Záchranný člun

Vyprávění Grace Winterové, jež se po svatbě vydá s manželem, bohatým obchodníkem Henrym na obřím zaoceánském parníku Císařovna Alexandra do New Yorku. Parník se začne po výbuchu na lodi potápět a Henry sežene pro Grace na poslední chvíli místo v záchranném člunu. Ten je ale přeplněný, už se spouští na vodu, ale díky Henryho přímluvě ho ještě vytáhnou a Grace nastoupí. To je naposledy, co uvidí svého manžela naživu. Člun musí rychle opustit vody poblíž parníku, všude je panika, strach, bolest, ranění, mrtví.

Nastává krutá realita. Všechno co mají pasažéři na člunu je jejich holý život. Den plyne po dni, každičká vteřina, minuta, hodina se nekonečně táhnou a naděje na záchranu je v nedohlednu. Všude okolo je oceán, na zaoceánském parníku tak lákavý, dobrodružný, bezpečný, na malém člunu se z něj stává smrtící chřtán. Zachovat si duševní rovnováhu je prakticky nemožné, někteří z pasažérů zešílí, jiní jsou na pokraji zhroucení, chybí dostatek vody, prakticky není co jíst, kde se schovat před sluncem a všude okolo jen voda, voda, voda. Slaná, nepoužitelná pro pití.

Pro zachování jisté spravedlnosti je nutné vytvořit systém pro přežití – příděly vody i jídla, místo pro spaní i toaletu, hlídky, střídání – to vše se povede hlavně díky Johnu Hardiemu, jedinému členu posádky z Císařovny Alexandry na záchranném člunu, který se ujme velení. 

Už od samého počátku příběhu je jasné, že na člunu je moc lidí a před nadcházející bouří je třeba odlehčit náklad – někdo se musí obětovat, jinak zemřou všichni. V drsných podmínkách se odhalí charaktery, osobnosti, profily, nikdo nedokáže neukázat svou pravou tvář. Začíná psychologický boj na život a na smrt. Na koho padne los? Obětuje se několik mužů, avšak jedna z vůdčích osobností na člunu, paní Grantová, a její přítelkyně Hannah jsou rozhořčeny ze stále drsnějšího zacházení ze strany pana Hardieho. Po krátké roztržce, do které se připlete i Grace (po celou dobu spíše nenápadná, snažící si zachovat zdravý rozum a přežívající i díky silné vůli, vzpomínkám na Henryho a rodinu a představám o vysněném životě, k nimž se utíká) hodí všechny tři dámy lodníka přes palubu.

Po několika dalších dnech jsou pasažéři člunu zachráněni a tři dámy ze člunu jsou postaveny před soud. Na čí straně je vina? Kdo má právo soudit? Pasivní muži, kteří se nijak neangažovali a ničím nepřispěli k záchraně kohokoliv? Jsou vini ti co přežili? Nebo jen paní Grantová, jejíž laskavá slova a otevřená náruč, rázné vystupování a přijmutí odpovědnosti za bezmocné lidi na člunu se nakonec ukážou jako důležité – nestačí prostě jen to, že přežili aspoň někteří? Soudí ti, kdo stáli na bezpečné zemi, měli jídlo i pití a nebojovali v podmínkách k zešílení o přežití?

Autorkou recenze je Lucie Bednářová

 

Přidat komentář