Musela jsem zemřít. Má cesta od nemoci k opravdovému uzdravení

Musím říct, že knížka hodně překonala moje očekávání. Příběh Anity je zajímavý především kvůli kontextu, který předcházel jejímu zážitku a který pak následoval. Navíc její případ vyrazil dech všem lékařům, kteří se s ním seznámili, a opět o kus posunul hranice toho, co lékařská věda považuje a prohlašuje za ještě možné a už nemožné.

Anita dostala rakovinu. Rakovina se zhoršovala. Anita je z indické rodiny a žila v Číně. Jakmile se dozvěděla o nemoci, začala proti ní bojovat všemi alternativními východními i západními metodami a skutečně se jí podařilo nad rakovinou téměř zvítězit, jenže jakmile najela zpět do každodenních kolejí, nemoc udeřila s ještě větší vehemencí. Došlo to tak daleko, že skončila na lůžku, polomrtvá s kyslíkovou bombou, až jí začaly vypovídat orgány a Anita upadla do kómatu. Lékaři jí nedávali sebemenší šanci. Její tělo bylo plné nádorů, z nichž největší dosahovaly velikosti citrónů. Byla v kómatu asi 20 hodin a během té doby se nacházela mimo své fyzické tělo. Tam pochopila, jak si nemoc sama způsobila a že pokud se s tímto uvědoměním vrátí, opět se uzdraví, aniž by pro to musela cokoliv udělat. Anita se vrátila a za pár týdnů nebyl v jejím těle jediný nádor.

Poselství, které si přinesla z onoho světa a které kompletně uzdravilo její skrz na skrz nemocné tělo v rekordním čase, se týká nás všech, je prosté a přesto tak silné. Je tak prosté, že na něj často zapomínáme i my, kteří si myslíme, že už žijeme dobrý a duchovní život. Ta knížka se mě hluboce dotkla. I když je obsah jejího příběhu dost odlišný od příběhu Louise L. Hay, řekl bych, že tahle knížka je volné navázání na stěžejní myšlenku z knihy Miluj svůj život. Miluj svůj život přináší ohromné pochopení nemoci, Musela jsem zemřít toto pochopení posouvá o stupeň výš.

Kniha i autorka jsou mi sympatické také proto, že z jejího příběhu je cítit, že v žádném případně netoužila po popularitě nebo na svém zážitku vydělat. Sláva a věhlas, které se jim oběma dostalo, jí vlastně zaťukaly na dveře a všechno se událo tak nějak samo. I v tom je kouzelné poselství tohoto příběhu – když se má něco stát, tak se to stane a nemusíš pro to udělat nic, jen reagovat na to, co k tobě přichází!

Doporučil bych tuhle knížku komukoliv, zdravému i nemocnému, věřícímu i nevěřícímu. Vždycky, když už si myslím, že mě žádná další knížka nemůže překvapit, přijde nějaká nová, která zahraje na strunu, o které jsem ani netušil, že existuje. Prostě moc a moc a moc a moc a moc vám tu knížku doporučuju. Mnohem víc než o nemoci nebo klinické smrti je především o životě a ten se týká nás všech! ;-)

Jan Menděl

Anita Moorjani pochází z duchovní Indie. Vyrůstala v kulturně pestré rodině, která nechala své děti vzdělávat v britských školách, kde se střetly s křesťanstvím. Jenže pro ně byla připravena jiná dráha – hinduismus. S tím jsou spjaté nejen přednosti, ale i povinnosti.

Ženy mají svoje bytí předurčeno. Musejí poslouchat otce, který jim vybere manžela, ale také svého manžela, který o všem rozhoduje. S tím se ale Anita nehodlá smířit a uvědomí si při jedněch zásnubách, že ona to tak nechce.

Jenže jak se k ní zachová tradiční indická společnost, která není na odpor emancipované ženy zvyklá? Otočí se k ní zády i nápadníci?

Kdepak. Anitě se podaří najít svého milého, který nechce uťáplou manželku v kuchyni, ale někoho, kdo se umí vzepřít. Anita Dannyho zbožňuje, i přestože nemůže mít vlastní děti. Postupně však zjišťuje, že kolem ní umírají milující lidé – její kamarádka, otec, švagr…

A teď nemoc napadne i Anitu. Lékaři jí dávají pouhé tři měsíce života. Jak s ním naloží? Bude bojovat o každičkou hodinu svého bytí?

*

Po celou dobu, co jsem s tím mužem byla zasnoubená, jsem doufala, že se pro ně j a jeho rodinu dokážu změnit. Snažila jsem se stát se někým, koho hrdě mohli nazývat manželkou a snachou. Bohužel jsem jim však opakovaně způsobovala rozčarování a nenaplňovala jsem jejich očekávání. Zoufale jsem je chtěla potěšit, ale bylo pro mě těžké soustředit se na tradiční povinnosti, protože jsem byla neklidná a toužila jsem jít za svými sny.
Tolik jsem sama sebe zklamala. Ptala jsem se: Proč je to pro mě tak těžké? Co je to se mnou? Ostatním to jde tak snadno. Lidé se zasnubují, vdávají a žení běžně, včetně mých přátel! Proč mám s tou představou takový problém? Cítila jsem se bezmocná a k ničemu.

…

Následujícího rána, druhé února, jsem neotevřela oči. Měla jsem prý obrovský, oteklý obličej, stejně jako nohy, paže i ruce. Danny se na mě jen podíval a okamžitě volal lékaře. Ten mu nařídil, ať mě bez prodlení přiveze do nemocnice.
Blížil se konec mého boje s rakovinou.

*

Není mnoho lidí, kteří by se ze dne na den vyléčili z rakoviny natolik, aby v nich na ni nezbyla ani památka. Ale Anita měla opravdu takové štěstí a vypráví o tom, jak se cítila mimo reálný svět, co prožívala, co vnímala a jak se vrátila nazpět. Nejen že si vážila každého dne, ale všímala si takových všedností, kterých si mnozí dnes nevážíme. Zažeňte svůj strach a bojujte!

Autor recenze: Josef Němec