Helena Vondráčková - Každá trampota má svou mez

Heleno, kde přesně jste v Itálii pobývala?

„Byli jsme pět dní v Turínu. Bylo to trochu dramatické, pokud jde o to zemětřesení, ale v té oblasti jsme jen cítili záchvěvy.“

Prozradíte, k jaké písni jste videoklip v Turínu točila?

„K písni Fuoco Nel Fuoco z repertoáru známého italského zpěváka Erose Ramazzottiho, kterou se mnou zpívají Andrea Andrei a Davide Mattioli. Točili jsme velmi moderní videoklip, měla jsem z toho dobrý pocit. Vrátili jsme se spokojeni, tak doufám, že to dobře dopadne. Nechci to zakřiknout.“

Natáčeli jste přímo v ulicích města?

„Ano, jednak jsme se pohybovali po tomto krásném městě, které je prošpikované nádhernou historií a zelení, ale také jsme natáčeli ve staré továrně. Nejdříve jsem si to nedovedla představit, nicméně byly to obrovské prostory a jeden z nich byl dekorován mistrem, který používá mi zvláštní metodu pro své výrobky. Ze součástek auta vytváří různé věci jako třeba ptactvo, osoby, zvířata. Jsou to neuvěřitelně krásné věci, které sestavuje z výfuků, svíček od auta…“

A jak jdou dohromady stará továrna a krásné ulice města?

„Je to pojednané jako sci-fi, které se prolne do reálu. Ta píseň je natočená v tanečním duchu a není určena jen pro české publikum.“

Jak jste zvládla italštinu?

„Zvládla, ale byl to doteď jediný jazyk, který jsem nepoužívala. My jsme spočítali, že jsme zpívala v devíti jazycích a tohle je desátý, který jsem si přihodila.“

Teď začalo vaše velké turné. Na co se fanoušci na koncertech mohou těšit?

„Turné začalo osmi koncerty na Slovensku. Diváci na nich mohou poslouchat jak písničky, které už znají z doby dávné, z mých začátků, tak i osvědčené hity z poslední doby. Myslím, že jsou spokojeni.“

Pozvala jste si nějakého hosta?

„Ano, je jím mladý, velmi talentovaný zpěvák David Deyl. Během koncertů má svůj prostor a také s ním zpívám duet Kousek tvého já. My jsme ho nazpívali kdysi, protože je velmi hezký, tak jsme ho oprášili a zařadili do toho programu.“

Co budete dělat v den svých narozenin, tedy s 24. června?

„V den mého jubilea, raději nebudu říkat věk, to se vůbec nehodí n (směje se), budu s Martinem na dovolené ve Vysokých Tatrách. Samozřejmě, že se pak po návratu setkám se svými přáteli. 30. června mě pak čeká narozeninový koncert na zámku Chyše.“

Také by prý na a konci června měla vyjít nová kniha o vás. Je to pravda?

„Ano, vychází k mému jubileu a jmenuje se Každá trampota má svou mez. Je to dárek mým obdivovatelům. Jinak Supraphon se rozhodl v rámci mých narozenin vydat 3CD, tzv. zlatou kolekci. Název ještě určíme. Ale v každém případě tato kolekce vyjde už začátkem podzimu.“

K podzimní sezoně také vždy patří váš koncert v pražské Lucerně. Bude i letos?

„Samozřejmě, 22. prosince. Vím, že lístky už jsou v prodeji.“

Čeká vás opravdu Č velmi náročná sezona. ve Měla jste možnost na ni někde nabrat síly?

„Byli jsme s manželem žel na dovolené na Floridě. Bylo tam naprosto super počasí, snad jenom jeden víkend bylo deštivo, ale jinak denně slunce, azuro, moře bylo teploučké. Měli jsme tam kolem sebe spoustu příjemných přátel a kamarádů. Denně jsme dělali výlety nebo nějaká setkání. Užili jsme si to, ale hlavně jsme si odpočali, takže jsme načerpali zase sílu na práci, která nás v průběhu léta a podzimu čeká.“

Na závěr se nemohu nezeptat na vaši velkou zahradu, kterou máte za domem v Řitce u Prahy. Jak přežila jarní mrazíky a sucho?

„Já jsem na radu odborníků čekala s výsadbou a myslím si, že jsem udělala dobře, protože někteří sousedé už to nemohli vydržet a sázeli, sázeli, až přišly mrazíky, jak říkala předpověď. Já jsem všechno vysadila ještě před tím, než jsem odlétala do Itálie. A teď se kochám nádhernou zahradou, protože letos se mi to vydařilo. Tak jen doufám, že nepřijdou kroupy nebo nějaká jiná katastrofa!“

7.6.2012  Aha!

Přidat komentář

I ta tlačenice však dodávala celé události dojem výjimečnosti. A bylo o co stát. Moderování se ujal Libor Bouček, takže kulturní akce byla projednou opravdu kulturní – krásně bez odmlk a pokašlávání přivítal všechny přítomné a bez dlouhých řečí uvedl na scénu nejprve samotnou Helenu Vondráčkovou, pak autora její biografie pana Macka a generálního ředitele nakladatelství Euromedia pana Kaulfusse, a nakonec si nechal paní Jiřinu Bohdalovou. Což byl dobrý tah – její přirozená živost a nezlomná energie pěkně doplnila tichou důstojnost velké české pěvkyně a kouzlo obou dam si definitivně podmanilo celou sešlost.

Pan Kaulfuss Helence dodatečně poblahopřál k narozeninám a kromě jiného jí podaroval i zbrusu novou Wooky čtečkou, která se na trhu objevila jen přednedávnem. Paní Bohdalová také blahopřála – a měla to vymyšlené moc hezky. Shrnula, kolik toho mají společného – talent nebo třeba to, jak skvěle na svůj věk vypadají, a pak s humorem jí vlastním přešla k tomu, co je odlišuje – krásný hlas, ohromné nadání na zpěv, nádherné dlouhé nohy... „To ostatní bych ještě mohla doběhnout, že. Ale ty dlouhé nohy...“ Dobromyslně se smála a dodala ještě několik slov – a na moment se objevily slzy dojetí.

Proběhlo to překvapivě rychle, teda přinejmenším křest samotný. Pak se seřadili zájemci o podpis, a to už vypadalo na dlouhý večer... Třebaže to není první životopisná kniha o Vondráčkové, tato je mimořádně vydařená a plná jedinečného obrazového materiálu. Vždyť si umělkyně taky povzdechla, že to stálo něco času a námahy, povybírat z hromady to nejlepší. Kromě toho si i pan Macek dal s prací na čas, aby vyprávění se vší pozorností pečlivě sepsal. A to pak hrdinka příběhu ještě pečlivěji pročítala...

Trochu rušivou byla pouze přítomnost tisku, i když, pravda, nutná. Blesky fotoaparátů se míhaly prostě nepřetržitě a z křtu samotného asi nikdo z obecenstva neviděl vůbec nic – záda novinářů scénu dokonale zaclonily. To však nikoho nemohlo odradit. Konec konců, už jen slyšet ten sametový hlas naživo byl zážitek sám o sobě. Je jedno, co Helenka říká – opravdu to zní jako zpěv slavíka. Ani nemusíte mít dlouhé nohy; novináři ve výhledu vás nerozčílí – stačí zavřít oči a naslouchat...

 

Přidat komentář

Národ o ní věděl téměř vše! Zpěvačka Helena Vondráčková (65) byla dvakrát vdaná a vede letitý spor s bratrem Jiřím Vondráčkem ml. (61). Jenže jde opravdu o vlastního bratra? Slavná Helena se totiž 24. června roku 1947 narodila Blažence Zettlové. Kdo je tedy opravdu její otec? Snad jen testy otcovství by tehdy určily, kdo je pravý táta energické zpěvačky. Zesnulý Jiří Vondráček (†90) starší si totiž svou dceru musel adoptovat!

Deník Aha! má v rukou nová fakta o rodině Heleny Vondráčkové. Anebo spíše Zettlové? Tak se totiž popová hvězda jmenovala, když se narodila. Pochází totiž ze svazku Blaženy Zettlové a Zdeňka Zettla. Manželství ale nebylo šťastné a trvalo jen pár let! Rodinná idylka byla jen jakýmsi přeludem…

V manželství Zettlových totiž figuroval jistý Jiří Vondráček, oblíbený hudebník a všestranně nadaný muzikant, který o sedm let starší mamince Heleny Vondráčkové zpestřoval večery. Právě on zapříčinil rozpad manželství a stal se tak druhým manželem Blaženy Zettlové, matky slavné zpěvačky.

Aby bylo učiněno zadost veškerým formalitám, kromě sňatku s Blaženkou musel Vondráček udělat ještě jednu věc. Protože se Helena narodila ještě do manželčina předchozího svazku, byl v matrice jako otec uveden Zdeněk Zettl. Vondráček se sice k dceři Heleně hrdě hlásil, aby však obstál před zákonem, musel ji úředně adoptovat. Konečně tak vyplulo na povrch dlouhá léta ututlávané rodinné tajemství, které odhaluje nová kniha o slavné zpěvačce Helena Vondráčková – Každá trampota má svou mez, která vzešla z pera autora Petra Macka. Od dvou let tedy Helenu Vondráčkovou vychovával Jiří Vondráček, který si zaslouženě nechával říkat »tati«. Však o něm taky zpěvačka nikdy nepromluvila jinak než jako o milovaném tatínkovi, a to i přesto, že se starý Vondráček občas pouštěl do obou znesvářených sourozenců.

Helena však nemá jen bratra Jiřího, ale i starší sestru Zdenu. A právě se Zdenou (75), jejíž otec je Zdeněk Zettl, si rozumí i mnohem víc než s mladším bratrem, otcem Lucie Vondráčkové (32).

28.6.2012 Aha! str. 8 Aktuálně, autorka Eva Kremserová

 

Přidat komentář

Petr Macek: HELENA VONDRÁČKOVÁ – KAŽDÁ TRAMPOTA MÁ SVOU MEZ

Helena Vondráčková, držitelka mnoha domácích i mezinárodních ocenění a stálice naší populární scény, slaví v letošním roce významné životní jubileum.

Není vhodnější příležitosti ohlédnout se za celou životní a profesní drahou zpěvačky, která má na svém kontě více než 80 sólových alb, ale také téměř dvacet filmových, televizních a muzikálových rolí. Její vzpomínky na dětství, rodinu, první krůčky v showbyznysu, pracovní i osobní partnerství a celou hvězdnou kariéru přinášejí i nové, překvapivé momenty. Zasvěceně je doplňuje Helenina sestra Zdena.

Knížka je doprovozena velkým množstvím dokumentárních fotografií.

Fotografie z autogramiády:

Přidat komentář

Výběr „Helena nejen o lásce“ prý mnohé vaše fanoušky překvapí. Proč si to myslíte?

Mých kompilací vyšlo už několik, ale tahle nám asi dala nejvíc práce – byť příjemné. Chtěli jsme, aby byla jiná než ty ostatní a obsahovala vedle hitů i rarity.

Celé třetí CD výběru je neobvyklé, nabízí světově známé i původní písně v různých světových jazycích – od japonštiny přes němčinu, francouzštinu, italštinu, angličtinu, polštinu a ruštinu po češtinu. A to i písně, které zatím na žádném nosiči nevyšly.

Nejen na třetím CD zní několik jazzových písní a standardů...

K jazzu jsem vždy měla blíž, zvlášť v 70. letech minulého století, kdy jsem spolupracovala se skupinou Strýci Luďka Švábenského. To byl vynikající jazzový pianista a celá jeho skupina jazz ráda hrála. Tehdy jsem na doporučení Gustava Broma vystoupila na jazz festivalu v Lucerně se dvěma standardy mého idolu Elly Fitzgeraldové: Take the Train a Mr. Paganini.

Cože? Opravdu se ty písně po těch letech dochovaly?

Po úmorné snaze jsem nahrávky z tohoto koncertu dohledala v Českém rozhlase, takže jsou právě na tom třetím CD. Výběr obsahuje i další nádherné jazzové záležitosti, třeba písničky Místy a Prázdný rám, obě s nádhernými texty PavlaKopty. Doprovázel vynikající jazzový klavírista Karel Růžička se svým triem. Živé nahrávky vznikly proTV pořad Studio M. Zmíněné písně na žádném mém dosavadním nosiči nenajdete. Stejně jako pár dalších, většinou rozhlasových nahrávek.

Zmínila jste jazyky, v nichž zpíváte. Kterým z nich se s publikem zkrátka nedomluvíte?

Jen japonštinou. V roce 1972 jsem byla na jeden a půl měsíčním turné po Japonsku. Naučila jsem se tehdy japonsky jednu písničku (umím ji dodnes) a pár vět, třeba „miluji tě“. (smích) Jinak ale japonsky nemluvím.

Na výběru je i italská píseň Fuoco nel fuoco s Davidem Mattolim a Andreou Andreiem. Má poměrně bizarní klip. O čem je?

V podstatě je to erotická písnička o lásce. David a Andrea mě oslovili, abych si ji s nimi zazpívala. Verze té písně se mi líbila, nahráli jsme ji. Ohlasy byly příznivé, na který jsem zvlášť pyšná: Eros Ramazzotti se v médiích vyjádřil, že „česká zpěvačka naprosto předčila originál“.

I duet s Davidem Deylem Čas dál nech spát je na 3CD novinkou... S Davidem jsme nazpívali duet Jsem kousek tvého já na moudesku Rendez­vous (2004). Když jsem po letech hledala hosta do koncertního programu, dali jsme se zase dohromady a duet oprášili. Na našich koncertech sklízí obrovský úspěch, takže jsme si řekli: Chtělo by to zase něco nového. David přišel s touto písní, nahráli jsme ji a teď je na výběru jako čerstvá novinka.

Na 3CD je i píseň Sladké mámení z filmu S tebou mě baví svět, i ta má tak trochu premiéru!

Písnička doposud vyšla ve dvou verzích, ale ve filmu se zpívá v jiné, třetí verzi. Technika dnes umí zázraky, tak jsme k dosavadní gramofonové verzi přistřihli i třetí sloku. Je to takový malý bonbónek.

Jaké to je, propůjčovat hlas herečkám (Zdeně Studénkové ve zmíněném filmu či Janě Brejchové v Noci na Karlštejně), ale v obraze nebýt vidět?

S tím nemám problém, to spíš měly ony, když se musely trefit do playbacku. Obě to zvládly skvěle. Mě bylo snad jen líto, že jsem si nemohla zahrát roli královny v Noci na Karlštejn. Jana Brejchová je ovšem vynikající a ta role jí slušela.

Byla jsem ale ráda za film Šíleně smutná princezna, ve kterém se mi splnil dávný dětský sen: Stala jsem se princeznou. Tato pohádka vyšla naDVD i v Německu.

Zajímavě řešen je i výpravný obal nového 3CD. Text v bookletu je vytištěn v jakýchsi vlnách, chápu to tak, že jste stále v pohybu.

To je pravda. Z obalu, který je pojat velmi luxusně, mám velkou radost, povedl se. Pomohli k tomu grafička Gábina Novotná, vizážista Zdeněk Fencl, kostymérka Tatiana Kovaříková a fotograf Jakub Ludvík. Ti všichni tomu dali ten pohyb. Velkým pomocníkem při výběru písní mi byl také Jiří Svoboda. Doufám, že budou stejně nadšeni i mí fanoušci.

Hlídáte si celkovou výtvarnou koncepci obalů svých desek?

Určitě. Nic neponechávám náhodě, výběr fotek, písmo, každý detail si hlídám, stejně tak i dokumentaci. I finální dramaturgii a výběr písní jsem si dělala sama.

Zmínila jste už své vystupování v televizních pořadech; televize – a zdaleka nejen ty české – vás po celou dobu vaší kariéry mají očividně rády! Souhlasíte?

Ano, a těší mě to. Nejen TV Barrandov, ale i Slovenská televize odvysílala můj portrét, ČT se mnou točila Třináctou komnatu. Ozvaly se ale – a srdíčko mi zaplesalo – i zahraniční televize, německá, polská, ruská. V německé a ruské jsem dokonce byla vylosovaná jako první z šesti zpěvaček, které chce tamní televizní publikum vidět.

Co vás ještě dnes těší?

Potěšila mne také knížka „Každá trampota má svou mez“, kterou vydalo nakladatelství Euromedia k mému jubileu. Obsahuje mé životní příběhy od dětství po dnešek, perfektní a ucelenou diskografii, veškerá má ocenění doma i v zahraničí i zajímavé barevné fotografie.

29.9.2012  Ústecký deník

Přidat komentář