Panoptikon

Nakladatel:Odeon
Edice:Světová knihovna
Jazyk: česky
Pořadí vydání:1.
Počet stran:272
Typ, vazba:Kniha, pevná
Formát, hmotnost:134 × 206 mm, 404 g
Více podrobností
Běžná cena: 299 Kč

Sledovat titul
Není skladem 
Bližší informace o dostupnosti nejsou k dispozici.
Informace o dostupnosti

Zboží bohužel momentálně není skladem. Pokud chcete být emailem informováni o jeho naskladnění, klikněte na tlačítko "Sledovat titul" a zadejte svou emailovou adresu.

Poslední změna: 20.11.2018 16:48

Anotace

Patnáctiletá Anais je převážena do Panoptikonu, centra pro mladistvé delikventy. Tam si okamžitě padne do oka s dalšími klienty. Galerie je to opravdu pestrá: zloděj, žhář, zoofil, prostitutka, sebepoškozovatelka, HIV pozitivní atd. Všichni mají poměrně pohnutou minulost a všechny spojuje závislost na čemkoli, co se dá vsunout, spolknout, vypít či vyhulit. Román v sobě spojuje sílu kultovního díla My děti ze stanice ZOO i krutost Trainspottingu.

Specifikace

Název: Panoptikon

Originální název: The Panopticon

Autor: Jenni Fagan

Překladatel: Markéta Musilová

Titul je zařazen do žánrů:

ISBN: 978-80-207-1485-5

EAN: 9788020714855

Objednací kód: -

Odborné recenze

Výkřik touhy začít znova a v Paříži

14.5.2013

Jmenuje se Anais Hendricksová, nikdy nepoznala otce ani matku, kromě jedné nepovedené adopce. Je jí patnáct let a vlastně celý život prožila v různých domovech sociální péče a policie pomalu směřuje dráhu jejího života do vězení. Píše o ní básnířka a prozaička Jenni Faganová, v Londýně žijící rodačka ze skotského Livingstonu, v románu Panoptikon. Název je odvozen od kruhového druhu žaláře, kde dozorce má možnost sledovat vězně v každičkém okamžiku. Vznikl z latinského „pan“, tedy vše, a „optikon“, sledovat.

Čtenářské recenze

Čtenářská recenze - Jenni Fagan: Panoptikon

9.5.2013

Anais Hendricksová, patnáctiletá delikventka, která, jak se zdá, je již od narození předurčena k odsouzení.

Recenze: Vyvrženci společnosti, začlení se opět zpět?

24.4.2013

Jsou odpadlíci, kterým nikdo nedal šanci. Vlastní rodiče je dali k adopci. Proč je nechtějí? Postará se snad o ně stát lépe? Mohou opravdu dostat milující rodinu, která jim dá vše podstatné, co je k životu potřeba – pocit bezpečí, lásky, ochrany a především rodiny jako celku?

Odkazy

Jen si to představte, někam patřit...

25.3.2013

Hledání sebe sama, svého pravého já, se poslední dobou stalo oblíbeným tématem jak v beletrii, tak v psychologické literatuře. A nejspíš se nad tím dřív nebo později zamyslí každý z nás. Jsou nicméně lidé, jimž takové hledání znesnadňuje – neřekneme-li rovnou znemožňuje – fakt, že vlastně ani nemají kde začít.

Rozhovor s Jenni Fagan: Tu knihu jsem napsat nechtěla

21.5.2013

Napsali jsme autorce Panoptikonu a požádali o rozhovor. Promptně nám bylo vyhověno. V českém překladu je u nás zatím dostupný pouze zmíněný román, nicméně v Británii je Jenni Fagan známá také díky svým básnickým sbírkám. V její poezii se nicméně vyskytují podobná témata, a tak jsme rozhovor otevřeli celkem případnou otázkou...

Hodnocení a komentáře

Titul ještě nikdo nekomentoval, buďte první.

Přidejte svůj komentář

E-mail nebude zveřejněn. Vyplňte v případě, že chcete být informování o reakcích na Váš komentář.

Ukázka z textu

Projedeme kolem obrovský kamenný zdi, až k bráně ze dvou vysokejch sloupů. Na prvním z nich je chrlič, někdo mu típl do ucha cigáro. Na druhým se krčí okřídlená kočka.
Rozbuší se mi srdce. Ne kvůli tomu, co mě čeká na konci příjezdový cesty, ani kvůli třem bezesnejm nocím v cele. Ani kvůli tomu, jak posměšně se na mě dívá ten policajt v zrcátku. To ta kočka, má červený oko a děsivě se usmívá.
Otoč se a koukni se na ni taky. To mi vzkázal mnich, načáral to na kus papíru, kterej utrhl z krabice s vločkama. Kočka s jedním křídlem, psáno tužkou, nic víc. Poslal mi to z blázince. Helen mě tam za ním chce vzít, hned jak se vrátí.
Koukni se na ni. Opravdická kamenná kočka s křídlama. Ohromující. Kdyby ty křídla roztáhla, měly by na šířku několik metrů. Na ramenou jí roste žlutej lišejník. Potom ji nakreslím, hned vedle dvouhlavýho lítajícího kotěte a klubka hadů na tripu, s cylindrama a spirálama místo očí a pěkně rozeklanejma zubama.
Cedule Panoptikon se choulí mezi stromama, na kterejch visej kaštany. Listnatá brána háže na cestu skvrnky světla, světýlka se mi mihotají po tváři, v okýnku se mi odráží v očích jantarová záře a pak nic.
Panoptikon se vynoří na velkým prostranství na konci dlouhý příjezdový cesty. Má čtyři patra, dvě věžičky na každý straně a uprostřed špičku, to bude strážní věž.


Žánry