Kde je ta holka?

Přestože oficiálně se ještě nezačalo, Alexandra už před sebou měla hromádku fotek a podpisovala, a ještě se i stíhala usmívat na fotografy. Je krásná ve skutečnosti stejně jako na fotkách. A usmívá se prostě pořád – ten prosluněný pocit, co máte při čtení jejích knížek, je opravdový, ona by snad ani nemohla psát jinak.

Velmi energická moderátorka na začátku přeběhla pohledem přítomné a okamžitě spatřila něco, co by se možná dalo považovat za ojedinělý zjev na takových akcích – seděl tady muž. Velmi mladý, s trochu stydlivým výrazem, v ruce držel knížku. Do mikrofonu sdělil, že si přišel pro podpis, má to být dárek, překvapení pro jeho přítelkyni, která nežije v Praze. Alexandra se okamžitě usmála a zvolala: „Tak tohle je skvělý přítel!“ A je to pravda, dámy. Kdo by nechtěl tak pozorného partnera? :)

Otázky z publika se jen sypaly. Ano, Alexandra má rozepsaný další román. O ženě, která cestuje do Indie, vypátrat svoji sestru. Sestra totiž utekla a chystá se vdávat… Romantická komedie. Víc nám spisovatelka neprozradila. Ale máme se na co těšit!

Pak padl dotaz, jestli je to výmysl, nebo jestli opravdu existují cestovní kanceláře, které nabízejí výlet po stopách pana Darcyho. Prý je to pravda! Jenže kde? Pokud jste zdatnější v práci s internetem, zkuste to. My už tím Darcym trápíme vyhledávače půl hodiny, a nenašli jsme nic!

Skvělá byla otázka čtenářky, koho by paní autorka chtěla vidět v roli pana Darcyho ve filmové verzi její knížky.
Alexandra: „Brada Pitta.“
Moderátorka: „Proč právě Brada Pitta?“
Alexandra: „Vy se ptáte?“
Pravda, našly by se dost dobré důvody… :)

Na námět ke knížce Kde je ta holka? prý přišla celkem prostě. Jela autem silnicí, kterou jela už mnohokrát předtím, a napadlo ji, jaké by to bylo, kdyby tady najednou potkala své o deset let mladší já. Co by si asi tak řekla? A přestože, podle obecného mínění, stáří je moudřejší, jí se prostě zdálo, že v jejím případě by nejspíš to mladé já udělovalo rady tomu staršímu.

A nás napadlo – kolikrát je člověk někde, kde už byl tisíckrát předtím, nebo jede někam, kam už jel nespočetněkrát – a přece ho nenapadne, jak skvělý námět na příběh to vlastně je. Alexandra říká, že náměty obecně bere prostě z toho, co jí běží hlavou, a z toho, co jí vyprávějí lidé – přátelé, ale i náhodné známosti. Jde jenom o to, pozorovat a naslouchat. Pak máte inspirace vždycky dost.

Nakonec se nám povedlo ukrást si autorku na chvíli pro sebe a položit jí tři z vašich otázek. A vybrali jsme schválně ty „ulítlé“ – k ní se to konec konců celkem hodí a většinu „normálních“ otázek stejně slyší během každého běžného rozhovoru.

Umíte plavat? Pokud ano, umíte plavat v opravdu velkých hloubkách, jako třeba 50 metrů pod hladinou?
Oh Bože, ne, vůbec ne! Já jsem strašný plavec. Jako… neutopím se, ale jinak mi to fakt nejde :)))

Jak vás napadlo skloubit vaši knihu Já a pan Darcy s panem Darcym? Že by oblíbená postava v Pýcha předsudek? :)
Přemýšlela jsem, že bych napsala… mě vždycky zajímaly knihy s romantickými hrdiny, pan Darcy, Rochester, Heathcliff, a napadlo mě, že bych mohla napsat knihu, kde bych je potkala všechny! Ale to bylo příliš složité, tak jsem se soustředila jenom na Darcyho. Prostě bych ráda věděla, jaké by to bylo, potkat jej ve skutečném životě.

Jaký máte názor na veřejné internetové diskuze?
Internetové diskuze? Mě to fascinuje. Někteří píšou pozitivní věci, někteří negativní… Mně jednou někdo řekl, že starosti si můžu dělat jenom tehdy, když o mně nemluví vůbec nikdo. A když třeba řeknou něco ošklivého, nebo třeba že moje knížka je strašná, vždycky si myslím – to bych chtěla vidět, jak bys to napsal ty :)