Nostradamova závěť

Ale minulost máme společnou. Historii.
Tu, kterou známe.
A tu, o které nikdo z nás neví.
(str. 279)

Začalo to jako obyčejná přednáška slavného specialisty na šifrovací kódy o ještě slavnějším věštci, který se občas sekl o pár let. To už tedy znamená, že věštec nebyl, ne? Přesto, když se jedná o historii, každičké vlákno, které je k dispozici, může pomoct objevit něco nevídané hodnoty. Tento věštec - Nostradamus - po sobě zanechal šifrovaný dopis, ve kterém se zmiňuje o Arše úmluvy i Alexandrijské knihovně. Někteří věří, že mluví pravdu, jiní věří, že to jsou výmysly. Zas tak velkou váhu Nostradamova slova nemají. Přesto odhalení toho dopisu s sebou přineslo události, které jsou přinejmenším alarmující. Například únos toho šifrovacího profesora i s jeho synem, odstranění originálu toho dopisu. Co jen to může znamenat?

Hlavním hrdinou je Bjørn Beltø, který už rozlouskl pár historických záhad, teď na naléhání ženy, které unesli manžela i syna, svoluje, že se pustí i do tohoto zašifrovaného případu.

Nostradamova závěť je rozhodně dílem pro každého fandu Indiany Jonese a jemu podobných. Ti, co opravdu čtou, co je v knize napsáno, se mohou i něco přiučit, ale varuji ty, co čtou "dutě" slovo od slova a všechno berou jako fakt. Tato knížka je sice postavena na pevných základech historie, ale skulinky jsou vyplněny fikcí. Snadno se tak může stát, při troše nepozornosti, že si zaměníte pár virtuálních pojmů za ty skutečné, a když to budete prezentovat někde na veřejnosti, třeba přijdete k dějepisně trapné situaci. I když bylo jasně dáno, co je smyšlené, přesto jsem si autora kontrolovala. Chtěla jsem vědět, nakolik se pravdy držel. Od všech možných letopočtů přes postavy až po výňatky z velmi starých knih. I když mě dějepis velmi baví, jsou věci, o kterých jsem neměla ani páru a Egelanda kontrolovala googlem. Hrála jsem si na milého špióna. Výsledek byl velmi uspokojivý. To, co má být pravdivé, pravdivým je. Zajímalo by mě, jak dlouho tu knihu psal, jak dlouho strávil v různých knihovnách, než nastudoval ty střípky historie, které zadaly základ jeho dobrodružnému příběhu.

Čas je jako písek mezi prsty. Můžeme vzpomínat na všechno, co bylo, a představovat si, co přijde. Ale pro každého z nás je čas vír, ve kterém jsme uvězněni a který nás vtahuje stále hlouběji a hlouběji. Až do chvíle, kdy už čas nebude.
(str. 40)

Moc mě to bavilo, opravdu moc! Jako by to ani nemělo celých šest set stran. Nechybělo tomu nic - napětí, šifry, historie, akce, prvky lásky i humoru.

Jen jednu vadu jsem našla, a ta byla natolik fatální, že jsem si nezvykla až do konce. Celý příběh byl psán tak, že hlavním aktérem byl Bjørn, ale, aby čtenáři nebyli ochuzeni o dění v jiné sféře, unesený profesor tam měl taky své příběhy, a to v průběhu celé knihy. V jeho částech CHYBĚLY uvozovky v přímé řeči. To bylo k zbláznění, nevěděla jsem, jestli si mluví jen ve své hlavě nebo ne... to je ale JEDINÉ minus.

Doporučuji všem, kteří si chtějí odpočinout od typických thrillerů, ale touží po opravdovém historickém dobrodružství! Já sama jsem se utvrdila, že severští spisovatelé jsou boží a zrovna od tohoto si chci přečíst i další díla...

Autorka recenze: Katka Pavlíková
http://spacewithbooks.blogspot.cz/