Případ Kobra

Něčím podobným se musí, ač nerada, zabývat i neatestovaná patoložka a doktorka Alice Austenová. Setká se totiž s podivným případem, kdy oběti silně krvácí, okusují si rty, jazyk,…domnívá se tedy, že to asi způsobuje nějaké napadení organismu virem, který nejenže deformuje, ale naprosto ničí i mozek.

Kde k něčemu takovému mohli lidé ale přijít? Co můžou mít společného bezdomovec, doktor a studentka? Snaží se snad někdo vypustit do světa biologickou zbraň, aby se obyvatelstvo zredukovalo na optimální číslo?

Všechny nakažené oběti vykazují podobné symptomy – rýmu, třes, krvácení – které vedou až k smrti. Pomůže snad k vyřešení věcí a k vyléčení nakažených nalezení biologické laboratoře v samotném srdci terorismu – Iráku? A co má lubem tajemný Archimédes, který se jen marně snaží napodobit svého jmenovce?

*

Pak se Kateiny zuby hluboce zabořily do horního rtu a rozsekly ho. Proud krve jí stékal dolů po bradě a krku. Znovu a znovu se zuřivě kousala do rtu. Z hrdla se ze zbytků lidské bytosti draly ven zvířecí skřeky. Kate už zcela oddělala ret od okolních tkání. Visel schlíple dolů a silně krvácel. Zbytky tkáně vtáhla do úst a spolkla je.

Nadešla další fáze. Kate začala kousat a pojídat dolní ret, vnitřní sliznice tváří a jazyk. Pohyby jejích zubů připomínaly nenasytnost žravé hmyzí larvy – byly intenzivní, instinktivní a nezastavitelné. V opakovaných škubech Kate zcela zničila výstelky své ústní dutiny. Náhle vysunula jazyk pokrytý krví a kousky potrhané kůže. Nemoc zcela zničila ústní dutinu té, kterou napadla, prostřednictvím jejích vlastních orgánů. Kate pojídala své vlastní tkáně.

…

Vyjmutí mozku bylo pro doktorku Austenovou nejnásilnějším porušením důstojnosti a lidských práv. Daleko horším než pitva sama. Mozek je přece místem, kde spočívá osobnost člověka. Je to jediná část organismu, která studuje sebe sama. Alice Austenová nikdy nepochybovala, že v lidském životě je cosi posvátného. Nebyla si sama jista, zda věří v lidskou duši. Byla to otázka, na kterou neuměla odpovědět. Přesto ale věřila v posvátnost lidského života. Jedním z nejdůležitějších způsobů, jak životu vzdát hold, je zjistit, jak skončil.

*

Případ Kobra je skvěle propracován a místy člověka až mrazí. Všechno zní tak realisticky, že jste nuceni se dívat kolem sebe a hledat něco, co se vymyká normalitě. Co když se opravdu něco podobného někde ve světě děje a dalšími oběťmi na řadě jsme právě my? Občas je dílo přehnaně biologicky popisné a určitě v něm nenajdete tolik míst, které by vás napínavým dějem zvedli ze židle.

Autor recenze: Josef Němec