Největší ponorka na světě

Přestože Adamek často ve svých dílech inklinuje až k magickému realismu, ponorka zde není jen nějaká metafora, ale skutečná sovětská podvodní ocelová bestie na zabíjení, jež svojí absurdní velikostí překonala i velké ego sovětské admirality, a proto nikdy za studené války nevyplula do ostré služby.

Po desítkách let rezivění v jednom severském přístavu ji Rusové nakonec odprodali do sběru jednomu obchodníkovi se starými loděmi. Právě je na cestě přes Atlantik do jednoho bezvýznamného belgického přístavu Saint-Francois-le-Móle, zvaného též jako městečko chudých.

A zde ponorka „Saratova“ naprosto zapadne. Stejně jako její absurdní bezvýznamnost, i městečko je autorem zaplněno množstvím absurdních postav a postaviček tvořících jedinečný kolorit tohoto ekonomicky upadajícího místa na zemi.

Tuláků, zkrachovalých existencí a jiných pábitelů, kteří se do Saint-Francois-le-Móle stáhli z celého světa, aby zde mohli žít své životy a sny ze sociálních dávek. Je to např. lexikolog Max, žijící pouze v schizofrenním světě jmen a hesel, mladičká krásná Kim, kurva, která chce šlapat z nenávisti ke svým milionářských rodičům, opilecký lodní kapitán Tone nesnášející ženy, beznadějně zamilovaný Gil, vykrádající pro svoji bláznivou lásku i banky, či snad Sioum, drsný Uzbek fascinovaný mocí „Saratova“ s jejím zapomenutým zkázonosným nákladem v podpalubí.

A v tomto světě ztracených existencí se odehrává napínavý příběh podivného únosu, nesmyslných akčních plánů a vydírání vzniklých při alkoholových orgiích především v pověstné bývalé rybářské krčmě U Medúzy, kterou nezvykle vede malá, snědá a oplácaná ženština přezdívaná Násoska.

Kniha jenapínavá pro bezprostřední nápady a činy protagonistů, vtipná pro jejich absurdní postavy, jímavá pro jejich sny a svébytnou dobrotu v jednání. Poetický „thriller plný bolestivé krásy prosté lidské soudržnosti“, ve kterém hrdinové pro své sny zabíjejí a umírají.

„Největší ponorka na světě“ patří jednoznačně k tomu nejlepšímu a nejzajímavějšímu, co se letos objevilo na našich knižních pultech. V ediční řadě POP (populární psaní k odpočinku i zábavě) vyšlo v roce 2012 v překladu Tomáše Kybala.


Autorem recenze je Bohdan Volejníček

Přidat komentář