Sněhulák

Na hlavní město Norska se právě snáší zima a první sněhové vločky. Příběh začíná tajuplným zmizením Birte Beckerové, manželky a matky malého synka, která si po příchodu domů všimne sněhuláka před svým domem. Nikdo ale netuší, kdo ho tam postavil a kdy, a jeho děsivé oči jako by jejich dům sledovaly. Ráno Birte záhadně zmizí a jedinou stopou je šála, omotaná kolem krku toho děsivého sněhuláka.

Případ dostane na starosti právě detektiv Harry Hole, který záhy zjišťuje, že podobných zmizení se událo víc, a že Birte určitě není první. Už předtím totiž zmizely jiné ženy, které měly rodinu, také byly vdané a navíc se tak stalo na začátku zimy, kdy napadl první sníh.

Samotná krimi série je pojata zcela volně, jednotlivé knihy na sebe v podstatě nijak nenavazují, ovšem spojuje je právě postava, Harryho Holea, osamělého policisty, který poměrně často sklouzává k alkoholismu a jemuž se v osobním životě příliš nedaří. Tato postava je naprosto specifická a pro mě osobně bylo dosti těžké se s ní ztotožnit a získat k ní, byť sebemenší, sympatie. Krom toho v některých případech jedná sám vyšetřovatel poměrně nelogicky, ale je možné, že se jedná o autorův záměr.

Zpočátku Nesbø zavalí čtenáře několika dějovými liniemi, ve kterých jsem měla trochu problém se orientovat, ale nic závažného to nebylo a o překombinovasti snad ani nemůže být řeč. Zhruba od poloviny knihy pak lze další vývoj tak trochu předvídat a čtenáři se naskytne i tip na samotného pachatele, což ale textu vůbec neubírá na poutavosti a především napětí. Některé ze scén působily přímo děsivě a závěrečná část knihy byla sice lehce přehnaná, nicméně zcela strhující.

Jak už bývá u Nesbøvých knih zvykem, není věnována příliš velká pozornost charakteristikám postav, což mně docela vadí. U mnohých jiných krimi thrillerů čtenář nemá díky podrobnějšímu popisu charakteru problém vcítit se třeba i do kůže masového vraha. U knih Jo Nesbøa se mi to zatím ještě nestalo.

I přesto mohu s jistotou Sněhuláka označit za nejlepší knihu, jakou jsem doposud od tohoto autora četla, a vřele ji všem doporučit, až už v prvním, nebo druhém, paperbackovém, vydání.


Autorkou recenze je Andrea Štydlová

Přidat komentář

V nové knize Jo Nesbøa se opět setkáváme se známým vyšetřovatelem Harry Holem. Sněhulák je už sedmým dílem krimi série tohoto spisovatele, jejíž díly na sebe volně navazují. Jestliže tohoto autora ještě neznáte a rádi byste od něj něco přečetli, klidně můžete začít Sněhulákem, ale spíše doporučuji sáhnout po Netopýřím muži, kterým celá série začíná.

Coby dějiště Sněhuláka bylo vybráno hlavní město Norska, Oslo, a to v období listopadu, kdy ponurý podzim pomalu končí, na jeho místo nastupuje zima a s ní první sníh.

Vše začíná podivným příběhem rodiny Birte Beckerové, která se jednoho večera vrací z práce domů. Na zahradě před jejich domem stojí sněhulák. Svého manžela i syna za něj hned po příchodu domů pochválila, ti ale o jeho existenci nic neví. Netuší, kdo ho tam postavil a kdy, ale z jeho černých očí, které jsou upřeny přímo do oken jejich domu, jde strach.

Dalšího rána Birte beze stopy zmizí a zbude po ní jen její šála, omotaná kolem krku záhadného sněhuláka.

Případu se opět ujímá Harry Hole, detektiv, kterého známe již z předešlých Nesbøho knih, a Katrine Brattová. Případ se před nimi začíná otevírat a oni zjišťují jeho souvislosti s jinými podobnými nevyjasněnými vraždami, spáchanými v minulosti. Vždy se jednalo o ženy, které měly rodinu, a které zmizely v okamžiku, kdy napadl první sníh. Vrah své oběti vraždí s naprostou vynalézavostí a nekompromisností. Oběti nemají žádnou šanci na záchranu.

Nesbø nás navíc stále zavádí na falešné stopy a pohrává si s naším úsudkem. Když už si čtenář je téměř jistý závěrem, zjistí vzápětí, že si s ním autor jenom šikovně pohrál a dostal ho opět do slepé uličky.

Někdy je ale snaha o tuto hru až průhledná a čtenář ji snadno prokoukne. Nesbø se ve Sněhulákovi např. snaží podsunout čtenáři možného pachatele tím způsobem, že hlavní vyšetřovatel nad osobou sám váhá, nedůvěřuje a podezírá ji. Snad každý ze čtenářů ale musí tušit, že je to ze strany spisovatele jen nešikovně nasazená falešná stopa.

I ve Sněhulákovi můžeme současně sledovat vztah Harryho a Ráchel. K úplné harmonii vztahu schází snad jen více společného času a omezení Harryho pití alkoholu. Ani jedno z toho však nadějně nevypadá.

Velmi oceňuji to, že tahle detektivka (i přes téma a žánr víc než vážný) je protnuta několikero vtipnými poznámkami hlavně jedné z postav. Právě humor je tím, co Sněhuláka mj. vyzdvihuje nad ostatní knihy téhož žánru.

Příběh mě neustále držel v napětí a posledních pár stránek se závěrečnou scénou jsou přímo strhující! Jo Nesbø si zkrátka udržel svůj standard a dokázal, že mezi nejlepší autory tohoto žánru se neřadí nadarmo. V mém osobním žebříčku se Sněhulák zařadil mezi nejlepší knihy Jo Nesbøa společně s Lovci hlav a Pentagramem.


Autorkou recenze je Šárka Horáková

 

Přidat komentář

Sněhulák (orig. Snømannen, 2007) je v pořadí už sedmou knihou s tímto svébytným kriminalistou v hlavní roli. Děj nás zavede na počátek listopadu, kdy se už zima hlásí o slovo a z nebe padá první sníh. V noci zmizí z jednoho domu žena.

Nic tak neobvyklého, děje se to často a většina takových se do několika hodin objeví a vrátí. Ale ona ne. Jen před domem jako vzpomínku někdo postavil sněhuláka, s její šálou kolem hlavy.

Za pár dní z nedalekého statku v lesích zmizí další žena. A opět se v lese za statkem najde sněhulák. Jenže teď je jasné, co se s tou ženou ze statku stalo, policistům stačí se podívat na toho sněhuláka, pokud mají silný žaludek.

Co ale tyto ženy mají společného? Obě jsou vdané, obě mají děti a nijak zajímavý život. Přesto nějak lákají vraha. Harry Hole si je jistý, že je to sériový zabiják, který rozhodně vraždil i v minulosti, a určitě bude pokračovat. Jenže jaký je jeho vražedný vzorec?

Nesbo vytvořil vskutku mrazivý příběh, který svojí surovostí a chladnou bestiální logikou vraha jakoby vrátil do krimithrilleru prvky z dneska už kultovních základů tohoto žánru jako „Mlčení jehňátek“ od R. Harrise či „Mesiáš“ B. Starlinga.

Nemusel přitom ani detailně popisovat činy, Nesbo dokázal jednou až nevinně znějící větou čtenáři zastavit na pár sekund dech:

Chlapec opět něco pronesl a Sára mrkla do zrcátka… Trhla sebou, jakmile pochopila, že se naklonil dopředu mezi sedadla. Jeho šepot se jí ozval suše těsně u ucha. Jako by bylo důležité, aby je nikdo jiný neslyšel. „Umřeme.“ Nebo o pár stran dále: Protože teď to ví. Že už žádné potom nebude. „Začneme?“ otázal se hlas měkce.

Příběh má své přesné tempo, případ se nikdy nezdá jednoznačný, a co se zdá z počátku červené, je nakonec bílé. Když k tomu připočteme i postavu Harryho Hola, arogantního a sebestředného chlapa, který mile překvapil svým závěrečným přístupem ke spravedlnosti „oko za oko, zub za zub“ , je kniha skvělým aspirantem na nejlepší krimi či thriller na letošním knižním trhu.

„Sněhulák“ byl mojí první detektivní knihou od J. Nesba, a i když jsem neznal nic z předešlých případů, mohu jen konstatoval – prvotřídní krimithriller.


Autorem recenze je Bohdan Volejníček

Přidat komentář