Děti víl

Stefan Bachmann se narodil roku 1994 v Coloradu. Nyní žije ve Švýcarsku a studuje klasickou hudbu na konzervatoři. Knihu Děti víl začal psát ve svých šestnácti letech. Kromě psaní, čtení knih a sledování filmů také skládá hudbu a hraje na několik nástrojů. Například na varhany, piano, housle, flétnu a harmoniku. Děti víl se řadí do žánru steampunk. Na stránkách Stefana Bachmanna si můžete poslechnout hudební doprovod ke knize.

Bartoloměj Kotlík je hlavní postavou příběhu. Chlapec se od normálních dětí ovšem dost liší. Je totiž podvrženec - syn elfa a lidské ženy. Na jeho sestře Hetičce je to však vidět na první pohled, protože má, na rozdíl od bratra, místo vlasů větvičky. Také mají černé oči. Bartoloměj by si přál domácího skřítka, aby nemusel čistit kamna nebo natahovat strojek na ždímačce. Skřítek by žil u nich a sloužil jim. Jenže skřítka si musíte přivolat a hrozilo by, že přijde nějaký zlý a to by znamenalo potíže. Obě děti žijí v Bathu a maminka je nepouští ven, aby jim někdo neublížil. Podvrženci jsou nenáviděni. Navíc někdo děti víl v poslední době vraždí. Další důležitou postavou je politik Artur Jelibo. Velmi rád spí do poledne a kupuje pralinky své ženě. Navíc je členem Tajné rady Jejího Veličenstva.

Sama obálka vás ještě před čtením upozorní, že se jedná o steampunkový příběh. Ale od začátku. Do Anglie se vrátily víly! Tedy nejen ony, ale i goblini, satyři, gnómové a duchové. Mezi lidmi a bytostmi vypukla válečná vřava, protože se samozřejmě nechtěly řídit lidskými zákony. Jenže lidé přišli na to, že magii těchto bytostí zastaví zvony a také železo. Proto se začalo zvonit každých pět minut a zvýšilo se používání mechanických strojů. Většina bytostí se podrobila, ale elfové se nevzdali a neodpustili lidem jejich vítězství.
Kniha je psaná z pohledu třetí osoby. Úhel pohledu, ze kterého je psaný příběh, se střídá mezi Bartolomějem a panem Jelibo. Steampunková stránka příběhu se projevuje například mechanickým ptáčkem na natahovací klíček, který doručuje zprávy a má naprogramované určité trasy. I přes všechna opatření se v příběhu objevuje magie.

V závěru se příběh sice uzavře, ale vyvstanou nové skutečnosti a je jasné o čem bude vyprávět druhý díl. Příběh pěkně utíkal a obzvlášť v závěru byl pěkně akční a napínavý. Knížce dávám čtyři hvězdičky.

Autor recenze: Martin Velek
http://nase-knihovnicka.blogspot.cz/

Stefan Bachmann je pro naprostou většinu čtenářů naprosto neznámé jméno. Tento původem americký spisovatel a hudebník nyní žije ve švýcarském Curychu, kde studuje konzervatoř. Děti víl jsou prvním dílem chystané série The Peculiar. Hlavní zvláštností je, že Stefan tuto knihu začal psát ve svých 16 letech. Po vydání se stala velmi oblíbenou a získala několik nominací na nejlepší dětskou fantasy roku.

Bartoloměj a Hetička žijí spolu se svou maminkou ve městečku Bath. Místě, kam se uchýlila většina nadpřirozených bytostí. Jednoduchý život ale rozhodně nemají. Jelikož jsou potomky člověka a elfa, koukají na ně s despektem a odporem oba tábory. Zdá se, že nikam nepatří a v životě je nečeká žádné štěstí. Navíc se v okolí začínají ztrácet děti, jako jsou oni dva, aby je později vyplavila špinavá voda Temže v Londýně. Kdo stojí za mizením dětí a nehrozí sourozencům nějaké velké nebezpečí?

Přestože autor je opravdu mladý, podařilo se mu vytvořit naprosto fascinující svět, ve kterém se snoubí vše, co dětská fantasie nabízí. Kombinace elfů, víl a nadpřirozených bytostí na jedné straně a na straně druhé přístroje poháněné parou, za které by se nemusel stydět ani autor čistě steampunkového románu, dávají dohromady neopakovatelný mix, který zaručuje, že se rozhodně nudit nebudeme a navíc je zajímavým příslibem pro další autorovy knihy.

Autor se primárně zaměřil na mladší čtenáře a zdá se, že mu to svědčí. Děti víl tak nejsou dílko, ve kterém byste se museli prodírat složitými souvětími a dvacet stránek řešit pocity postav. Stefan, snad mi promine, byl sám ještě dítě, když psal Děti víl, a také se to na tom odráží. Můžeme tak očekávat milý příběh, který zaujme nejednoho mladšího čtenáře. Nejblíže by se dal snad přirovnat k prvním dílům Harryho Pottera, které byly také spíše dětské. Ovšem pozor, rozhodně tyto dvě knihy nesrovnávejte. Děti víl nemají s HP společného vůbec nic, což je rozhodně milé zjištění. Přeci jen parodií a knih inspirovaných touto nesmrtelnou sérií tu bylo až moc.

Pro mladší čtenáře, kteří touží po nových dobrodružstvích a napětí, jsou Děti víl ideální volbou. Pro nás starší čtenáře se jedná o milé dílko, které má rozhodně co nabídnout a nebude nás nutit nad ničím přemýšlet, ale poskytne to hlavní, a tím je radost ze čtení.

Autor recenze: Petr Čapek
http://pcapek.blogspot.cz/