Dva proti Říši

Právě v tomto nepříliš šťastném momentě naší historie začíná kniha Jiřího Šulce Dva proti říši, která si v letošním roce 2012 vydobyla Literární cenu Knižního klubu. Sám Jiří Šulc působil 15 let v bezpečnostních složkách České republiky a v současné době je zaměstnancem Evropské komise v Bruselu. Jeho románový příběh, který vypráví o atentátu na říšského protektora, který spáchali Josef Gabčík a Jan Kubiš, je bezesporu vynikající a tak vážené ocenění si bezesporu zaslouží.

Záměrem Jiřího Šulce bylo podrobné vylíčení všeho, co předcházelo atentátu, jak probíhal a jeho následky. Skvělé je vylíčení každodenního života v protektorátu Čechy a Morava,  a okolnosti, jež donutily nejen dva hlavní aktéry atentát spáchat. Podíleli se na něm totiž nejen oni dva, ale desítky dalších lidí, kteří se báli, ale přitom vládli neskutečnou odvahou.

Na konci je kniha doplněna jmenným rejstříkem všech aktérů atentátu a stručným nástinem jejich života. Osobně tuto doplňující část velmi oceňuji, protože se čtenář lépe orientuje, příběh na dnešního člověka působí mnohem více autentičtěji, když čte o konkrétních obyčejných lidech, ovšem nikterak příjemné čtení to samozřejmě není. Téměř všichni totiž za svůj odvážný čin zaplatili životem.

Dle mého názoru kniha Dva proti říši zaznamenala tak velký úspěch díky pohledu z druhé strany, který přináší. V roce 2006 vyšla kniha Lubomíra Kubíka Proč Gabčík nestřílel. I ta má své kvality, ovšem ve srovnání s podáním Jiřího Šulce se mi Dva proti říši líbili více, a to právě detailním popisem nejen událostí, ale i pocitů těch, kteří tehdy žili a riskovali životy nebo těch, kteří nakonec zradili.

Kniha se mi během některých částí nečetla zrovna snadno, a to zejm. díky přílišným popisným pasážím a obsáhlým vyprávěním historických fakt. Jde však jenom o můj subjektivní problém, který ale kniha nahradila skvělými popisy emocí jednotlivých aktérů a taky nástinem každodenního života ve válečném roce 1941.

Vyzdvihla bych také to, že Šulc tento historický okamžik ztvárnil trochu jako akční thriller s největší mírou napětí, kdy jsem se sama sebe ptala, zda je vůbec možné, aby se něco takového skutečně stalo. Samozřejmě jsem o Heydrichiádě četla, učila se ve škole, všechna fakta dost podrobně znám a věděla jsem, že všichni "kladní hrdinové" na konci zemřou, ale přesto jsem až do poslední chvíle doufala, že se tak nestane, že se stane zázrak a oni přežijí.

Přestože se kniha díky neveselým faktům nečte zrovna dobře, je nesmírně hodnotná. Člověk si totiž uvědomí hrdost, jakou chová ke dvěma (a dalším zúčastněným) skvělým lidem, Josefu Gabčíkovi a Janu Kubišovi, a v neposlední řadě i vděk Jiřímu Šulcovi za to, že nám k tomuto uvědomění si svým dílem pomohl.


Autorkou recenze je Andrea Štyndlová

Přidat komentář