Než jsem tě poznala

Knížka začíná v okamžiku, kdy mladého Willa srazí na ulici motorkář. Will je po nehodě zcela ochrnutý - může pohybovat jen hlavou - a přemýšlí nad sebevraždou o níž se i pokusí. Se svými rodiči uzavře dohodu. Dají mu půl roku na to změnit názor na podstoupení asistované sebevraždy na klinice ve Švícarsku. Pokud se ani za tuto dobu nerozmyslí, sami ho na ní odvezou. V tu chvíli přichází na scénu mladá, milá, energická, okouzlující a trošku praštěná Luisa Clarková, která právě ztratila místo v kavárně.

Luisa nastoupí na místo Willovi ošetřovatelky a společnice a společně s Willovým asistenten Nathanem se starají o Willovo zdraví - jak duševní, tak i fyzické. Luisa však netuší, že se zapletla do komplotu, který na Willa připravila jeho matka. Má mu dodat potřebnou vůli, energii a chuť vrátit se zpátky do života a přestat pomýšlet na to, že zkoncuje se svým mladým životem.

Luisa vynakládá veškerou svou energii a čas pro to, aby Willovi co nejvíce zpříjemnila dlouhé nekonečné dny, které musí ztrávit upoután na invalidní vozík nebo na lůžko poku mu bolet nedovolí se posadit. Dívají se spolu na filmy, poslouchají hudbu, povídají si ho litaretuře a postupně mezi nimi vzniká velice křehké přátelství, které se možná pomalu začne měnit v něco většího a silnějšího.

Než jsem tě pozanala je dojemný příběh plný zvratů, lidského utrpení a bolesti, ale i scén, kdy hlavní hrdinové zcela zapomínají na své statosti, bolesti a trápení a snaží se užívat si života, pokud se jim k tomu naskytne vhodná příleitost. Navíc... celý příběh je naprosto okouzlující jedinečný a čtenář se natolik zblíží s jeho hrdiny, že v okamžiku, kdy dočtete posledí slovo poslední věty a knihu zaklapnete, budete se k nim v myšlenkách stále a stále vracet.

Tuhle knížku sem měla přečtenou doslova jedním dechem, ale hrozně dlouho mi trvalo, že jsem jí nějak vstřebala a mohla začít psát recenzi. Jak už jsem psala... totálně mě uzemnila, pohltila, dostala do kolen a konec mě dohnal k půlhodinovému pláči. Určitě si tuhle knížku pořiďte nebo si jí minimálně přečtěte, protože to vážně stojí za to. Je to krásný příběh ze života, který vás vytrhne ze čtení všech těch YA knížek, které jsou stejně pořád o tom samém - tohle je naprosto jedinečná knížka, která vám dá víc než cokoli co u nás v poslední době vychází.

Dá vám naprosto jiný pohled na svět a na lidi v něm. Ukáže vám, že na lidi s postižení bychom se neměli dívat skrz prsty nebo je přehnaně litovat a vysloveně se jim vnutit s pomocí, o kterou mnohdy ani nestojí, protože je to pro ně ponižující a cítí se potom mnohdy ještě hůř. Spíš bychom je měli bez okolků přijmout mezi sebe a chovat se k nim tak, jako by jim nic nebylo. I tom je knížka "Než jsem tě poznaala". A to se mi na ní strašně moc líbí.

Jojo Moyesová vytvořila tak nádhernej příběh, že něco takového vám prostě v knihovničce chybět nesmí. Než jsem tě poznala se samozřejmě počítá do projektu "Knižní výzva" a já sem strašně ráda, že můžu mít tuhle knížku doma a že jí do projektu můžu zařadit. Takže ještě jednou moc děkuji bux.cz za poskytnutí recenzního výtisku a doufám, že i vy si tuhle dojemnou a živočišnou záležitost přečtete.

Autorka recenze: Wendy Šimotová
http://kosmikline.blog.cz/

Ocitáme se v anglickém maloměstě, kde se setkáváme s šestadvacetiletou Louisou Clarkovou. Tato slečna, která má oblibu v extravagantním způsobu oblékání, pracuje již několik let v kavárničce Mazaná houstička, která se nachází přímo pod Stortfoldským hradem. Skoro sedm let chodí s Patrickem, který je přímo posedlý sportem a který poslední dobou na Louise vidí spíše její nezdravý způsob života než její klady. Louisa pořádně ani neví, jak naložit se svým životem, když se jednoho dne dozví od svého šéfa, že se kavárna bude zavírat a že už zítra nemá do práce chodit. Jako bonus ale dostane tříměsíční plat.

Co ale dělat, když ve velké rodině je spolu s otcem a se svou mladší sestrou jediná, kdo dodává do domácnosti nějaký příjem? I přes svou nechuť se vydává na úřad práce. Po nějaké době se rozhodne přijmout nabídku jako asistentka k muži, který je upoután na vozíku a který je kvadruplegik (ochrnutí všech čtyř končetin). Když Louisa absolvuje pohovor a ke svému překvapení je přijata.

A tak se seznámí s Willem Traynorem - pětatřicetiletým mužem, který byl před dvěma lety nešťastnou nehodou připoután na invalidní vozík. Will do té doby svůj život miloval - sex, cestování po celém světě, svou práci, sport, adrenalinové sporty. Ale s tím vším musel kvůli svému zranění skoncovat. Ale co když se Will chce vzdát i něčeho jiného, daleko cennějšího než je jeho minulý život?

Louisa má dělat Willovi společnost a má na něj dávat pozor, ale copak to jde, když je Will tak neskutečně protivný na své okolí a skeptický vůči svému životu? Louisa má svou pracovní smlouvu omezenou pouze na půl roku, během kterého však musí stihnout neskutečné množství věcí. Podaří se jí to? Uspěje se svými plány? Změní se její život nějakým způsobem? Začne s Willem lépe vycházet?

Kniha obsahuje prolog, dvacet sedm kapitol a epilog. Ve vyprávění se střídá více lidí, ale hlavní slovo má Louisa, která má místy strašně dlouhé popisy dané události. Ti ostatní nám popisují dané svým pohledem na věc. To mi přišlo zajímavé, protože díky tomu nám mohou potvrdit či vyvrátit to, co si čtenář myslí.

Louisa mi okamžitě přirostla k srdci, nejen svým věkem, ale i svou praštěností a tím, že se jen tak nevzdává. To jsem na ní obdivovala nejvíce, protože já bych nevydržela tolik, co ona. Ale kdo mi doslova pil krev, byl její Patrick. Toho mít někde poblíž sebe, tak bych ho nejraději nakopala do zadní části těla, protože s více namyšleným a sebestředným chlapíkem jsem se dosud v žádné knize nesetkala.

Ačkoliv jsem tuto knihu dočetla již před dvěma dny, stále nad ní přemýšlím a říkám si, že autorce se podařilo to, co se podaří málokterému spisovateli dnešní doby. Její příběh je velice emotivní, nejedno oko zůstane při čtení suché. I přesto, že je příběh svým tématem smutný, tak se u něj i nasmějeme. Vždyť co jiného může dělat člověk upoutaný na vozíků, než si ze sebe a ze druhých udělat občas legraci, aby ulevil své vlastní bolavé duši.

Tento román mi trochu připomněl knihu Hvězdy nám nepřály, protože u té jsem se také musela smát, aby to na mě nepadlo jako balvan a já se úplně nezhroutila v slzách. Ale bohužel, u této knihy se mi to nepodařilo a já se zhroutila a jen jsem plakala.

Kniha je nádherně, citlivě napsána. Rozhodně se máte na co těšit.

Autorka recenze: Monika Štěpková
http://monushka6.webnode.cz/

Louisa Clarková, obyčejná dívka, která ve svých šestadvaceti žije u rodičů, má ráda svůj prostý život, miluje svoji rodinu, přítele a svou práci v kavárně. Když o ni přichází z důvodu zavření kavárny, neumí si život bez této práce představit. Nabídky na úřadu práce nejsou zrovna vábné, a tak, když dostane tuto nabídku, jde to zkusit a ono to nabere na obrátky.

Will Traynor, úspěšný podnikatel, sportovec, který miloval adrenalin, miloval sex, miloval svůj život, svůj nezávislý život. Po nehodě, když do něj narazila motorka, skončil upevněný na vozíku. Život se pro něj stal nesnesitelným, nechtěl žít tento život, který si nevybral. Přišel o krásnou přítelkyni, která si vzala jeho kamaráda, přišel o svou práci, o cestování, o svůj život, který by mu nejeden záviděl. Uzavřel se do sebe a přemýšlel jak se sprovodit ze světa, dokonce se i pokusil o sebevraždu. Nikdo kolem ho nevnímal, neposlouchal, co by si přál, neměl už vůbec nic, aby se cítil jako muž.

Paní Traynorová najala asistentku Louisuna půl roku (který ji slíbil její syn), aby se pokusila trošku ho rozveselit, ukázat mu, že se dá žít i tímto životem. Pro Willa to byl nejkrásnější půl rok po boku Lousy, bohužel jeho rozhodnutí to nezměnilo.

Je to pochopitelné, vžijte se do kůže člověka, který se sám ani neotočí, leží v posteli a čeká, až ho z ní někdo dostane…. Nic už není jako dřív, bohužel záleží na povaze, někteří kvadruplegici (které Louisa poznala přes internet) s tím dokázaližít. Will byl bohužel jiný, nesmířil se s tím.

Příběh je velice poutavý, kniha natolik podtrhla má očekávání, že jsem se od ní nemohla odtrhnout. Tato kniha mě oslovila hned ze začátku, je hrozně přirozeně psaná, je i místy docela dost vtipná, ale zároveň je velice emotivní, smutná a člověk musí přemýšlet nad osudy jiných lidí. Většinou je psaná z pohledu Louisy, a dokonce i z pohledu Willových rodičů, ošetřovatele Nathana a Lousininy sestry Katriny.

Závěr nejspíš všechny rozpláče, ale zároveň Vám ukáže, že něco špatné je i pro něco dobré. Knihu vřele doporučuji. Donutí Vás přemýšlet...

Autorka recenze: Veronika Dinebierová

“You only get one life. It's actually your duty to live it as fully as possible.”

Will Traynor měl život, který by mu mohl kdekdo závidět. Jako syn bohatých rodičů neměl nikdy nouzi o peníze, navíc sám byl úspěšným podnikatelem, měl krásnou přítelkyni, hodně cestoval a užíval si života naplno. Až do chvíle, kdy mu chvilka nepozornosti změnila život o 180°. Po nešťastné srážce s motorkou totiž skončil Will na vozíku. Stal se z něj kvadruplegik... 

Zato Lou Clarková žije vcelku poklidný maloměšťácký život. Bydlí s rodiči, s dědou a s mladší sestrou se synem v malém domě, má svého dlouholetého přítele Patricka a svojí práci v kavárně, kterou má moc ráda. Ale ve chvíli, kdy majitel kavárnu zavře, jí nezbývá nic jiného, než si najít novou práci. Jenže na malém městě je práce nedostatek a bez kvalifikace se dobrá práce shání jen těžko. Až jednoho dne se objeví nabídka na práci pečovatelky pro kvadruplegika. Lou nemá vykonávat žádné lékařské či intimní potřeby klienta, má mu hlavně dělat společnost a trochu uklízet v jeho bytě. Jelikož je plat vysoký a Louisina rodina peníze opravdu potřebuje, Lou nabídku příjme. A tak se pozná s Willem. Will se k Lou ze začátku chová velmi nepřátelsky, ale postupně si k sobě najdou cestu. Když Lou zjistí, jak moc je Will ve skutečnosti nešťastný a jak po nehodě ztratil veškerý smysl svého žití, dá si za úkol mu za každou cenu vrátit zpátky chuť do života. Snaží se vymyslet co nejvíc aktivit, které může člověk s jeho postižením vykonávat. Postupně zjišťuje, jak to mají vozíčkáři v dnešním světě těžké, ale přesto se nezdává. Stačí to ale, aby ho přesvědčila, že má cenu žít?

“You know, you can only actually help someone who wants to be helped.”  

Skoro celá kniha je vyprávěna z pohledu Lou, jen několik málo kapitol vypráví další postavy z knihy, jako například Willova matka, jeho ošetřovatel Nathan nebo Lousina sestra Trina. Nikdy se ale nepodíváme do hlavy samotnému Willovi, abychom pochopili jeho myšlenky. Lou si však jako hlavní hrdinku prostě musíte oblíbit. Možná vede na první pohled nudný život, přesto není obyčejná. Je tak optimistická, upovídaná, laskavá, dobrosrdečná, snaží se pořád dělat pro Willa to nejlepší, i když to třeba někdy nevyjde. Je pečlivá a neoblomná ve svých plánech udělat Willa šťastnějším. Obdivovala jsem ji za to, i když možná ne všechno udělala správně. Ale byla skvělá. Co se týče Willa, je obtížné se jen pokusit vcítit do jeho situace. Will se nedokáže smířit s představou, že je naprosto závislý na pomoci druhých. Jako kvadruplegik je ochrnutý na horní i dolní končetiny. Autorce se podařilo napsat knihu citlivě a tak nějak lechce i přesto, o jak silný příběh se jedná. Celá kniha se zabývá jedním vážným tématem a tím je eutanázie. I tak vyprávění díky optimistickému pohledu Lou nepůsobí depresivně. Naopak, navíc u dialogů mezi Willem a Lou se budete ne jednou nahlas smát. Je to prostě kniha plná emocí, kterou nebudete chtít odložit. A pokud to přeci jen budete nuceni udělat, celý příběh vás bude pronásledovat na každém kroku, budete o knize stále přemýšlet a jen otupěle zítra před sebe. Je to kniha, na kterou jen tak nebudete moci zapomenout...

“Push yourself. Don't Settle. Just live well. Just LIVE.”  

Než jsem tě poznala je rozhodně nejemotivnější kniha, jakou jsem kdy četla. Všechny ty emoce na mě v plné síle dopadají ještě teď, den po dočtení knihy a ještě pár dní to tak nejspíš zůstane. Sama autorka v poděkování na konci knihy píše, že se jedná o milostný příběh. Já si ale myslím, že se jedná o mnohem víc. Pokud vás tento román zaujal, přečtěte si ho. Ale počítejte s tím, že to není žádná oddechovka. Do této recenze se bohužel nevejdou všechny mé dojmy a pocity z této knihy, ale přesto doufám, že jsem vám ji co nejvíce přiblížila.

Autorka recenze: Andrea Čapková
http://giraffeandy.blogspot.cz/

Aktivní, pracovitý, cílevědomý mladý muž, který si plnými doušky užívá života, doplatí na nepozornost řidiče motorky a po nehodě, kterou sám nepřivodil, zůstává s ochrnutím všech čtyř končetin a stává se z něj nemohoucí kvadruplegik. A jak už to tak bývá, panu Darcymu se vždy dostane k ruce nějaká ta Elizabeth Bennetová – v případě Moyes jde o ne příliš „akční“, téměř letargickou osůbku mladé Louisy Clarkové, která oproti Willovi nepodléhá svůdným příležitostem, které se dnešním lidem nabízejí a sama sebe uvazuje k lokální příslušnosti ke své bývalé práci (v kavárně, kterou její majitel zavírá) ve městě, ve kterém vyrůstá a stále žije, a ke své rodině (úplné, leč ekonomicky slabší).

Popisem (kterého je v knize místy až přespříliš) Louisina životního stylu a líčením jejich vztahových záležitostí se čtenáři může zdát, že naivně se projevující dívku, která i ve svých dvacetišesti letech stále žije u rodičů, nemůže v životě nic dobrého potkat a že se ani její příběh nemůže dál vyvíjet. Leda že by se stalo něco převratného, pak teprve by snad Lou přidala svému příběhu na dynamice. Ono se ale něco stane. Louisa dostane a po předchozích marných pokusech také přijme nabídku postu pečovatelky a setkává se s Willem. Podle šablon všech podobných setkání slečny Elizabeth s panem Darcym, jsou jejich první setkání rozpačitá a odtažitá, oba jsou dotčeni přítomností toho druhého, zdánlivě se nenávidí a navzájem si budou dělat naschvály, jen aby toho druhého podrobili zkoušce odolnosti a trpělivosti.

Abychom ale Willovi nekřivdili, musíme uznat, že na to zčásti právo. Život se mu v mladém věku přetočil vzhůru nohama, resp otočil o 180 stupňů. Z toho, co dříve dělával a mohl, nezůstalo nic, opustila ho žena, kterou miloval a vzala si jeho přítele a kolegu z práce, přišel o možnost cestovat, která jeji tolik naplňovala. Našel se ale v instruování Lou a v tom, jak má nasměrovat svůj život¸ jak jej vést a pedantsky se začal zasazovat o její duševní rozvoj. Jejich vztah se začal ustalovat, nešlo už o vztah pečovatelka-nemohoucí, ale o přátelství, které je ovšem hnáno do kouta rámcem šesti měsíců, které si Will určil pro zbytek svého života. Rozhodl se ukončit svůj život dobrovolně v instituci ve Švýcarsku, která provádí eutanazii. Louisin cíl je tedy jasný, přesvědčit Willa, že i v jeho situaci je proč žít.

Tady se najednou příběh láme. Z nepřetržitého popisování a líčení přechází k psychologickým otázkám toho, zda je možné člověka rozhodnutého dobrovolně se vzdát svého života omezeného na pomoc, invalidní vozík a lůžko, přesvědčit, aby se svým postižením dožil celý dlouhý život. Najednou nejde ani tak o Willa, ale o vlastní a subjektivní přání ho udržet naživu, ať už je jeho žití důstojné nebo nikoli. Moyes nechává Lou propadnout Willově charizmatu, vědění a za zlobou ukrývané laskavosti a „nečekaně“ nechává oba dva najít si cestu k srdci toho druhého. Pro někoho by vyznáním Lou Willovi mohl román i příběh skončit, tak jakov běžných love story. Dochází ke smíření, pochopení a sblížení dvou zdánlivě odlišných charakterů.

Moyes kromě archetypální milostné zápletky (dobře situovaný a postavený mladý muž, o něco mladší, naivně se projevující žena), letmo oslovuje i otázku složité zaměstnatelnosti starší generace a ekonomickým dopadům s tímto souvisejícím (Louisin otec, důraz na příjem z Louisina zaměstnání), hektického a odosobněného života vyšší třídy (rodiče Willa Traynora a jejich vztahová propast), problémy vznikající z uplatňování a prosazování pouze svých individuálních zájmů (vztah Lou a jejího přítele Patricka, ale vlastně i snaha udržet Willa na živu i přes jeho výslovné a zjevné rozhodnutí a přání).

Jestli se „páně-darcyovský“ happyend v případě románu Jojo Moyes Než jsem Tě potkala koná nebo ne, bude už záležet na interpretaci každého jednotlivého čtenáře.

Autorka recenze: Eliška Bařinková

Will Traynor a Louisa Clarková jsou dvě úplně odlišné osoby. Louisa je spokojená ve svém životě, pracuje v kavárně již 6 let a ze dne na den dostává výpověď. Naštěstí ji majitel kavárny dává tři měsíční odstupné, ale i tak musí Louisa rychle najít kvůli rodině zaměstnání. Dlouho se jí nedaří nic najít, má malé zkušenosti a kavárny v okolí nikoho nehledají. Když to už málem vzdává, úředník jí nabízí místo pečovatelky u ochrnutého Willa Traynora.

Will Traynor miloval sport, adrenalin a dobrodružství. Miloval svůj život a žil ho naplno. Jednoho dne skončil na kolečkovém křesle a tím se mu zhroutil celý svět. Zanevřel na všechny, byl protivný a vzdával se. Dokonce se jednou pokusil o sebevraždu, nemohl snést svůj stav. 

Louisa jde k němu pracovat v době, kdy je Will již dva roky ochrnutý. Má porušenou míchu a nemůže hýbat větší částí těla. Do toho mu nefunguje termoregulace těla a může ho zabít sebemenší viróza. Louisa nemá s postiženými žádné zkušenosti a tak se bojí, jak to všechno zvládne. O Willovo zdraví se stará pečovatel Nathan, který se snaží ho povzbudit i psychicky a kamarádí se spolu. Louisa to nemá s Willem ze začátku jednoduché,Will je na ni protivný a nesnese její přítomnost. 

Jednoho dne Louisa vyslechne nechtěně rozhovor mezi Willovou matkou a sestrou a dozvídá se jaký je vlastně důvod, proč si ji najaly. Zvládne dál pečovat o Willa, i když se cítí podvedená a nemůže pravdu dál snést? 

Zamysleli jste se někdy nad tím, jak to musí být pro člena rodiny těžké? Já ano, mám v rodině postiženého a i když si myslíme, že děláme vše pro něho, tak to není úplně pravda. Nemyslíme na nic jiného než na něj, ale v určitých situacích řešíme hodně i sebe. Napadlo vás někdy zeptat se, co by chtěl? Aspoň tak se cítil Will, když se ho snažila rodina za každou cenu rozveselit.

„No, že jsi úplně stejná jako ostatní.“
„Co tím chceš říct?“
„Kdyby ses obtěžovala se mě zeptat, Clarková, kdyby ses aspoň jednou obtěžovala se se mnou poradit, než jsi naplánovala tenhle takzvanej prima výlet, mohl jsem ti to říct. Nesnáším koně a dostihy. Odjakživa je nesnáším. Ale tebe ani nenapadlo se mě zeptat. Rozhodla ses, co bys chtěla, abych dělal, a pak jsi to prostě zařídila. Udělala jsi to přesně jako všichni ostatní. Rozhodla jsi za mě.“
„Nechtěla jsem –“
„Jenže jsi to udělala.“

Kniha je popsána nejen z pohledu Willa, ale také z pohledu rodiny a pečovatelů. Zjistíme, jak je to těžké i z pohledu matky. Musí být těžké vidět jak vaše dítě nechce žít a stává se z něj mrzutý člověk, který vás jen odhání. 

Jojo Moyesová mistrně popsala detaily tohoto života a rozhodně to stojí za přečtení. Kniha je určena pro ty, které zajímá silný a neobvyklý příběh. Neobvyklý proto, že nevíte, jak to skončí a příběh vám dává nahlédnout do zcela jiného světa. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout a na konci mě kniha dostala. Plakala jsem a zanechalo to ve mě tolik pocitů! Určitě se ke knize časem vrátím a doufám, že se k nám dostane další z knih spisovatelky. Než jsem tě poznala není kniha jen o lidech s handicapem, ale je plná lásky, porozumění a napětí. 

Autorka recenze: Veronika Machýčková