Andělské poselství naděje

Lorna se narodila v březnu 1955 v chudé dublinské rodině. Už dlouho předtím, než se naučila mluvit, vídala anděly a komunikovala s nimi - vidí je tak jasně jako my ostatní vidíme jiné lidi. Lornin nezájem o materiální svět vedl k obavám o její zdraví a Lorna byla diagnostikována jako „retardovaná".

V roce 1971, když vypomáhala otci při práci, potkala Joea, muže, kterého jí anděl Elijáš předpověděl za manžela. Vzali se v roce 1976.Manželské soužití bylo těžké, Joe měl vážné zdravotní problémy a většinu času nemohl pracovat.

Pár se svými čtyřmi dětmi žil v chudobě. V roce 2000 se vyplnila další předpověď anděla Elijáše: Joe zemřel a Lorna zůstala se čtyřmi dětmi sama, nejmladšímu bylo teprve pět let.

Lorna vídala anděly a promlouvala s nimi po celý svůj život a říká: „Byli moji učitelé, moji přátelé – a jsou jimi dodnes.“ Když vyrůstala, andělé Lornu nabádali, ať o nich nikomu neříká. Rady se držela až do sepsání knihy Andělé v mých vlasech. I svému milovanému manželovi prozradila jen velmi málo.

Lidé však vždycky cítili, že na Lorně je něco zvláštního, něco, co ji odlišuje od ostatních. Jak její děti rostly, zvěst o Lorniných schopnostech se šířila a mnoho lidí ji začalo navštěvovat s prosbou o radu nebo léčbu.

Andělé Lorně vždycky říkali, že o nich jednoho dne napíše knihu. Smála se tomu a odpovídala jim, že je přeci dyslektička a skoro neumí psát. V roce 2003 se přesto pustila do práce na knize a do jejího života vstoupili lidé, kteří byli schopni jí s ní pomoci. V květnu 2008 vyšli Andělé v mých vlasech v Británii a Irsku.

Dnes jsou Andělé v mých vlasech mezinárodním bestsellerem. Byli přeloženi do dvaceti šesti jazyků a vydáni ve více než padesáti zemích. Lornina druhá kniha, Schody do nebe, je také mezinárodní bestseller. Lornina třetí kniha, Andělské poselství naděje, je na prvním místě žebříčku bestsellerů britských nedělních novin The Sunday Times. V ČR vychází začátkem března.

Lornino poselství zaznamenalo obrovský ohlas čtenářů nejrůznějších náboženských vyznání. Přináší jim naději a pomáhá jim uvědomit si, že jakkoli osamocení se cítí, mají po svém boku anděla strážného.

Akce v rámci turné L. Byrne v ČR:

AUTOGRAMIÁDY:

8. dubna 2013 v 17 hodin v Paláci knih Luxor, Václavské nám. 41, Praha 1
10. dubna 2013 v 16 hodin v KNIHY DOBROVSKÝ, Joštova 6, Brno  

PŘEDNÁŠKA: 

Začátek : 9.4.2013 od 18.30
Místo : Kostel sv. Šimona a Judy, Dušní ulice, Praha 1 - Staré Město 
Prodej vstupenek : www.vstupenkov.cz
Cena vstupenky:  375 Kč

Přidat komentář

Lorna Byrneová: Andělské poselství naděje

Ve svém nejnovějším díle se autorka jednoduchou formou obrací přímo ke čtenářům s výzvami a doporučeními, jak mohou oslovit anděly s prosbou o pomoc. Přitom poukazuje na nezastupitelnou úlohu správné výchovy dětí a vysvětluje například i to, jak můžeme v sobě probudit léčitelské schopnosti.

Zdůrazňuje velkou sílu nejen modlitby a lásky, ale především naděje. Tu spatřuje v mladých lidech, u nichž rozpoznává touhu po spirituálním růstu, a právě v tom vidí možnost pro lepší budoucnost celého lidstva.

Akce s Lornou Byrneovou pro veřejnost:

Pondělí 8. dubna 2013, 17.00
- Autogramiáda v Praze, Palác knih Luxor, Václavské nám. 41

Úterý 9. dubna 2013, 18.30
- Přednáška v Lucerně - Velký sál, Štěpánská 61, Praha 1 - vyprodáno!

Středa 10. dubna 2013, 16.00
- Autogramiáda v Brně, KNIHY DOBROVSKÝ, Joštova 6

Přidat komentář

Turné L. Byrne očima jejího českého fanklubu - čtěte ZDE.

Lorna Byrneová (*1955 v Dublinu) vždy vídala anděly, co její paměť sahá. Když byla ještě dítě, myslela si, že ty bytosti z jiného světa, které ji neustále provázejí, vidí každý. Ale její ne zcela normální chování bylo v očích dospělých znakem mentální zaostalosti.

Dnes za ní přicházejí trpící a nešťastní lidé z celého světa pro útěchu a její léčitelské schopnosti, i teologové nejrůznějších církví se k ní utíkají o radu. Lorna má jejich plnou důvěru, pokud jde o schopnost komunikovat s duchy a anděly.

V roce 2008 vyšla v Irsku a v Británii její kniha Andělé v mých vlasech, strhující kronika Lornina životního příběhu. Autorka v ní plasticky vylíčila své dětství v chudém Irsku, hledání práce v Dublinu a předčasnou smrt manžela. Její příběh se stal mezinárodním bestsellerem, byl přeložen do dvaceti šesti jazyků a vydán ve více než padesáti zemích.

Lornina druhá kniha, Schody do nebe, měla obdobný úspěch. Třetí kniha, Andělské poselství naděje, je na prvním místě žebříčku bestsellerů britských nedělních novin The Sunday Times. V ČR ji v březnu vydal Knižní klub.

Fotografie si můžete prohlédnout zde:

Přidat komentář

Manažer knihkupectví Michael Šoták uvedl: „Byrneová u nás podepisovala svou poslední knihu Andělské poselství naděje. K dostání je od začátku března. Zatím je to letošní nejprodávanější kniha.“

Kniha byla přeložena do dvaceti jazyků. Byrneová píše o zkušenostech s anděly, se kterými má prý od dětství schopnost mluvit. Radí čtenářům, jak je oslovit. Zdůrazňuje, že důležitá je láska, naděje a síla modlitby.

Lorna Byrneová zatím vydala celkem tři knihy, kromě nejnovějšího titulu Andělské poselství naděje ještě Schody do nebe a Andělé v mých vlasech, všechny tři se staly ihned po svém vydání bestsellery.

Lorna Byrne byla i hostem ve vysílání ČT v pořadu Sama doma, záznam rozhovoru s irskou mystičkou můžete vidět ZDE.

Přidat komentář

Vzpomínáte si na první knihu, kterou jste jako dítě četla nebo vás zaujala?

Nečetla jsem žádnou knihu, protože jsem dyslektička.

Ani rodiče vám nečetli třeba pohádky, na které byste si vzpomněla?

Ne, ani rodiče mi žádné knihy nečetli.

Proč jste se tedy rozhodla napsat knihu svého života, kterou jste nazvala Andělé v mých vlasech? Jen u nás se jí prodalo víc než třicet tisíc kusů.

Bylo to v těžké době, když manžel zemřel, stála jsem před otázkou, co dál. Protože jsem od dětství komunikovala s anděly, tak mi můj strážný anděl Michael dal najevo, abych se pokusila vypovědět vlastní život. A hledala naději.

Udála se pak řada zázraků, protože pro dyslektika je to moc těžké, ale našli se lidé, kteří mě v této myšlence podporovali. Vzpomínám si, jak k nám domů jeden z přátel přinesl velké krabice a vyndal z nich počítač, jemuž jsem pak říkala kouzelná nebo spíš zázračná krabička. Ten dokáže převést vyprávění do textové podoby a já jsem věděla, že musím začít. Byla to výzva.

První knihu jste dávala dohromady v letech 2003 až 2008. Nyní vaše texty, v nichž mluvíte hlavně o hledání naděje, vycházejí v šestadvaceti jazycích. Druhé knihy Schody do nebe se loni jen u nás za osm měsíců prodalo osmnáct tisíc výtisků! Překvapil vás takový celosvětový úspěch?

Jsem obyčejná žena, takže jsem byla v šoku. Říkala jsem si, že kdybych pomohla najít naději jen jedinému člověku, je to zázrak. Pochopila jsem ale, že lidé hledají ve svých životech naději a že jim ji mohu předat nebo pomoci ji hledat.

Jaký to je pocit dávat lidem naději, že dokážou změnit vlastní život?

Víte, že se mě na to ještě nikdo nezeptal? Je to nepopsatelný pocit, když víte, že mnoho lidí přemýšlí spíš jen o sobě a o tom, co je pro ně nejlepší. Naše naděje spočívá v tom, že budeme víc mluvit s ostatními, že si budeme navzájem pomáhat a tím se cítit naplněni. Většinou se moc neposloucháme. Kvalita našeho života by se tím určitě změnila.

Hodně se věnujete vztahům rodičů a dětí, přitom matka i otec vědí, že každé z dětí, které přivedli na svět, je osobité. Sama máte dvě dcery a dva syny. Jak jste poznávala, že každé z nich je jedinečné a jak to ovlivnilo vaši tvorbu?

Dítě je Boží zázrak a záleží na každém z rodičů, aby mu poskytl co nejvíce naděje. Vlastní pozornosti. Vzdělání. Aby v něm pěstoval lásku. Není to jednoduché, musíte mít rádi třeba i dítě s Downovým syndromem, autistické dítě a i jim dávat lásku a naději.

Být rodičem je nejtěžší práce na světě, ale je zároveň i nejdůležitější. To nejlepší, co můžeme udělat pro své děti, je najít si na ně čas a naučit je milovat. Nejstarší dceři je pětatřicet, další mají kolem třiceti a nejmladší je teenager. Každý den mě teď bombarduje SMS zprávami.

Můžete být prezident, bankéř, mocný člověk, ale odpovědnosti za budoucnost svých dětí vás nikdo nezbaví. Když vám vaše -náctiletá dcera nebo syn řeknou, že vás nenávidí, ve skutečnosti to znamená, že vám tím prokazují svůj zájem.

Vím, že je těžké to pochopit, ale každý rodič by si měl uvědomit, že -náctiletí nemají nikoho jiného, na koho obrátit svůj hněv. Být teenager je těžké a rodiče by se měli pokusit reagovat tím, že ukážou dítěti pozornost a lásku.

Upozorňujete na to, že náš svět je příliš materialistický. V čem spatřujete jeho naději?

Budoucností světa jsou naše děti. To je ta největší odpovědnost, kterou neseme a nemůžeme se jí zříkat. Musíme myslet také na druhé a nebrat nic jako samozřejmost. Matky a otcové formují budoucnost světa, protože formují svoje děti. Důležitá je sebeúcta, kterou si dáváme navzájem najevo.

Zároveň vím, jaký svět bych nechtěla. Svět násilí, válek, agrese. Je důležité, aby vaše děti a lidé kolem vás dnes viděli, že vám záleží na míru. Tím, že ukážete, že vám na něm záleží, sehrajete svoji roli jako plamínek naděje pro celý svět.


13.4.2013  Právo

Přidat komentář

Představovat si, že všude kolem nás jsou andělé, je krásná myšlenka. Ale použít ji jako praktický návod na život, to už vyžaduje mnohem více úsilí, možná i odvahy. Je to tak?

Můžete si to říct i takhle: nemám co ztratit, jestli tuto myšlenku přijmu za svou. A potom je to na vás. Zkuste si to. Zkuste požádat o znamení. Nejdůležitější ze všeho je naslouchat. Věřte, že váš anděl strážný je výborný učitel.

Vy sama slyšíte přímo jejich slova?

Buď slova, nebo to cítím jako myšlenku. Záleží na tom, jakou cestou k vám anděl promlouvá. Někteří lidé říkají, že pocítili dotek na rameni, který je přiměl zvednout se a někam jít. Prostě to jen udělejte. Čím častěji to budete dělat, tím víc je budete vnímat.

Nemluvíte vlastně o intuici?

Ano, je to tak. Kdykoli se jí podvolíte, usnadníte si život. Mnohokrát jsem svým andělům řekla: „Teď mě nechte být, musím umýt okno, vyplít zahrádku,“ a oni mě varovali: Lorno ne, ublížíš si.“ Ale já jsem na ně nedala, budu přece opatrná. Samozřejmě, že jsem si ublížila. S anděly si nemůžeme zahrávat.

Někdy pak obviňujeme své strážné anděly nebo Boha, proč nám v něčem nezabránili, ale v koutku duše dobře víme, že to byla naše nevšímavost. Přitom naslouchat andělovi strážnému je velmi snadné. Všichni jsme to dělali jako děti.

Když hovořím s dětmi, často se jich ptám, jestli vědí, jak se jmenuje jejich anděl strážný. A ony mi odpovídají trochu uraženě: „Samozřejmě, že vím!“ Dospělí prahnou po tom, abych jim řekla, jak se jejich anděl jmenuje. A přitom to všichni věděli – když byli ještě dětmi.

Na intuici spoléhají spíše ženy. Máte takovou zkušenost? Jsou muži vůči andělům méně všímaví?

Nejsou, oslovuje mě mnoho mužů, hlavně mladých. Často ke mně přijdou a ptají se: „Lorno, mohla byste mi věnovat pět minut?“ Je to čím dál častější. Velice se mi otvírají.

Mívají však problém, že jim takové chování nepřipadá mužné. Mnozí za mnou také chodí a říkají, že jsou skeptičtí. „Mám anděla strážného, i když v něj nevěřím?“ ptají se. Já říkám ano, stojí přímo za vámi! Nikdy, nikdy nejste sami. Platí to pro všechna náboženství a všechny národy. I ve všech minulých dobách měl každý člověk, ať dobrý nebo špatný, vždy svého strážného anděla.

Pro mě byla při četbě vaší knihy nejvíc překvapivá informace, že andělé mají smysl pro humor.

Nevím, proč si lidé myslí, že jsou vážní. Oni umějí být vážní, ale dlouho jim to nevydrží. Jsou ochotní udělat všechno pro to, abyste se cítili dobře. Pořád se vás snaží rozesmát. Zrovna dnes ráno jsem viděla dívku, jak něco píše do mobilu. A vedle ní stáli dva andělé, četli si, co píše, a náramně se bavili. Takové scény vidím každou chvíli.

Když člověk zemře a jeho duše se vrátí a znovu se narodí, má pak stejného strážného anděla?

Lidé se mě často ptají, jak je to s minulými životy a znovuzrozením a já musím vždy odpovědět: „Stává se to jen výjimečně,“ ačkoliv dobře vím, jak moc by chtěli slyšet, že se to děje běžně. Je mi líto, že musím být tak upřímná. Potkala jsem se už s tolika lidmi po celém světě, kteří jsou přesvědčeni, že byli Kleopatrou, Alexandrem Velikým nebo jinou slavnou postavou... Nevyvracím jim to, protože jim to třeba pomůže vyrovnat se se životem. Jen mlčím a usmívám se. Nechci nikomu brát jeho důstojnost.

Hodně lidí za mnou chodí a říkají, že se jim všechny ty špatné věci v životě přihodily proto, že byli v minulém životě špatní. Jde z toho na mě smutek. Někdo to těm lidem namluvil a oni se díky tomu nedokážou v životě pohnout nikam dopředu. Nic s tím nedělají. Všechno, co se stalo v minulosti, je pryč. Důležitá je jen současnost. Můžete změnit budoucnost, ale ne minulost. Všichni máme možnost změny.

Chcete říct, že víra v minulé životy je pro lidi výmluvou za vlastní nezdary v tomto životě?

Přesně tak. Já sama měla těžký život, ale nemůžu to na nikoho svádět. Život nemusí být snadný, ale je to takový dar! Stačí jen požádat o pomoc a pokoušet se naslouchat. A dělat správné věci. Když uděláte něco špatně, víte o tom. Mnohem snadněji se nám naslouchá té druhé straně v nás, té obyčejné, lidské. Můžeme ji nazývat třeba ego.

Často hovořím s bohatými lidmi a nabádám je, aby se o své bohatství podělili. A oni mi přiznávají, že je to pro ně strašně těžké, protože mají pocit, že ještě nemají dost. To je velmi lidské přesvědčení. Andělé mi už nesčetněkrát ukázali, že po smrti si na další cestu nemůžete vzít ani jedinou věc. Často si také říkám, až si mě Bůh vezme k sobě, budu se mu mít čím pochlubit? Pořád mám pocit, že toho nedělám dost.

Vidíte duše jiných lidí?

Vidím je zvláštním způsobem. Když se člověk náhle rozzáří a zkrásní, uvědomím si, že vidím jeho duši, její projev.

Často slýcháme, že na světě je moc málo lásky, ale přitom ji všichni chtějí dávat i přijímat...

Duše překypuje láskou, má jí nekonečně mnoho. Buďme soucitní. Neztrácejme naději. Já miluji každého. I člověka, který mi líčí, jak zabíjel své bližní. Mám pro něj soucit, protože vyslyšel Boha a už to neudělá. Musíme víc milovat a nesoudit. Všude kolem je spousta lásky. Nehleďte na negativní stránky života. Je to v nás. Čím více lásky bude na světě, tím víc to všichni pocítíme.

Aby člověk mohl dávat lásku, musí se zbavit ostychu. Jak to děláte vy?

Dávat lásku se člověk musí naučit. Pak to může udělat pozdravem, objetím. Když obejmu někoho, kdo lásku nedostával, nejprve je zdrženlivý, ale pak mi najednou úplně roztaje v náručí a všechno si vezme. Musíme pamatovat i na to, že láska někdy bolí. Proto je tak účinná.

Často sedím v tramvaji a na někoho se usměju. Někdy mi to poradí andělé. Ten druhý se doslova rozzáří, úplně cítíte jeho radost. Můžete pomáhat lásce i takovými drobnostmi. Když někomu takto předáte lásku, stane se z toho pro vás obvykle ten nejsilnější zážitek dne. Ani netušíte, kolika lidem změníte život jediným úsměvem. Důležité je, abyste za to nečekali žádnou odměnu.



Lorna Byrne (58) Narodila se v Dublinu v březnu roku 1955. Vyrůstala v mimořádně chudých poměrech. Od dětství ji považovaliza zaostalou, protože se jen dívala do prázdna a usmívala se. Jenže ona už tehdy pozorovala anděly a až mnohem pozdějipochopila, že je nikdo kromě ní nevidí.

Sotva umí psát, své knihy spíš diktuje. Přesto je nejznámější irskou spisovatelkou. Její knihy Andělé v mých vlasech,Schody do nebe a Andělské poselství naděje jsou celosvětovými bestsellery.




3.7.2013  Žena a život  

Přidat komentář