Vlk samotář

Chcete poznat tajemství mezi obyčejnou rodinou, která musí učinit velice vážné rozhodnutí? Tento kontroverzní titul úspěšné autorky Jodi Picoult vám dokáže pěkně zamotat hlavu.

Jodi Picoult napsala již 19 románů. Autorka si získala čtenářskou přízeň i respekt kritiky mnohovrstevnými dramaty s kontroverzí - často lékařskou tématikou. Česky od této autorky vyšly díla jako: Až na konec všech dní (nakl. Motto), Je to i můj život (nakl. Ikar), Prostá pravda (nakl. Ikar), Desátý kruh (nakl. Ikar), Nejsem jako vy (nakl. Ikar). Žije v New Hampshire se svým manželem a třemi dětmi. V jednom z rozhovorů prohlásila, že ráda zpracovává náročná témata, která je možno nahlížet z různých stran a která vzbuzují ve čtenářích mnoho otázek. (To vskutku ano :) )

Miluji způsob, jakým Jodi Picoult vykreslila jednotlivé postavy. Kapitoly byly vyprávěny z pohledu různých postav knihy. Příběh se odehrává v současnosti a my se seznámíme s Lukem Warrenem, milovníkem vlků, který o nich napsal nespočet knih, studií a také s nimi žil bok po boku. Jako otec Edwarda a Cary si je vědom, že možná jeho láska ve vlky, způsobila krach manželství. Jejich cesty se však rozdělí. Edward, nejstarší syn, utíká do Thajska od rodiny a vrací se, až když zjistí strašlivou zprávu - otec měl autonehodu. Cara mezitím zůstala doma s otcem a nechce rozhodnout, zda má otec žít, nebo být odpojen. Edward však zastává jiný názor, vždyť ani on sám by si nepřál být jako parazit, živen na kapačkách.

I když se říká, že sourozenecké vztahy jsou velice silné a pevné, je jasné, že Cara a Edward před sebou mají temná tajemství. To, co by je mělo držet pohromadě, je právě to, co je rozděluje. Je naděje na záchranu?

V knize se ocitnete na křižovatce, mezi lékařskou vědou a morální volbou. Měly bychom dovolit, aby lidé, kteří nemají šanci na uzdravení, žili v umělém spánku? Nebo bychom měli umožnit jejich smrt, čímž i vysvobození? Možná ano, říkáte si teď. Ale co kdyby na lůžku před vámi ležel váš otec/matka. Stále byste si stáli za svým rozhodnutím?

Názor. Jaký mohu mít na knihu názor? Jak bych vám jen přiblížila, jak strašlivě moc jsem si knihu oblíbila. Po dočtení jsem s úžasem zjistila, že nemohu udělat nic jiného, než se na knihu dívat a mlčet. Pozorně se prosím zadívejte na obálku. Také si prohlížíte všechny detaily? Řeč těla jednotlivých členů smečky? Vlky nadevše miluji, jsou to zvířata plná svobody, ale zároveň pevně stanovené hierarchie. Jejich oči Vám vypráví příběh a záleží jen na nás, zda budeme poslouchat. Naše česká obálka je překrásná, přidávám pár dalších verzí ze zahraničí, které také vůbec nejsou k zahození. Ovšem mnoho z vás by mohla samotná obálka zmást od příběhu, jelikož se nejedná o příběh vlků.

Picoult bravurně vykreslila chování smečky a snažila se ho přenést na člověka. Jak se vlk chová při lovu? Při družení, obyčejné komunikace? A jak by si člověk usnadnil mnohé nezdary, kdyby se řídil jednoduchými pravidly přírody. Knize dávám 5 hvězd, ani o hodnocení není třeba dlouho přemýšlet.

Autorka recenze: Lucka Kodetová
http://lucy-littleworld.blogspot.cz/

Stane se autonehoda, která změní život nejen Lukovi, který je od té doby ve vegetativním stavu a tedy s nikým nekomunikuje, ale především jeho dceři Care, která byla také přímým účastníkem autonehody. I ona musí být převezena do nemocnice a operována, ale pouze se zlomeninou lopatky.

„Uděláš jeden špatný pohyb ve špatnou chvíli a stává se z tebe někdo, koho nelze poznat.“

Na žádost matky Cary a bývalé manželky Luka přijíždí po šesti letech z Thajska její syn Edward. Dříve milovaný bratr, dnes však opovrhovaný, a to proto, že dokázal rodinu opustit a přerušit s nimi nadobro vztah. Co se před lety stalo? Proč se pohádal s otcem? Kvůli čemu? Mohla za to jeho jiná orientace, nebo něco mnohem horšího?

Máme možnost sledovat Lukovi vzpomínky na život, především mezi vlky, kde se stává členem jejich smečky. Jak složité může být žít jako vlk a zároveň dát všanc svoji rodinu, i o tom se tu dozvídáme.

Cara s Edwardem jsou postaveni před nelehké rozhodnutí. Vypadá to, že otec už se neprobere, ale pokud ano, nebude žít jako předtím. Nejen že přijde o některé vzpomínky, ale nebude moci sám dýchat, ani jíst. Přál by si i přesto žít, nebo by raději zemřel?

„Vztek přihází s pošetilostí a končí s lítostí.“

Cara věří v zázrak a chce ho za každou cenu udržet při životě. Doufá, že zabojuje jako jedno jeho z vlčích mláďat, které, i přes špatné vyhlídky, přežilo. Edward s ní stejný názor opravdu nesdílí. Předtím než odešel, se mu otec svěřil, že cokoliv by se s ním stalo, musí činit tak, jak uzná on za vhodné. Edward proto začne jednat na vlastní pěst, odpojí otce od přístrojů, ale ne bez důsledků.

Podaří se otci přežít? Půjde Edward před soud a následně do vězení? Kdo nakonec dostane právo rozhodnout o tom, jestli má nadále žít? Bude to snad jeho bývalá manželka Georgie, která ho opustila a založila si vlastní, celistvou rodinu?

*

„Co když…?“
Sednu si vedle něho. „Co když co?“
„Vždyť víš.“
Naděje a realita leží mezi nemocničními stěnami proti sobě. Edward nemusí vyslovit, o čem přemýšlí; sama jsem se hrozně snažila, abych na to nemyslela. Pochybnost je jako barva. Jakmile se začne vpíjet do tkaniny výmluv, které jste předli, nikdy se té skvrny nezbavíte. Je hodně, co bych Edwardovi ráda řekla. Že to není fér; že to není správné. Po tom všem, co Luke udělal, po tolika situacích, kdy mohl zemřít na podchlazení, po útoku divokého zvířete nebo při stovkách jiných hrozných přírodních katastrof, mi připadá ponižující, že ho nakonec dostane něco tak obyčejného, jako je dopraví nehoda.

…

Potom jsem byl k smrti vyděšený.
Vybavte si svou nejhorší noční můru. Teď si představte, že se stala skutečností. Přesně tak se člověk cítí, když se kolem něho tma svírá jako vzteklá pěst. Každé prasknutí a houknutí, každé zašustění listu představuje potencionální nebezpečí. Když příroda večer zhasne, neexistuje způsob, jak si znovu rozsvítit. První čtyři noci v divočině jsem přespával na stromě. Byl jsem přesvědčený, že jinak mě zabije nějaký medvěd nebo horský lev. Pátou noc jsem ze stromu spadl a došlo mi, že stejně pravděpodobné je, že si srazím vaz. Potom jsem už spal na zemi, ale byl to jen lehký spánek; cukl jsem sebou při nejjemnějším zvuku.

*

Kniha, pro mě vcelku neznámé autorky Jodi Picoultové, mě strhla svým úchvatným zpracováním a propojením života lidí a vlků. K tomu navíc skvěle propracovaný příběh a především psychologický rozvoj postav – od Edwarda s horkou hlavou, přes mladičkou Caru s jejími ideály, po matku Georgie, která chce udržet a spravovat jejich rodinný krb. Tohle si nemůžete prostě nechat ujít! :-)

Autor recenze: Josef Němec