Bílý kůň

Svět podle autorčiných představ se pomalu začíná hroutit. Nejprve čínským zásahem totálně zkolabuje internet a informace jsou nedostatkovým zbožím. Poté svět vstoupí do války kvůli ovlivňování počasí. Na frontách umírají lidé po desítkách milionů. Ale stále to není dost. Musí přijít virus zvaný Bílý kůň, a ten doslova zkosí celé lidstvo. Těch pár procent lidí, kteří přežijí, ale většinou zmutují v cosi, co člověka už připomíná je velmi vzdáleně.

Hrdinkou příběhu této postapokalyptické vize je třicetiletá Američanka Zoe, mladá vdova bez nějaké vize lepší budoucnosti – dříve byl život nudná samozřejmost. Nyní je tato obyčejná uklízečka na cestě přes Evropu, a to z jediného důvodu – teď nechce nic než přežít. Když totiž kolem život zmizí jako mávnutím kouzelného proutku zlé čarodějky, ona najednou objevuje jeho smysl, jeho krásu v podobě sounáležitosti k někomu. Něco, co snad zase po letech připomíná lásku.

Příběh je psaný ve dvou časových rovinách, kterýma autorka dokonale skloubila minulost se současností děje. Jednotlivé kapitoly jsou jednoduše členěny na TEHDY a TEĎ – tedy na příběh z doby, kdy se svět teprve začínal hroutit, a na aktuální dobu, kdy Zoe je na cestě do Řecka za svým nejasným cíle a s tajemstvím, které nám postupně odhalí. Středobodem příběhu je právě Zoe, postava, kterou Adamsová dokázala dle stylu moderní temné fantastiky či hororu, mistrovsky vytvořit.

Zlem už není něco nadpřirozeného, ale zrůdou je především člověk. Toto nalezneme hlavně v postavě tajemného sadisty přezdívaného pouze Švýcar. A pak je to postupná cesta od normality až k hranicím šílenství. Přesně jako v případě Zoe, nejprve téměř bezradné ženy, které neví kam nasměřovat svůj život, a v konci až fanaticky odhodlané bytosti, jenž pro svoje přežití je schopna vraždit.

Pokud si myslíte, že knihu napsala ženská autorka a já v textu připomínal slovo láska, nenechte se svést k myšlence, že se jedná o nějaký sentimentální románek. Adamsová vytvořila drsný a krvavý příběh, přesně jako je její svět na konci času.

Místy až doslova šokuje nečekanou brutalitou a šílenstvím – „Ačkoliv se snažím, nemůžu nahrnout její mozek zpátky do lebky. Dělám co můžu …, … kýchne: „Alergie“. Alergie to není…Tasí pistoli, vloží si jí do úst a stiskne spoušť. Prásk! Jenom tak. Lebka se roztříští, mozek se rozprskne do všech stran.“

Nebudu tvrdit, že Alex Adamsová svým prvním románem z chystané trilogie vytvořila dílo, které směle může konkurovat postkatastrofické klasice jako „Svědectví“ od Kinga, či „Cestě“ od McCarthyho, přesto jim ale určitě výborně sekunduje.

Autorem recenze je Bohdan Volejníček

Přidat komentář

Knižní debut Bílý kůň mladé autorky Alex Adams ihned po vydání na čtenáře velmi zapůsobil a strhl tak na sebe opravdu slušnou pozornost. Není se čemu divit, post-apokalyptické příběhy jsou hodně oblíbené a Bílý kůň takovým příběhem je. Odehrává se v blíže neurčené, ale nepříliš vzdálené budoucnosti, kde všechno vypadalo docela normálně, ale pak vypukla epidemie nemoci, která byla později pojmenována Bílý kůň. Ano, jistě, podobných námětů tady byly mraky, ale na druhou stranu to jsou věci, které neomrzí. Všichni se bojíme, že se jednou věda obrátí proti nám a zničí lidstvo a nejspíše proto o tom lidé tak rádi čtou.

Po vypuknutí Bílého koně začali lidé samozřejmě umírat a to ve velkém. Anebo se změnili. A pak je tady ještě hrstka imunních, mezi které patří i hlavní hrdinka příběhu Zoe, která putuje světem a usilovně se snaží přežít. Ona ale ví víc, než kdokoli jiný…

Knížka je rozdělena do klasických očíslovaných kapitol, ale kromě toho se dělí ještě na části „Teď“ a „Tehdy“. Je to docela nezvyklý způsob, autorka neustále skáče mezi minulostí a současností a čtenář se musí rychle zorientovat. Nicméně, nemyslím si, že by to bylo nějak těžké. Naopak, je to zajímavé oživení a příběh tak výtečně plyne. Obě části jsou navíc pro vývoj příběhu velmi důležité a autorka si s tím dobře poradila. Postupně odkrývá tajemství okolo vypuknutí choroby tak, že čtenář je v neustálé nejistotě a napětí. Rozhodně nikdy neodhalí příliš najednou, spíše naopak. Já jsem byla po většinu čtení pořádně zmatená a už jsem se bála, že si vysvětlení a odhalení nechá Adams na další díl. Naštěstí se tak nestalo a v závěru knihy byla většina tajemství odhalena a vysvětlena. A byl to takový závěr, že jistě nejsem jediná, komu z něj spadla čelist.

Alex Adams má očividně také hodně silný žaludek a se svým příběhem a postavami se rozhodně nemazlí. Proto i čtenář by měl být silnější povahy a musí počítat s nějakými těmi krvavými a občas i pěkně drsnými až nechutnými scénami. V některých chvílích mě až zaráželo, s jakou lhostejností popisuje tak děsivé scény – děj běží, vy čtete a najednou se stane něco tak nečekaného a drastického, že málem přestanete dýchat, ale přitom je to popsáno tak, jako by jenom začalo pršet. To je na knížce opravdu zvláštní. Místy mi díky tomu připomněla jinou podobnou knížku a to Cestu (Cormac McCarthy).

Jedná se zkrátka o příběh, který by vám neměl uniknout. Je napsaný více než zajímavě a neotřele, děj se odvíjí přesně tak, jak by měl a člověk se ani nemá šanci začít nudit, protože se tak urputně touží dobrat pravdy. Knize nechybí pořádná dávka napětí, akce a tajemna, ale ani city a romantika nejsou opomenuty. To vše navíc doplňuje skvělá pochmurná atmosféra post-apokalyptického světa, kterou se autorce skutečně podařilo vytvořit více než uvěřitelně. A i za to dokonalé finále si knížka zaslouží pochvalu. Takže pokud hledáte nějaký nový a zajímavý post-apo příběh, něco na způsob výše zmiňované Cesty, tahle knížka může být ideální a měla by vás zaujmout.

Bílý kůň je prvním dílem chystané trilogie a druhý díl s názvem Rudý kůň vyjde na podzim 2013 u nakladatelství Domino.

Autorka: Bára Kuzniková

Přidat komentář