Otčina

Příběh nás zavede do roku 1964, do světa, kde Adolf Hitler žije a druhá světová válka skončila vítězstvím německé armády na všech frontách. Je to svět, kde se už sporadicky válčí jen daleko za Uralem, v posledním útočišti komunistického Sovětského svazu.

Evropa i zbytek světa už prožívají jistý klid zbraní, i když je tu stálé napětí mezi USA a Německem, přezdívané Studená válka. To se má ale právě všechno změnit. Americký prezident J. F. Kennedy se má v Berlíně setkat s Adolfem Hitlerem a uzavřít vzájemnou smlouvu. Němcům na tom moc záleží, a proto se Gestapo a SS musí postarat, aby se nic nezhatilo, aby se důkladně zahladily poslední problémové záležitosti, které by mohly Američany od smlouvy odradit. A jeden dost velký problém tu ještě od války zbyl.

Hrdinou tohoto příběhu je berlínský kriminalista Xavier March, Sturmbannführer SS z oddělení kriminální policie KRIPO, svéhlavý muž, který moc na státní propagandu a loajalitu nedá. Jednoho dubnového dne je zavolán k nálezu mrtvého muže na břehu Havelského jezera.

Jasný případ utonutí, kdyby se nejednalo o jednoho z prominentů nacistické hierarchie a nebylo kolem jeho smrti dost nejasností. Samotář March není detektiv, který se nechá jen tak odradit průkazem gestapa, a vydá se na vlastní pěst zjišťovat další podrobnosti kolem mrtvého, protože na povrch vyplouvající fakta jsou více než děsivá. Ale pouštět se do boje s R. Heydrichem znamená sebevraždu.

R. Harris nám tu předkládá příběh, který můžeme klidně považovat za thriller nebo detektivku. Strohým, ale trefným stylem nám vykresluje do nejmenších podrobností své vize alternativního Německa po dvaceti letech od vítězství ve světové válce. Přesné vyobrazení nové architektury Berlína, celé projektované A. Speerem, Hitlerovým osobním stavitelem, politický a policejní systém, nepodobný jakékoliv jiné totalitě, včetně našeho bývalého socialismu.

Ale to všechno je jen taková omáčka, to šokující, ta skutečná pointa příběhu, je pro dnešního čtenáře opravdu neuvěřitelná. Autor kalkuloval s faktem, že my dnes známe většinu dějin nacistického Německa z dob druhé světové války, ale hrdinové v románové době nemají možnost poznat špinavá tajemství nacistické politiky. Musím se přiznat, že knihu jsem už četl několikrát od jejího vydání. A i když tedy znám pointu knihy, je to tak dobře napsaný a hlavně vykonstruovaný příběh, že ho můžete stále číst dokola.

Toto nové vydání, které ale není první, jak uvádí Kniha Zlín (poprvé vyšlo v Riopress, 1993), přeložil Pavel Bakič.


Autorem recenze je Bohdan Volejníček

Přidat komentář