Po boku - Třiatřicet manželek našich premiérů (1918–2012)

Vedle Jiřího Pernese (Komunistky s fanatismem v srdci. Praha, Brána 2006) a Pavla Kosatíka (Manželky prezidentů. Deset žen z Hradu. Praha, Mladá fronta 2009, předchozí vydání 1993 a 1999) se nyní zařadil historik a novinář Petr Zídek (nar. v roce 1971).

Tento muž širokého rozhledu, jeden z klíčových tvůrců vynikající Orientace, přílohy Lidových novin, na sebe v minulosti upozornil také jako znalec dějin Afriky a Blízkého Východu. Jeho pestrá (ale nikoli bezbřehá) publicistická činnost se vyznačuje zřetelnými filozofickými přesahy a smyslem pro aktuální témata a etické souvislosti.

Problematice ženských hrdinek, vstupujících do minového pole politických siločar, se nevěnuje zdaleka poprvé; připomeňme aspoň jeho pozoruhodnou publikaci Příběh herečky. Dělnická prokurátorka Ludmila Brožová a její svět (Praha, Dokořán 2010).

Anotovaná kniha zachycuje celé období od vzniku Republiky československé po současnost. Naděžda Nikolajevna Kramářová a Radka Nečasová, to jsou dvě ženy, které stojí na začátku a na konci knihy, a už tato dvě jména symbolizují skok, který česká společnost učinila ve vývoji téměř již stoletém.

Před čtenářem defilují sebevědomé ženy, jež byly rády středem pozornosti a tvořily opory svých partnerů, nebo si dokonce budovaly a zachovávaly svou vlastní odbornou kariéru, z anonymity vystupují skromné strážkyně rodinného krbu (zvláštním fenoménem jsou manželky agrárních politiků, které často přebíraly starost o správu rodového velkostatku) a mihnou se i ty, o nichž se vlastně mnoho nedovíme, neboť nesdílely veřejný život svých manželů v premiérských rolích.

Některé „druhé dámy“ si chránily své soukromí tak dokonale, že se nelze dobrat ani základních osobních údajů – dokonce i přesné datum narození například zůstalo autorovi utajeno u Jiřiny Čalfové a Radky Nečasové.

Již v úvodu Petr Zídek konstatuje, že život po boku předního politika bývá „vše jiné než záviděníhodný“ (str. 7). Jeho kniha ukazuje různé způsoby, jak „přežít“ úděl, který si většina z nich nevybrala a často ani nepřála. Model „reprezentativní manželky“, který se zrodil v 19. století a který přisuzoval choti významného politika především roli politikovy pomocnice a nositelky filantropické služby, se postupně měnil.

Životní příběhy žen představují pochopitelně jisté zrcadlo jejich životních partnerů, neboť „chování a životní způsob manželky hodně vypovídá také o jejím manželovi“ (s. 389). „Pány světa“ jsme zvyklí vídat z perspektivy obdivujících davů nebo oddaných spolupracovníků, očima protivníků nebo v jejich zpravidla lichotivé sebeinterpretaci. Pohled ze zorného úhlu životních družek premiérů a dalších rodinných příslušníků se může od všech uvedených náhledů lišit, otevírá zajímavé otázky a přináší občas překvapivá zjištění.

Petr Zídek podstoupil nelehkou cestu studia dostupné literatury a archivních pramenů, využil (kde to ještě bylo možné) svědectví pamětníků, sbíral často jen střípky ze života manželek předsedů vlád a z dostupných informací spřádal jejich rozličné osudy. V každém medailonu se autor pídí po rodinném zázemí a dětství obou partnerů, popisuje jejich seznámení a společný život.

V Zídkově vyprávění se dostáváme na jeviště „velké politiky“, ale zažíváme také události soukromé, ba i docela kuriózní, jako například dvojí únos letadel v roce 1948, v nichž cestovala Margita Široká (str. 225–227). Autor nezůstává chladným sběračem faktů, prokazuje vzácnou schopnost vcítění do světa a údělu žen, jak je to patrné například v kritickém i smutném medailonku „psí mámy“ Zuzany Paroubkové.

Někdy jakoby sám poněkud podlehl zornému úhlu pohledu premiérovy manželky: takový pocit jsem měl v medailonu Drahomíry Pithartové, ale na druhou stranu je třeba přiznat, že takový přístup je v tomto případě velmi zajímavý a produktivní. Petr Zídek ale dokáže být ve své otevřenosti nemilosrdný - nejotevřeněji vyjádřil svůj odstup od chotě předsedy vlády u „zlatokopky“ Šárky Grossové: „Jde o manželku zvláštního ražení, která – doufejme – nebude mít žádnou podobnou nástupkyni.“ (s. 389)

V medailonech třiatřiceti manželek dvaatřiceti premiérů (autor omezuje svůj záběr pouze na ženy, jež byly partnerkami předsedů vlád v době, kdy zastávali svůj úřad) přináší Petr Zídek množství informací, s jejich pomocí plasticky vykresluje životní příběhy „druhých dam“ a jejich mužů, otevírá však také řadu zajímavých otázek obecnějšího charakteru.

Jeho kniha se stane užitečnou referenční příručkou pro všechny, kteří se zajímají o svět politiky i z méně obvyklého úhlu. Ocení ji historici a politologové, své čtenáře ale nepochybně najde i v širší veřejnosti se zájmem o moderní české a slovenské dějiny.

Tomu vychází vstříc i kvalitní obrazová příloha, nechybí ale ani seznam premiérů s uvedením jejich stranické příslušnosti, jmenný rejstřík a přehled literatury a pramenů. Za úvahu by myslím stálo, zda by podobné texty, jakkoli se hlásí k populárnímu žánru „literatury faktu“, neměly být vybaveny alespoň základním poznámkovým aparátem, který by zájemce navedl blíže na příslušné archivní a knižní prameny. 


Autor recenze: Jiří Křesťan
Publikováno in: Soudobé dějiny, roč. 20, 2013, č. 1–2, s. 246–248.

Přidat komentář