Všechny podoby lásky

Klinický psycholog Adrian Lockheart odjíždí z Anglie, aby se vyprostil ze svého úspěšného pracovního nasazení, a také opouští svoji rodinu, kde to citelně skřípe. Dostává se prostřednictvím známých do afrického státu Sierra Leone, v jehož hlavním městě má pomáhat lidem, kteří trpí posttraumatickým syndromem.

„Nepřátelé jsou přepych, který si může dovolit jedině chudina.“

Prvním pacientem, který ho čeká, je umírajícím profesor Elias Cole. Prostřednictvím jeho vzpomínek se dostáváme do minulosti v pozadí světových událostí, kdy se zamiloval do kolegovy manželky. Jenže může mezi dvěma zcela odlišnými lidmi vzniknout něco hlubšího? A jak do všeho zapadá Nenebeh, jejíž krásou a něžností je zasáhnut i chirurg a přítel Adriana, Kaie Mansary?

*

Na okamžik mě svým nadšením nakazil. Nadšením při pohledu na Zemi, vznášející se nad světlým měsíčním obzorem.
„Neexistuje místo, kam se jednou nedostaneme, a neexistuje nic, co bychom nakonec nedokázali!“ řekl jeden z kosmonautů. Julius to žertem přijal za svou mantru a v následujících týdnech to omílal donekonečna. „Neexistuje nic, co bychom nakonec nedokázali,“ prohlásil, když nemohl najít otvírák a zkušeně uloupl zátku z lahve piva o hranu stolu.

…

Dobře vím, že žal je proměnlivý. Jako první déšť po období sucha. Nejdřív padá, stéká z hlíny, kapky se prachem pořád nedůvěřivě kutálejí pryč. Ale každý další den přinese nový liják. Saffia truchlila přesně podle očekávání. Lidé jí přicházeli vyjádřit soustrast, ženy jí dělaly společnost, muži nabízeli příspěvky na pohřeb a na obřady sedmého a čtyřicátého dne. Byl jsem stále s ní, pomáhal, kde to jen bylo možné.

*

Zbožňuji příběhy z afrického nebo asijského kontinentu, neboť člověka vždycky lákalo a stále lákají neznámé a nepoznané. Na druhou stranu bych ale nerad občas zažil ty špatné chvíle, které se tam dějí, i když k životu to trochu patří. Zajímavá kniha.

Autor recenze: Josef Němec

* * * * *

Všechny podoby lásky

Rozhodnutí, že si přečtu Všechny podoby lásky, přišlo jaksi náhle. Jedno jsem ale věděla jistě – že toho budu litovat. Totiž abyste mě nechápali špatně, já knížky dopředu neodsuzuju, ale tahle na mě prostě působila nějak moc rozvlekle. A toho jsem se děsila – že to bude x stránek neskutečné nudy.

No, zase jsem se jednou pořádně sekla, že jsem málem přišla o ruku – a patřilo by mi to – protože Všechny podoby lásky jsou leccos, ale rozhodně ne nudné!

Sierra Leone už je nějaký ten pátek sužovaná občanskou válkou, terorem a krutými boji. Je to místo, kde by vás asi stěží napadlo, hledat příběhy o lásce. Na tu přece není čas, je válka. Omyl, čas na lásku je vždycky!

A tak se stalo, že si své cesty zkřížilo několik lidí, jež si v srdci nesou příběhy o svých různých soukromých láskách.

Je tu Adrian Lockheart, který utekl z Velké Británie do válkou zasaženého hlavního města Sierry Leone. Tam doma v Anglii už ho nic nedrželo, manželství se mu rozpadlo, kariéra zasekla a vůbec jeho život pozbyl smysl. Jednoduše, byl čas na změnu.

Adrian je psycholog a získává práci v místní nemocnici, kde se prvně setká se svým budoucím dobrým přítelem. Tím je Kai Mansaray, charismatický chirurg, který se stejně jako Adrian v myšlenkách vrací ke své ztracené lásce. Nenebeh, úžasná dívka, kterou potkal na universitě, a kterou kdysi – pořád – miluje.

A v neposlední řadě je tu i Adrianův první pacient. Na smrt nemocný bývalý profesor historie, který se ve svých myšlenkách také zaobírá svou osudovou láskou – manželkou svého kolegy. Elias Cole si stejně jako ti dva v srdci nese ozvěnu lásky, kterou kdysi měl a kterou ztratil, vzpomíná na ni a postupně svůj příběh vypráví Adrianovi.

To je tak ve zkratce k obsahu, jenže ten se jen tak shrnout nedá. Nemůžu pár slovy popsat několik životních osudů, několik různých příběhů o lásce, jež jsou všechny promítnuty do válkou stiženého prostředí. To se nedá zjednodušit. Ovšem co se dá, to je složit poklony.

Ne vážně, autorka mě naprosto odbourala. Všechny ty jednotlivé emoce, rozbory lidských duší, hloubání nad pocity, vzpomínání na lásku – jednoduše do detailu vylíčené životy, tak jak jsou. To je to, co dělá Všechny podoby lásky tak neobyčejnou knihou – totiž perfektně zachycený život.

Dlouho jsem nenarazila na tak hlubokou, inteligentní a přesto čtivou knihu, jejíž děj je ve všech bodech strhující stejně jako všechny etapy obyčejného života.

„Ten děda v soukromém pokoji. Jak jsi mi o něm vyprávěl. Pulmonální fibróza, je to tak?“
„Přesně.“
„Koukám, že jsem se neobtěžoval přečíst si jméno na diagnózou a poznámkami v kartě.“
„Proč? Znáš ho?“
„Ano, Tedy, znal jsem ho. Z univerzity.“
„Přednášel tam, to chceš říct?“
„Nejen to. Za mých studií byl děkanem fakulty Humanitních věd.“
„Ale?“ Hlesne Adrian. „Ptáš se na něj z nějakého konkrétního důvodu?“
Kai se nadechne. „Ani ne. Co s tebou dělá ta polévka?“
„Už teď se cítím líp.“
„Tak tě to nechám v klidu dojíst,“ kývne Kai. Vyjde z ložnice, v obývacím pokoji otevře vstupní dveře a vykoukne na nemocniční nádvoří.
Elias Cole. To jméno Kaie přeneslo do jiné doby, vysadilo ho v minulosti, kam se už nikdy nechtěl vrátit.

Autorka recenze: Alice Vosáhlová