Gejša

Čijo je devět let, když se ze zapadlé japonské vesničky dostává do kjótské čtvrti gejš v Gionu. Ocitá se v okiji Nitta, kde pracuje jako služka nucená poslouchat na slovo. Se svou starší sestrou byly rozděleny ihned po příjezdu sem. Vzájemně se najít jim trvá poměrně dlouhou dobu, ale když už se tak stane, rozhodnou se, že společně utečou. Jejich plán však nevyjde, jsou odhaleny a Čijo je navíc po této události odsouzena navždy zůstat jen služkou.

„Oči jsou nejvýmluvnější část ženina těla“ (str.165)

Jednoho dne si jí všimne Mameha, která začne usilovat o to, aby se Čijo začala učit gejšou. S postupem let se Čijo z nesmělého děvčátka mění na krásnou dívku s pronikavýma šedomodrýma očima. Právě svým průzračným pohledem naprosto vyniká z davu ostatních gejš. V tomto okamžiku ale útrapy Čijo nekončí. Právě naopak. Díky Hacumomo, gejši ze stejné okije, se rozjíždí hra plná intrik a nenávisti. Hacumomo se totiž rozhodla, že se Čijo gejšou prostě nesmí stát.

Život jedné z nejznámějších gejš

Kniha je osobní výpovědí jedné z nejznámějších gejš. Čtouc řádky knihy se stáváme svědky malého pekla na cestě na výsluní, k úspěchu a slávě. Příběh je vyprávěn v ich formě, jsou v něm skvěle vylíčeny pocity Čijo a celé vyprávění tedy působí přesně tak, jak má. Je psáno stylem vzpomínající staré ženy, která svůj příběh vypráví někomu, s kým sedí u stolku a popíjí čaj.

Gejša sice nepřekypuje akcí a napětím, přesto k sobě čtenáře připoutá už od prvních řádků. Popis japonské kultury, zvyků pro nás tak odlišných a v neposlední řadě také podrobné líčení toho, co musí taková gejša podstoupit, aby si získala uznání, je mnohdy až dech beroucí a v každém případě vyvrátí mylnou představu o tom, že gejša je vlastně cosi jako prostitutka. Gejša, to je nadaná a chytrá společnice a bavička na té nejvyšší možné úrovni.

„Divila jsem se v duchu, jestli jsou muži opravdu tak zaslepeni krásou, že by považovali za nejvyšší čest svého života, kdyby jim bylo dovoleno žít s ďáblem, pokud by ten ďábel byl krásný.“ (str.234)

Kniha versus film

Kdo by neznal film Gejša? Sama jsem nejdřív viděla film a teprve poté četla knihu. Co se týče děje, mezi knihou a filmem není takřka žádná odchylka. Na rozdíl od knihy se filmové zpracování snaží působit dramatičtěji. Měla jsem trochu obavy z toho, že v knize bude hodně podrobně popsáno historické pozadí a válka. K tomuhle tématu by se mi to zrovna nehodilo. Historické souvislosti jsou však popsány naprosto decentně a zároveň dostatečně, takže má čtenář i přes tuto strohost možnost pochopit strasti války s USA.

Film mi čtení Gejši nedokázal ani v nejmenším zkazit. Těžko jsem si však při čtení představovala jiné postavy než ty, které hrály ve filmu, což mě ovšem nijak výrazně nermoutilo, stejně jako to, že ve filmu se vyskytuje několik pasáží, které v knize chybí. Na druhou stranu film nedokázal zachytit myšlenky Čijo, přestože výkon hlavní hrdinky Ziyi Zhang byl bravurní. V tomto má kniha rozhodně navrch.

Gejša je velice čtivě napsaná kniha, která se perfektně čte. Prostě vás vtáhne do děje. Nejste zdržování sáhodlouhými popisy detailů či prostředí, ale jde se přímo k věci a přesto o druhořadých věcech máte jisté ponětí, které k dokreslení hlavního příběhu plně stačí. V momentě, kdy jsem Gejšu dočetla, převládal ve mně ještě dlouho pocit, jako bych ten život prožila sama.

Autorkou recenze je Andrea Simoglu

Přidat komentář