Vladař

Vladař je rozdělen do několika kapitol, zabývajících se problematikou vlády v knížectvích a republikách. Zřízení republiky nebylo tehdy moc typické a podle Machiavelliho se také hůř udržují. Machiavelli jednoznačně formuluje své teze, výstižně a přesně je popisuje.

Machiavelli se např. zabývá způsobem nabytí vlády. Jedním z nich je vlastní přičinění, další ozbrojená síla, štěstí nebo lest a další.

V dobytých zemích je dle Machiavelliho nejlepší udržet si moc tím, že se vládce sám usadí v dobyté zemi. Zajistí tak lépe pořádek, potlačí odpor a obyvatelé ocení, že jim s jejich problémy pomůže přímo panovník a ne jen jeho zástupce. Panovníka, který získal moc zločinem a ve státě pak dál páchá nepravosti, Machiavelli zavrhuje.

Velkou váhu Machiavelli přikládá dobrému vojsku, které souvisí s dobrými zákony, přičemž obojí blahodárně působí na chod státu. Útočí na chování žoldnéřského vojska, které nevyniká takovou svorností a spolehlivostí. Bídu Itálie mj. přičítá právě žoldnéřům.

Panovník by měl dodržet své slovo, ovšem pouze pokud to není v rozporu s jeho postavením. Postavení vladaře je důležitější než etika! Prosazuje spravedlnost a vládu tvrdé ruky, ovšem nesmí být tohoto práva zneužito. Trest by měl dostat každý, kdo si ho zaslouží, a stejně tak pochvalu. Zákony nepřipouští shovívavost.

Jednou z Machiavelliho rad vladaři je učinit opatření, která se lidem nebudou líbit, hned po dosazení do vlády, protože na to špatné prý lidé dříve zapomenou. Ještě lepší je možnost činit tato opatření s nějakým společníkem a v případě vzpoury lidu svalit vinu na něj.

Poslední kapitola se věnuje vyslovení přání ohledně sjednocení Itálie. Tento politický čin požaduje Machiavelli právě po Lorenzu Medicejském, kterému je spis Vladař věnován.

Ač se někomu toto dílo může zdát zastaralé, není tomu docela tak a navíc současný člověk musí brát v potaz, v jaké době dílo vzniklo, tedy v 16. století. Machiavelli nenabádá k násilí, naopak přikládá velkou váhu rozumu a opírá se o ověřené postupy, jaké v tehdejší vládě panovaly. Často Vladař bývá zatracován také kvůli vyzdvihování vlastních zájmů panovníka nad jeho etiku, ovšem uvědomme si, že v dějinách se tato "neetická" vláda osvědčila víc než ta, která se zaštiťovala spravedlností.

Vladař je bezesporu dílo nadčasové. I dnes by se mnohými radami Machiavelliho měl řídit nejen vladař ve smyslu hlava státu, ale jakýkoli člověk, který by rád vládl.


Autorkou recenze je Andrea Štyndlová

Přidat komentář