako manželé a nezplodili tak potomka. Hester se dokonce svěří i své sestře a dělá všechno proto, aby to napravila. Ale neúspěšně. Má snad manžel jiné choutky?

„Žít svobodně může každý. Jen musí přijít na to jak.“

Možná k mírnému zlepšení napomůže i bývalá vězenkyně Cat Morleyová, která je přijata jako služka. Svoji londýnskou minulost naprosto pohřbí. Nechce mluvit o tom, proč byla s kamarádkou Tess zavřená. Ale je to správné? Neměla by i tady bojovat za větší práva žen, o které tak stojí?

K čemu mi bude noblesa? Je to obyčejná maska, za kterou muži skrývají surovost a nečestnost!“

Dům vikáře navštíví theosof Robin Durrant, jehož přednáškami byl reverend okouzlen. Opravdu mohou existovat elementárové a víly? Podaří se mu je vyfotografovat a přesvědčit tak veřejnost?

*

„Střechu nad hlavou dávám sama sobě tím, že se dřu každou minutu, kterou jsem vzhůru. A pokud jde o moji minulost…vládnoucí vrstvy zavedly zákony, kterými trestají ostatní jenom proto, aby ukázaly svou moc, a ty ostatní tak udržely v poslušnosti, jo, takhle si to myslím zase já. Jak jimi nemám pohrdat, když jenom kvůli jejich původu a zákonům, co prosadili sami, jim musím splnit každičký vrtoch, zatímco oni si celý den lenoší a nehnou prstem ani sami pro sebe? A ještě jim mám zbýt vděčná, když po pravdě by oni měli cítit vděčnost vůči mně! No, kde by paní beze mě byla? Kdo by ji oblékal a pral jí šaty a myl nádobí a stlal postel? A co by jedla, kdybyste jí neuvařila? Páni nás potřebují mnohem víc než my je. Kdyby služebnictvo neposlouchalo tak tupě jako vy, Sophie Bellová, pak bychom v téhle zemi spoustu věcí změnili od základu!“ Cat skončí přednášku, přitiskne dlaň k třeštícímu čelu a žíznivě vypije další hrnek vody.
Sophie Bellová mrká jako lapený králík a brada jí ohromením spadne až na laloky pod krkem.
„Co tě to, pro všechno na světě, v tom Londýně naučili?“ broukne nakonec nevěřícně.

…

„Tak proč si mě nevezmeš?“
„Protože bys mě vlastnil! A to nesmí nikdo, Georgi! Ani ty, ani nikdo jiný…stačí, že otročím vikáři a jeho manželce. Nehodlám vyměnit jedno otroctví za druhé!"
„Mluvím o manželství, ne o otroctví…“
„Ale vždyť to je totéž! Kdybys tak slyšel vyprávění žen, které jsem znala v Londýně – co v manželství zažily, jak s nimi manželé zacházeli! Pokud si tě vezmu, budeš mít právo mě bít! Sebrat mi peníze, děti, všechno, co vlastním…“

*

V knize se střídají dvě roviny, z níž ta, která se udává v roce 1911, je mnohem obsáhlejší. A taky po právu. Snaží se nám ukázat, jak tvrdé podmínky ještě tehdy ženy měly. Ano, některé přeci jen chtěly bojovat za lepší a svobodnější život, jiné – a to většina – rezignovaly.
Podaří se Černé kočce, jak se Cat přezdívá, změnit trochu postoj společnosti? A jak do všeho tedy zapadá ten mrtvý vojín? A co teprve nynější příbuzný z vikářova domu?

Autor recenze: Josef Němec