...a postarej se o Elišku

Ale jednou maminka onemocněla. A nebyla to žádná obyčejná chřipka, rýma nebo něco podobného. Byla to moc ošklivá a nebezpečná nemoc. A tak se maminka snažila léčit, poslouchala doktory, zkoušela všechno možné, ale nedařilo se jí tu nemoc porazit. Byla pořád víc a víc unavená, měla míň a míň sil, ale co se nikdy nezměnilo, co nedokázala zničit ani ta ošklivá nemoc, to byla láska, kterou cítila ke své holčičce. I když už neměla žádnou sílu, pořád ji milovala, nejvíc ze všech na celém světě. Ale věděla, že nemoc vyhrává a že brzy navždycky odejde. „Jakože umře, mami?“ vyvalí Eliška oči. Ano, Eliško, věděla, že brzy umře,“ přikývnu a je mi těžko. „Ale to nejde, má přece tu holčičku. Co bude dělat bez maminky?“

Laura, mladá svobodná matka, pracující jako překladatelka, žije spokojeně s pětiletou dcerkou Eliškou. Jednoho osudného dne se její život zbortí jako domeček z karet, dozvídá se totiž krutou pravdu o svém zdravotním stavu. Naděje umírá poslední, říká se, ale Laura cítí, že boj s nemocí pravděpodobně nevyhraje. Mezi návštěvami nemocnice s dávkami chemoterapie se snaží všechen svůj zbývající čas věnovat Elišce. Potají jí píše dopisy, aby na ni měla dcerka po smrti vzpomínku. Lauře v její kritické situaci pomáhá nejlepší kamarádka Adéla, novinářka, pracující na plný plyn a žijící úplně odlišným životem než Laura. S postupným horšením svého zdravotního stavu pokládá si Laura nejtěžší otázku svého života…. Postará se Adéla po její smrti o Elišku?

Tato útlá knížka, ukrývající silně emotivní příběh, mě velmi oslovila, zasáhla a někdy doslova rozsekala, takže došlo i na slzy. Člověk si při čtení uvědomí, že se v podobné situaci může ocitnout kdokoli. Potom se vám problémy, které jste dosud řešili jako důležité, jeví jako prkotina. Máte totiž v zádech mnohem většího strašáka.

Autorka recenze: Šárka Fofoňková

* * *

...a postarej se o Elišku