Hříšná touha

Hříšná touha je trochu neobvyklá tím, že uvádí pohledy dvou hrdinů. V tomto smyslu trochu připomíná knihu Hvězda naděje, kde můžeme sledovat pohledy hned několik hrdinů. Osobně se mi tento styl moc nezamlouvá. Více oceňuji jeden pohled jednoho hrdiny, byť by nebyl zrovna kladný. Více hlavních hrdinů na mě působí spíše rušivě, ovšem je to čistě subjektivní názor a rozhodně víc hrdinů nepokládám za něco, co by se Hříšné touze dalo vytknout.

Román je nabitý vším, co naplňuje život současných studentů. Díky stránkám Hříšné touhy se znovu ocitneme na střední škole,  zažijeme problémy se studiem, budeme řešit maturitu, poslouchat muziku a scházet se s přáteli, ale především prožívat opravdovou lásku...

...přesně, jako Daniel, první z hrdinů knihy. Druhým hrdinou je dívka Sára. Tito dva spolu chodili celé čtyři roky na stejné gymnázium, znali se, ale protože každý z nich chodil do jiné třídy, spíš se míjeli než setkávali.

Daniel mi připadal jako sympaťák a rozhodně jsem se sžila spíš s ním, než se Sárou, což asi dokazuje jednak mistrnost Lenky Lanczové v popisu pocitů i druhého pohlaví a pak asi taky to, že Daniel byl víc "klaďas" ve srovnání se Sárou.

Dan je typický mladý kluk. Má normální zájmy, spoustu kamarádek i kamarádů, se kterými rád tráví volný čas. Žije hudbou, která ho skutečně moc baví. Dohromady mu vlastně nic neschází a žije spokojený život. Tedy až na to, že ho dívka jeho snů přehlíží.

Sára mi až tak sympatická nebyla. Je spíš introvertní a hlavně má jednu vlastnost, která není sympatická snad nikomu- povýšenost. Moc přátel nemá především díky své uzavřené povaze a vlastně je ani nevyhledává. Není toho málo, v čem se od Daniela odlišuje. Dalším rozdílem je i to, že je Sára narozdíl od Daniela zadaná. Jejím největším přáním je dostat se po maturitě na vysokou školu a změnit tím svůj život.

Velká změna nastane právě ve čtvrtém ročníku gymnázia. Týká se samozřejmě jak Daniela, tak Sáry. Na první pohled je všechno jednoduché, ovšem zdání klame. Příběh velké lásky, touhy někoho milovat, rozhodně nekončí happyendem, jako většina knih Lenky Lanczové. Ani to však nijak nedegraduje tuto knihu! Spíš právě naopak tento fakt dodává na realističnosti celého příběhu. Málokdy totiž podobný příběh končí šťastně.

Hříšnou touhu považuji za velmi zdařilou. Není sice tím nejlepším, co jsem od autorky četla, ale do toho nejhoršího má hodně daleko. Rozjezd příběhu je spíše pozvolný, ale postupně graduje a konec je trochu drsnější a navíc otevřený. Přiznám se, že stále čekám na jeho pokračování!

Autorkou recenze je Lucie Horáková

Přidat komentář