Než pomine tvůj hněv

Je krásný, ale zde na severu už mrazivý podzim. Dvojice mladých lidí se rozhodne potápět v jezeru daleko v lesích. Hladina je už zamrzlá, proto si do ní musí vysekat díru a dát přes ni dřevěnou opěru k přivázání bezpečnostního lana. Oba pak sestoupí do chladných hlubin za „pokladem“, který by rádi objevili. Ale něco se zvrtne a musí se rychle vynořit. Jenže není kde. Lano někdo odřízl a otvor přikryl deskou.  

Takto vstupujeme do příběhu podivného utonutí místní dívky a jejího mladého přítele. Asa Larssonová přitom využívá stylu, který známe například u jejího severské kolegy, spisovatel M. Kallentoft v knize „Zimní oběť“.  

To znamená, že klasické vyprávění příběhu je „okořeněno“ duchařským prvkem, kdy nám některé věci vypráví duch zavražděné – „Vzpomínám si, jak jsme zemřeli… Netušili jsme, že zemřeme. Že budu křičet s pusou plnou vody. Že nám zbývá už jen pět hodin.“

To vše se stalo už před mnoha měsíci. Nikdo neví, kam a za čím tehdy jeli. Beze stopy zmizelo i jejich auto. Nyní se objevilo tělo dívky. Ale po pitvě je jasné, že se neutopila díky svoji neopatrností.

Larssonová je typickou představitelkou současné severské krimi, pro kterou je příznačné především větší důraz na propracovanost postav, charakterů a osobních vztahů jednotlivých protagonistů. Nejedná se o pouhé přímočaré sledování vyšetřovací linie. A právě tohle všechno je typickou značkou knih této sympatické Švédky.

Přes všechny tyto obvyklé prvky ale tento díl byl v něčem slabší. Ani ne tak ve stylu, jako v samotné detektivní myšlence. Hlavní myšlenku tohoto případu bych možná charakterizoval stylem „Co se doma upeče, to se doma sní“, či „Rodina je to nejpřednější“. V tomto případě ani ne jen rodina, ale celý rod, který má největší vliv na chod jedné malé vesnice.

To vše je napsáno velmi poutavě a napínavě. A tak se v případě dostáváme stále hlouběji do minulosti, až skončíme u kolaborace za druhé světové války. Právě celé spojitost s touto dobou a současnou vraždou mi připadala postavená na „nejistých nožkách“. Přestože bych knihu nehodnotil slovem vynikající, jako u minulých, stejně je výborná.


Autorem recenze je Bohdan Volejníček

Přidat komentář