Povídání o pejskovi a kočičce

Velice populární je pečení dortu, které přešlo do všeobecného povědomí a obrat že je něco jako když pejsek s kočičkou pekli dort, není třeba nikomu dvakrát vysvětlovat. (…dali tam hlavu z husy, sladkou smetanu, hlávku zelí, pepř, cukr, myš…   …..jen chleba tam nedali, protože pejskové a kočičky chleba zrovna tuze moc rádi nejedí. …). Prostě mišmaš.

Toto nové vydání obsahuje oproti těm starším navíc i kapitolu o tom, jak pejsek s kočičkou slavili 28. říjen. Po únorovém puči v roce 1948 byla totiž tato kapitola jako ideově nevhodná vyřazena.

Josef Čapek použitím specifického jazyka a bravurním (přitom jednoduchým) vykreslením charakterů obou hlavních protagonistů vyladil jemné nuance příběhu a zajistil mu nesmrtelnost. Vždyť kdo spočítá kolik dětí Čapkova zvířátka potěšila  a kdo odhadne, kolik jich ještě v budoucnosti potěší.

Moc pěkná je „pohádka v pohádce“ kdy si v jedné z kapitol pejsek poraní packu a kočička mu vypráví pohádku O pyšné noční košilce, aby zapomněl na bolístku. Ta patřila u mých dětí k nejoblíbenějším, stejně tak ale měly rády i zajíce – posměváčka, roztrhané pejskovy kalhoty zalátané dešťovkou a lov myší s taneční vložkou.

Svět pejska a kočičky je výletem do světa dětí i pro dospělé a není divu, že se kniha drží na špici čtenářského zájmu již celá desetiletí.

Pejsek a kočička se dostali i na televizní obrazovky, pohádky namluvil Karel Höger svým nezaměnitelným sametovým hlasem („Hehe!“ Zasmál se zajíc. „Ten pejsek má jedno ucho nahoru a druhé nakřivo!“ A udělal to po pejskovi!) a vdechl život i zvukové podobě tohoto literárního skvostu.



Autorkou recenze je Iveta Filanderová

Přidat komentář