Gilgul

Gilgul je podle židovské kabaly koloběh duší na světě.

Do tohoto cyklu se dostává londýnský účetní Chaim Baum poté, co jej nájemný vrah zprovodí ze světa namísto známého finančního šejdíře. Ano, i vrazi jsou jen lidé. Jejich chyby jsou však bohužel smrtelné. Doslova. Bulvární reportéři u těla najdou vzkaz s gramatickou chybou: GAME OWER. To okamžitě probudí zájem nejen u policistů, ale i u veřejnosti. Kdo si dá tolik práce s vraždou, a pak odflákne jednoduchý vzkaz pro vyšetřovatele?

„Vrah má potíže s gramatikou, pročež se dá soudit, že komisař Muddler, který dostal případ na starost, bude podezírat každého druhého občana Spojeného království,“poznamenávají úšklibně bulvární noviny.

Když vrahův omyl vyjde najevo, následuje řetězec dalších úmrtí. Nejen v Británii, ale i v jiných částech Evropy. Jako by se vrah snažil svůj omyl odčinit tím, že na věčnost zprovodí tucet dalších osob. Policie je bezradná. Stopy ji však nakonec zavedou i do Čech, konkrétně do mystické Prahy, z jejichž klikatých uliček tajemný vrah pochází. Ačkoliv kriminalisté zjistí mordýřův původ, zdaleka nemají vyhráno. Zabiják je totiž lidský chameleon, jenž vlastní řadu pasů a mnoho jmen.

Všechno to sleduje začínající hvězda britského bulváru. Z eléva se po násilné smrti dvojice kolegů stává regulérním redaktorem, ale jeho nápady a píle mu u šéfredaktora zajistí vlastní rubriku. A světe div se, hvězdičky a fotbalisté a jejich vzájemné milostné avantýry už zuřivého reportéra neuspokojují. Místo toho se Egon Erwin začne vrtat v politických kauzách, korupčních aférách a slaví úspěchy s investigativní žurnalistikou…

Zavražděný Chaim Baum ze záhrobí pozoruje spletité osudy rozličných lidí z různých zemí, a jak se v kriminálním příběhu setkávají. Ostatně nic jiného než pozorovat mu nezbývá. Nemá hmotné tělo a existuje v jakési jiné sféře bytí. Vzpomíná na svou životní lásku Miriam, vybavuje si zajímavé okamžiky ze svého života na Zemi, ale nenudí se.

Koneckonců, vy byste se nudili, kdybyste měli možnost zjistit, co mají společného britský detektiv, ruský gangster, český psychiatr, německý profesor nebo židovský rabín?

„No to je pecka! To je teda něco, mladíku, to se ti povedlo!“ vzkřikl radostně a smutek, obestírající ještě před chvílí jeho duši, byl ten tam. „To jsou ty správný fotografie k zítřejšímu otvíráku! … Jenže tu je problém. Kdo napíše text?“
Mladý volontér položil před šéfredaktora článek, který sepsal ve vazbě. Přesněji řečeno, měl dost času, aby si to, co začal psát ještě v noc vraždy, důkladně promyslel a precizně zformuloval a po svém propuštění rychle napsal.
„Když dovolíte, pane, tady to je,“ pravil mladý volontér.
Šéfredaktor vzal text do ruky, rychle jej přečetl a poté se s údivem podíval na mladého volontéra.
„To je skvělý! To je vynikající, chlapče! Tomu říkám článek!“ zajásal a zadíval se se zájmem na mladého volontéra. „Beru to. A tebe taky. Jak že se vlastně jmenuješ?“
„Egon, pane,“ zněla odpověď. „Egon Erwin.“
„Tak Egon Erwin,“ potřásl hlavou šéfredaktor. „To je jméno pro zuřivýho reportéra jako dělaný.“

* * *

Jedině kněží, faráři, rabíni, zaměstnanci funerálních služeb a dechová sexteta zbloudilých filharmoniků, hrajících trauermarše, mohou za normálních okolností tvrdit, že jsou na pohřbech jako doma. Okolnosti ale nebyly tak docela normální, pročež i inspektor Smart, aniž si v pohřbech jakkoliv liboval, na nich byl jako doma. Od dubna za sebou měl jeden pohřeb židovský, dva katolické, jeden protestantský, dva civilní a naposledy – to se týkalo Mellorse, pohřeb anglikánský. Vyslechl si el male rachamim, dvakrát miserere a de profundis, třiadvacátý žalm v různých melodických variantách, slyšel modlitby takové i onaké, a tu jej napadlo, že když vydrží v oddělení vražd až do penze a případů bude tak utěšeně jako v poslední době, mohl by se dát do sepisování knihy o pohřbech, zavražděných, pohřebních hostech, plačkách, o protestantském klidu, katolickém žalu, židovské střízlivosti a tak dál a dál, jedině pohřeb po islámském způsobu ještě nezažil a ve chvíli, kdy stál v hustém davu, který se přišel rozloučit s Mellorsem, si uvědomil, že jeho úvahy jsou v takové chvíli krajně nepatřičné.