Mystérium Putin

Jednou z těch, kteří v tomto bodě nikdy neváhali, je americko-ruská politická reportérka a expertka na ruská média Anna Arutunyanová. Svou kritiku nejnověji shrnula v knížce Mystérium Putin. V úvodu předesílá, že si chce uchovat širší záběr, nemíní se soustředit výlučně na osobu pana prezidenta, v každém případě právě kolem něj se všechno točí – není možné rozebírat jakýkoli současný politicko-společenský problém Ruska a vynechat z debaty Putina.

Putin je skutečně do jisté míry zahalen závojem tajemství, je v něčem příliš vzdálený, mysteriózní. Arutunyanová se kromě jiného snaží dostat skrz tuto mlhu a ukázat, že je to konec konců taky jenom člověk. Ten jeho dobře známý, ponurý „hliníkový“ pohled neskrývá nic zvláštního. Autorka si připomíná jejich několik společných setkání a prozaicky konstatuje, že státník je prostě ze všech podobných audiencí chvílemi znuděný, těká pohledem po místnosti, je netrpělivý. Žádná kouzla.

Také jeho popularita, jak ji ukazují ruská média, není žádným zázrakem a spíš než Putinovu oblíbenost dokazuje různorodé pocity, jež v lidech vyvolává – kromě naděje nejednou také strach. Nemluvě o tom, že mu zřejmě není cizí ani manipulace s výsledky voleb. Přesto skutečnost nikdy není tak jednoduchá a přinejmenším v oblastech Ruska, jež jsou daleko od Moskvy nebo jiných větších měst, ve vzdálených končinách, kam se informace těžko dostanou jinak než prostřednictvím jednoho či dvou televizních kanálů, je Putin beze všech pochyb nejen oblíbený, ale – snad by se dalo říct – téměř uctívaný.

Arutunyanová se brání příliš zjednodušenému chápání kultu osobnosti, a ani tento fenomén nenechává projít bez toho, aby jej důkladně prozkoumala. Pak se pouští právě do toho širšího kontextu a před zraky čtenářů odhaluje například úplně běžnou korupci v policejních složkách – ale opravdu nevídaných rozměrů. Platy policajtů jsou záměrně nastaveny velmi nízko – korupce je natolik samozřejmou záležitostí, že se s ní počítá jako s dodatečným příjmem. Kniha zachytává svědectví lidí, kteří se zaměstnali na ministerstvu vnitra plní iluzí a touhy bojovat proti úplatkům a protekci, a byli ze svých pozic vyštváni, protože odmítli pochopit či smířit se s tím, že Rusko zkrátka funguje na jiných principech.

Je to jenom jedno z mnoha témat, která si Arutunyanová všímá. Jedno však mají všechny kapitoly společné – jsou podložené bohatým materiálem. Za léta působení v Rusku autorka jako novinářka poznala hodně vlivných lidí, seznámila se s různými konkrétními případy a získala nejedno přímé svědectví lidí, kteří se stali obětí svévole státu a jeho nejvyšších představitelů. Arutunyanovou nezajímají spekulace, nýbrž jen a jen fakta.

Kniha Mystérium Putin se samozřejmě rychle stala senzací, vyvolává protichůdné reakce a ne každému se zamlouvá. Je však nutno říci, že nehledě na její politický význam je především velmi odvážným činem ve světě, který někdy nejeví nejmenší zájem o to, aby poznal celou pravdu.

* * * * *

    V létě 2011 kolovalo po YouTube hudební video, v němž se dvacetiletá dívka střídavě svíjela ve školní uniformě, potácela se s lahví whisky a s portrétem ministerského předsedy po dálnici nebo klečela na všech čtyřech na stole, s tváří nalíčenou jako pes. Do hudby Subways zpíval bluesový, energický ženský hlas nepravděpodobný refrén: „Chci být tvoje Connie. Na stole i na balkoně.“
     Dívka ve videu toužila být Putinovým psem. Na stole a na balkoně.
     Co to mělo znamenat? Další varianta na Obamovu dívku? Vrchol zbožnění Putinova kultu, artefakt kremelské propagandy nebo světský pozůstatek čehosi tak temného a odvěkého, že se většina lidí brání byť i jen vyslovit to jméno nahlas?
     Když jsem šla na schůzku s Káťou Obrazcovovou a Marií Alešinovou, dvěma z pěti dívek, které natočily a zveřejnily ono video, cítila jsem úzkost. Bylo pravděpodobné, že obě někdo zneužil v jedné z mnoha cynických reklamních kampaní pro kruté internetové války doprovázející volební období v Rusku. Jejich video bylo tak drsné, že někteří dokonce tvrdili, že ho na web umístili Putinovi odpůrci.
     Také však bylo možné, že šlo o nefalšovaný produkt jejich myslí, jako ve fanklubu nějaké rockové hvězdy nebo filmové celebrity. Až na to, že v tomto případě hrdina ovládal jaderný arzenál a bezpečnostní aparát s nejhorší pověstí na světě.
     Pravda byla jako vždycky někde uprostřed. Dívky přišly s tím nápadem samy a samy taky napsaly slova. Ne, nepatřily k žádné prokremelské mládežnické skupině a trvaly na tom, že neplní ničí pokyny. Tak zněla pravda, ovšem pouze její část.
     „Rozhodly jsme se natočit tu píseň na [Putinovu] podporu, věděly jsme, že bude probíhat volební kampaň,“ vyprávěla Káťa Obrazcovová, mladá kreativní pracovnice na volné noze z Novgorodu. „Ale nejdřív jsme jen tak seděly a povídaly si o klucích. A najednou jsme mluvily o Putinovi. Líbí se nám. Napadlo nás, že tím přitáhneme hodně pozornosti – a hlavně jeho.“ Káťa a Marija se rozesmály. „Aspoň doufáme.“
     Ve skutečnosti Obrazcovová strávila tři roky v Oceli – militantní odnoži prokremelského hnutí Naši, které financuje a organizuje kremelská Státní agentura pro mládež. Našla si tam mnoho přátel a pořád měla hodně kontaktů na tuto organizaci, ale nakonec ji opustila, aby se věnovala vlastním projektům a nápadům, aniž by ji někdo úkoloval. Ona a její kamarádky, které nyní pracovaly na volné noze v reklamě a jiných „kreativních“ odvětvích, založily internetovou skupinu s názvem Holky pro Putina.