Broskve pro otce Francise
| Nakladatel: | Knižní klub (EUROMEDIA GROUP, a.s.) | |
|---|---|---|
| Jazyk: | česky | |
| Pořadí vydání: | 1. | |
| Rok a měsíc vydání: | 2013/08 | |
| Počet stran: | 432 | |
| Typ, vazba: | Kniha, pevná | |
| Formát, hmotnost: | 137 × 207 mm, 412 g | |
| Více podrobností | ||
| Běžná cena: | 349 Kč |
|---|
Informace o dostupnosti
Zboží bohužel momentálně není skladem. Pokud chcete být emailem informováni o jeho naskladnění, klikněte na tlačítko "Sledovat titul" a zadejte svou emailovou adresu. Poslední změna: 19.04.2024 13:42 |
||||
- Sledovat titul
- Recenze (0)
- Odkazy a akce (0)
- Komentáře (0)
Anotace
Vianne Rocherová se vrací! Hrdinka románů Čokoláda a Krysařovy střevíce žije spokojeně v Paříži spolu s Rouxem a dcerami Anouk a Rosette, přesvědčená, že konečně nalezla způsob, jak překonat svůj neklid a neustálou touhu po změně – jak se usadit. Vše ale vezme za své ve chvíli, kdy Vianne dostane dopis od kamarádky Armande, v němž píše, že vesnička Lansquenet bude Vianne brzy zase potřebovat a zve ji k návštěvě – i kdyby jen měla položit květiny na její hrob. Armanda už je totiž osm let po smrti…Specifikace
Název: Broskve pro otce Francise
Originální název: Peaches for Monsieur le Curé
Autor: Joanne Harrisová
Překladatel: Marcela Nejedlá
Titul je zařazen do žánrů:
ISBN: 978-80-242-4123-4
EAN: 9788024241234
Objednací kód: -
Hodnocení a komentáře
Titul ještě nikdo nekomentoval, buďte první.
Přidejte svůj komentář
Ukázka z textu
Pospěš si, pospěš si. Zase ten hlas.
Čí je? Můj vlastní? Armandin? Nebo je to hlas měnícího se větru, který vane tak mírně, že někdy skoro uvěřím, že úplně ustal?
Tady, v poslední části naší cesty do Lansquenetu, je silnice lemovaná pampeliškami, většina z nich už odkvétá, takže je vzduch plný lehoučkých zářivých částiček.
Pospěš si, pospěš. Reynaud říkával, že když necháte pampelišky, aby se rozsemenily, dostanou se příští rok všude – podél cest, na krajnice, do květinových záhonů, vinic, hřbitovů, zahrad, dokonce i do prasklin v chodnících – takže během jednoho roku, možná dvou, nezůstane nic než pampelišky, rozlezou se po celém kraji, hladové, nezničitelné…
Francis Reynaud nenáviděl plevel. Ale já jsem měla vždycky ráda pampelišky, jejich veselé tvářičky, lahodné listy. Ale nikdy jsem neviděla, že by jich tu rostlo tolik. Rosette je ráda trhá a rozfoukává semínka do větru. Příští rok…
Příští rok…
