Jarní měsíc

Zvítězí láska nebo rozum? Vybere si Indiana lidi nebo vlkodlaky?

Indiana, hlavní hrdina této knihy je pojmenovaný podle známého dobrodruha Indiana Jonese. Asi vám nemusím dvakrát napovídat, že z toho není kdoví jak nadšený. A zdaleka to není jediná věc, která ho netěší. Indy čtenářům postupně popisuje, jakoby rychlokurzem své dětství plné potyček a nepochopení okolí. A dostává se až k současnosti, kde se dozvíme, jaký problémům bude Indy čelit a zda je vyřeší. Zároveň si Indy nemůže být jistý komu věřit a komu ne. Čekají ho napínavé chvíle.

Příběh je vyprávěn z pohledu chlapce. Mladého Indiany Tellera, vnuka vůdců vlkodlačí smečky. Pro ty, kdo nejsou na čtení z pohledu chlapců/mužů moc zvyklí bude nejspíše, stejně jako mě chvíli trvat, než si na to zvyknou. Osobně mi zpočátku přišlo Indyho myšlení hrozně zvláštní a přemýšlela jsem jestli náhodou není nějaký jiný druh, tedy kromě faktu, že je chlap. Ale postupně se to srovnalo a neměla jsem s tím už žádný problém.

Pokud jste byli stejně jako já zvyklí na to, že pouze upíři se oslovují „tesáčku", tak mám pro vás šokující zjištění. V této knize tak totiž chůva říká mladému Indymu, a řeknu vám, že ten naprosto jistě upír není. Dalším postřehem je fakt, že se kniha odehrává v Montaně, což už vám napoví i oficiální česká anotace. Ale pro ty co toho moc, nebo vůbec nic o vlkodlacích nečetli to asi nic neznamená, ale těm co už něco málo četli, dojde, že v Montaně se odehrává i další velmi dobré série plné vlkodlaků - Mercy Thompson či Alfa a Omega. Oproti těmto sériím má Indiana Teller pár odlišností. Navíc v něm autorka skloubila vlkodlaky, a okrajově i jiná nadpřirozená stvoření s další tématikou, jako je cestování časem. Což je podle mého velice zajímavé spojení. Každopádně byl Jarní měsíc teprve počátečním dílem v sérii a tak se dá očekávat, že další díly budou ještě lepší než tento.

Tato kniha má však pár drobných vad na kráse, které mě osobně maličko dráždily. Zaprvé v celé knize jsou samá zahraniční jména, až na to mé - tedy chci říct, až na to jedno Kateřina. Shodou okolností se tak jmenuji i já a nejen, že jediné české jméno mezi těmi zahraničními bilo do očí, ale navíc mě oslovení Kateřino tak vytáčelo, že jsem měla mnohdy chuť knihu kvůli tomu zavřít. Naštěstí jsem to udělala jen asi dvakrát, takže nebojte, až tak tragické to nebude. Tedy za předpokladu, že se tuto maličkost naučíte ignorovat. K samotným postavám bych asi měla mít také výhrady, protože mi rozhodně nepřišlo, že by se některé z těch teenegerských chovali na svůj věk, ale to dokážu taky dost dobře pochopit. Co mě opravdu dostalo, byl konec, protože ani nevím jak, najednou na mě koukal nápis „poděkování" a žádné další pokračování příběhu jsem nenašla. Upřímně takové totálně napínavé konce nesnáším, mám vždy pocit, že vyležím z kůže a opakuji „Jako vážně?!" a dělám to nahlas, takže si mé blízké okolí většinou musí myslet, že jsem asi utrpěla nějakou psychickou újmu, popřípadě uprchla z léčebny pro choromyslné.

Ale zpět ke knize, protože autorka očividně ví, jak čtenáře navnadit ke čtení pokračování. Mě rozhodně navnadila. Očekávám, že se více dozvím o achronautech a Indyho mámě. Ta žena je jedna velká záhada. Navíc jsem zvědavá, jak si nakladatelství poradí s další obálkou, mě se líbil více modrý originál, než ta naše, takže jsem zvědavá co dalšího pro nás nakladatelství vykouzlí. A nezapomínejte, že knihu nelze soudit podle obalu, ale dle obsahu.

Autorka recenze: Cathy
http://mezi-nebem-a-peklem.blogspot.cz/

NĚCO MÁLO K DĚJI...

Rodinu si nevybíráme. Ale ona nám vybírá jméno. A někteří mají tu smůlu, že jeho maminka miluje Indianu Jonese. Ti se pak jmenují stejně: Indiana. K smíchu? To zdaleka není na té rodině, která vlastní největší chovná stáda krav v Montaně, to nejdivnější. Určitě víte, co znamená být vlkodlakem - dokážou se měnit ve vlka - a to právě všichni jsou. Praví vlkodlaci. Jenže... co se stane, když se zamiluje vlkodlak do lidské dívky a mají spolu mimčo? Vznikne Indiana, jenže on není ani vlk, ani tak úplně člověk. Zatím je naprostá nula, ale všichni doufají, že jednoho dne se stane bytostí, která je schopna cestovat v čase, jako jeho matka.

Zákony smečky jsou relativně krutá a nepříjemná věc. Zvlášť pro někoho, kdo je vnukem vůdce a jednoho dne mu celá smečka bude patřit. Jedním z nejhorších pravidel je to, že se nesmí zamilovat do lidské dívky, což je krapet těžké, když si Indy vydupal možnost studovat na pravé lidské univerzitě. Musí se ale držet na uzdě, protože té holce by hrozila smrt. To platí vlastně pro všechny, kteří se dozví, že vlkodlaci, víly, upíři a další, existují. Bez výjimky. Ale ztráta někoho blízkého je vždycky těžší.

Mimoto mezi klany jednotlivých vlků zuří mocenské souboje, a to rozhodně není dobré. Pokud by vyhrála Indyho strana, dá se to zvládnout. Ta temná strana chce ovládnout lidi a využívat je. Tyhle souboje se promítají i na Indyho univerzitu, kde shodou okolností chodí také syn od vůdce protivníků. jakou zázračnou náhodou se občas vyskytují situace, kdy jde Indymu o život...? Kdo za to asi může? Navíc všechno nasvědčuje tomu, že Indy má ve své blízkosti zrádce.

Úvod jedné vlkodlačí série... začíná.

HODNOCENÍ...

Na tuhle knížku jsem byla opravdu zvědavá, zvláště proto, že vlkodlaky až tak načtené nemám, a proto mě toho ještě dokáže dost překvapit. Přesto tohle bylo zkombinováním normální funkční smečky a cestování v čase. To druhé se zatím ještě moc nerozvinulo, ale větší prostor to dostane (stoprocentně) v dalších dílech. Tento byl spíš takový.. popisovací. Autorka se snažila svůj svět a místa vypsat tak, aby vedla čtenářovy oči a on si to byl schopen představit. Což může v některých pasážích být nudné a zdlouhavé. Ty stránky rozhodně neplavou pod rukama. Přes všechen ten popis se nedá až tak soustředit na to málo akce, která se tam vyskytuje. Přitom by jeden řekl, že to bude megaakční a pořád se tam bude něco dít.

Jsem totální alergik na to, že se některá jména překládají do češtiny. Obzvlášť, když je to to mé. Při každém oslovení "Kateřino", jsem měla chuť to zavřít a kdoví z jakého důvodu, se mi vždycky vybavil Hurvínek. Celkově jsou všechny postavy nesmírně tvrdohlavé, ale co mi chybělo byla ona drzost a vtip, kteří lidé v jejich věku mívají.

Po dějové stránce (když se odmyslí nějaké ty nedostatky) to nebylo úplně špatné. Hlavně .. jde o to, že toto je první díl. A až na posledních snad dvaceti stranách se konečně začalo pořádně něco dít Myslím si, že jako úvod do série to nebylo zlé a jsem zvědavá na ty další díly, které tento prostě musí rozvinout a zdokonalit.

Autorka recenze: Kateřina Pavlíková
http://spacewithbooks.blogspot.cz/