Stín noci

Stín noci pokračuje tam, kde první díl skončil.

Diana Bishopová se s upírem Matthewem vydává do alžbětinské Británie najít tajemný Ashmoleův svazek a čarodějnici, která by byla ochotna ji zaučit do magického řemesla. V Londýně roku 1590 potkávají mnoho historických postav, například dramatika Christophera Marlowa, cestovatele Waltera Raleigha nebo samotnou královnu Alžbětu I. Jenže doba čarodějnicím a nadpřirozenu nepřeje. Do Anglie pronikají zvěsti o pronásledování kořenářek v sousedním Skotsku a Diana je kvůli svému nezvyklému chování a přízvuku obviněna z čarodějnictví.

Matthew ji proto vezme na rodinné sídlo ve Francii. Tam jsou Diana a Matthew obřadně prohlášeni za muže a ženu a nedlouho poté Diana otěhotní. Největší dobrodružství však upír a čarodějka mají teprve před sebou. Pátrání po vzácné knize je zavede do rudolfinské Prahy. Hlavní město Svaté říše římské za vlády rozmarného Rudolfa II. prosperuje.

Alchymie, astronomie, astrologie, golem…

Českého čtenáře jistě potěší magická rudolfinská Praha. Jedna z nejzajímavějších fází naší historie je ve vyprávění americké čarodějnice a profesorky Diany Bishopové vykreslena velice přesně. V Praze se Matthew a jeho žena setkají s pološíleným Edwardem Kelleym a objeví se i rabi Löw.

Jenže dobové intriky a tajemství se nevyhýbají ani Matthewovi. La Diosu, jak Dianu překřtí sám Rudolf II., v pestrém 16. století čeká nejedna zkouška věrnosti a lásky.

Kritici Stín noci chválí za pečlivé vykreslení dobových reálií, aniž by přitom zápletka ztratila na kouzlu. Kouzel a zajímavostí pro fajnšmekry se v knize najde skutečně víc než dost: kniha dostala například název podle záhadné básně Stín noci od anglického básníka George Chapmana, který ji na sklonku 16. století nevěnoval nikomu jinému než záhadnému Matthewovi Roydonovi…

„Praha se stala útočištěm pro všechny bytosti ze střední Evropy, které mají strach o svou bezpečnost, ať jde o démony, upíry nebo čarodějnice. Ale čarodějnice jsou u Rudolfova dvora obzvlášť vítané, protože císař touží po jejich znalostech. A jejich moci.“
„Zajímavé,“ poznamenala jsem. Jakmile jsem v duchu zauvažovala, kdo mezi nimi asi je, odhalilo mi třetí oko řadu tváří. „Kdo je ten čaroděj s rezavým plnovousem? A ta čarodějnice, co má jedno oko modré a druhé zelené?“
„Nezdržíme se tu tak dlouho, aby nás to muselo zajímat,“ prohlásil Matthew zlověstně a vyrazil ke dveřím. S Alžbětinými záležitostmi pro dnešní den skončil a teď mířil přes řeku na Staré Město. „Uvidíme se před setměním. Zůstaň tady, dokud se nevrátí Gallowglass. Nechci, aby ses ztratila.“ Ale především nechtěl, abych narazila na nějakou z čarodějnic.
O pozdním odpoledni prvního jarního dne to v domě vonělo vepřovým a knedlíky, když vtom na mě zaútočil jakýsi osmiletý uličník.
„Paní Roydonová!“ vykřikl Jack, zabořil si hlavu do mého živůtku a pevně mě objal. „Věděla jste, že Praha jsou vlastně čtyři města v jednom? Londýn je jen jeden. A mají tady taky hrad a řeku. Pierre mi zítra ukáže vodní mlýn.“

Stín noci

(…)

„A vy, milorde?“ Pierre se po očku podíval po Matthewovi. „Splnila Praha vaše očekávání?“
„Rudolf mě ještě nepřijal. Proslýchá se, že Kelley se nachází nahoře na věži Prašné brány, kde vyhazuje do vzduchu destilátory a kdoví co ještě,“ vysvětloval Matthew.
„A Staré Město?“ vyptával se Pierre opatrně.
„Stejné jako vždycky.“ Z Matthewova hlasu čišel klid a vyrovnanost, což byly neklamné známky toho, že ho něco trápí.
„Pokud si člověk nevšímá klepů z Židovského města. Jeden z místních čarodějů prý uplácal bytost z hlíny, která se v noci plíží ulicemi,“ Gallowglass se nevinně obrátil na svého strýce. „Jinak je to tady víceméně stejné, jako když jsme sem přišli na pomoc císaři Ferdinandovi v roce 1547.“